Ve středu 7. listopadu se v narvaném sále brněnského Semilassa konal již třetí ročník trampského festivalu s názvem Volání větru. Hlavním organizátorem byl opět Pavel Kopřiva z FT Records za podpory brněnského rádia Čas. Rázem šesté nastoupila první, mně neznámá country-rock’n’rollová kapela Zadáci. Jak již z názvu i jejich oblečení vyplývalo - vodáci.

Předvedli písničky, které si asi v současné době zpívá mladší generace na vodě. Většinou na známé melodie s vlastními slovy. Hned ze začátku zazpívali o tom, že by si troufli splout i Niagarské vodopády… V písničkách se promítaly názvy řek, kanoe, kajaky a vory. Prý je často dávají na začátek akcí, aby to trochu rozjeli, a to se jim docela povedlo.

 Zadáci

Po nich nastoupil devítičlenný soubor brněnské osady Rowers. Toto hudební těleso založila v roce 1968 druhá generace osadníků ze čtyřicátých let. Její členové jsou Jordán, Endy, Kikina a Marta, Ervín, Luba, Pupa, Merlin a jméno druhého basáka mi momentálně vypadlo…

Začali písní Slaní chlapi, kterou zazpíval Jordán. Ervín se předvedl v Žalmanově Mám tady stát. Pak Jordán se svým osobitým humorem uvedl prý aktuální píseň k zasedání parlamentu s tím, že teď již můžeme očekávat jen Mrtvej vlak…Má od nich nejoblíbenější je nádherná píseň na havajské motivy Vítám zář svítání. Slyšela jsem ji poprvé někdy před půl stoletím, tehdy ještě jako dítě školou povinné u ohně na Jihlavce. Odjakživa mi při ní naskakuje husí kůže …

Následoval trampský western Sedumnáct dní a spousta dalších, jedna hezčí než druhá. Poslední byla Tymián…Osada Rowers jejich otců bude příští rok slavit své neuvěřitelné sedmdesáté narozeniny.

Rowers

Jako třetí nastoupila legendární Jitka Vrbová se Standou Chmelíkem.Prohlásila, že si hluboce váží toho, že ji pozvali do Brna na tuto akci a přijala kytičku od neznámé fanynky. Prý mnohokrat účinkovala třeba na Výstavisti s jazzem, ale že úplně poprvé bude v Brně zpívat trampské písně. Poprosila osvětlovače, zda by jí posvítil na lidi v sále, neboť prý nerada zpívá do černé díry.A pak již následovala nádherná Tam pod nebeskou bání…,další byla Bílá pláž (na melodii havajské Loď Ahoj).

Prozradila, že má k Brnu velice zvláštní vztah, že se sem moc těšila a již od rána jí zněla v uších následující píseň Den začíná krásně. Další dojemná byla Zítra končí léto, už má celtu sbalenou…A spousta dalších, jako Čajová růže, následovala. Na počest legendárního Dua Červánek, které zde již pět let není, zazpívali se Standou Chmelíkem a celým sálem Ještě spí chata na skále nad řekou…

Obecensto naslouchalo skoro bez dechu fantastické vynikající Paní zpěvačce, která si se svým hlasem může opravdu dělat co chce. Standa Chmelík zazpíval píseň, kterou napsal kdysi pro Evu Olmerovou - Podzimní list.

Na paní Evu, po které dodnes zeje velká díra, která se nezaplní, i když odešla již před skoro dvaceti lety, si zavzpomínali i další písní Čekej tiše… Poslední měla být opět Chmelíkova píseň s textem Mirka Černého: Co nevidět se sejdem…

Snad poprvé jsem na trampské akci zažila následující ovace ve stoje…Dojatá zpěvačka obecenstvu poděkovala za to, že povstali a přidala opět Chmelíkovu a teď již opravdu poslední: Láska lehkomyslná. Diváci si k ni tleskali do taktu.

Na její vystoupení jen tak lehce nezapomenu, viděla jsem ji poprvé naživo a udělala na mne hluboký dojem.

Jitka Vrbová a Standa Chmelík

Jitka Vrbová v zákulisí

Po přestávce nastoupil Folk Team s pořádajícím Pavlem Kopřivou.. Tato folk-rocková kapela má své začátky v první polovině sedmdesátých let. Ač převážně netrampové, vybrali prý písně co sem budou hodit. Vypálili drsnou pecku o brněnském Bronxu, kde i ve dne je trochu šero. Na uklidnění trochu poezie v písni Skála, Jakpak je dnes asi v nebi a řadu dalších. Moc se mi líbila folklorní Sto dní sem nespal, kde se Pavel projevil jako skvělý primáš a byl tam slyšet i neviditelný cimbál…

Folk Team

Ke konci jejich vystoupení následoval křest nejnovějšího cédéčka, vydaného FT Records, Nélepší zonky v hantecu. Je na něm výběr dvaceti písniček v brněnské hantýrce a můžete slyšet Jiřího Rafaje a Los Brňos, Honzu Hlaváčka, Romana Horkého a Kamelot, Karabinu, F.T.Prim, Radka Rettegyho s Bokomarou či s Los Brňos a Bodlák. Nebrňáci aby si k tomu ale pořídili hantecové slovník….

Cédéčko pokřtili flaškou whisky kmotři nadmíru povolaní Pavel Číča Jelínek a Radek Rettegy- nejlepší machři na hantec v Brnisku…

Křest CD: zleva Radek Rettegy, Pavel Číča Jelínek, Pavel Kopřiva

O moji další oblíbené kapele F.T. Prim jsem psala asi před rokem, u příležitosti křtu jejich cédéčka Woodcraft. Nechci se tedy moc opakovat. Tvoří ji Agi, Zakyn, Bongo, Styrla a něžná dívka Prťa. Znám je již z jejich úplných začátků. Ač mladší generace, za rok oslaví svých neuvěřitelných pětadvacet let.

Také jejich písně byly jedna hezčí než druhá. Oblíbila jsem si Údolí pavučin, či Vlčí dráp a husí kůže mi naskočila při nádherné písni o Oslavce, která poeticky začína slovy: Padá den a stín se soumrakem se loučí….

FT Prim

A pak se již na scéně objevila další legenda - brněnští Trapeři – úplně první kapela Roberta Křesťana. Jejich začátky jsem, bohužel, kvůli emigraci nezažila, ale věděla o nich z dopisů svých kamarádů.

Z původní sestavy v nich zůstali Robert „Šlach“ Křesťan, Pavel „Páca“ Petržela a Petr „Pedro“ Surý. Protože Robert, jejich tehdejší banjista a hráč na velký buben, již na banjo přestal hrát, pozval si jako náhradu za sebe svého dlouholetého souputníka z Poutníků i Druhé trávy - Luboše „Mácu“ Malinu. Sestavu doplňuje s foukací harmonikou, dobrem a zpěvem Tomáš „Krab“ Buzek.

Kapelu založili třináctiletý žák sedmé třídy Robert Křesťan s deváťakem Pavlem Pácou Petrželou v roce 1971-72. Kapela získala četná ocenění a vydržela skoro sedm let. Potom Robert s Pácou společně odešli k Poutníkům.

Traperským repertoárem byly americké melodie, hlavně písně od Krise Kristoffersona, na které Robert psal texty. Většinou s originály buď nesouvisely vůbec, nebo jen mlhavě... Ale už tehdy se Robert pokoušel o svoji vlastní tvorbu. Vznikly mimo jiné například nádherná Dívko… či Královna cest, ty nám ale , bohužel, zazpívat nestihli.

Robert prohlásil, že když s Pácou asi před 10 lety poslouchali své staré nahrávky, přišli na to, že ač tehdy byli přesvědčeni, že hrají country, byli vlastně kapelou trampskou…

Zahájili bluegrassovou intrumentálkou a na řadu přisla Balada o cínových vlnach, Kristoffersonova ( s Robertovými slovy) Kecavej ďábel, Facka od silnice, Pláč a smích a další. Poslední měla být Cigarety, whisky a divoký ženy.

Obecenstvo sice nevstalo, ale potlesk a řev málem zbořil dům. Tak přece jenom přidali Pět prázdnejch sluncí.

 Trapeři

Závěr večera patřil legendární brněnské Karabině. Založila ji parta jeskyňářů v Moravskem krasu někdy kolem roku 1968. Její osadní sbor v sestavě Pedro, Číča, Fargo a Blok spolu hraje a zpívá asi od roku 1975. Úvodní píseň byla tradični - Vandrovníci. Následovala Battleration, ke které si přizvali jako posilu Merlina, to je ten, při jehož hře na banjo prý závistí bledne i Marko Čermák. Diváci zpozorněli, když Fargo začal recitovat: „Ten který stvořil tento svět…“ jako úvod k písni Strach. Ale hned nato se rozesmáli, když si poslechli, jak hoši jedou přepadnout velikánskou banku…

Má nejmilejší od nich je nádherná ryvolovka Padá láska…Pedro jako vždy exceloval na kytaře a hoši si div nevyzpívali duši z těla. Mexickou svatbu si s nimi opět zazpíval celý sál. Na rozloučení dali Merlin Song, která opěvuje jejich hostujícího banjistu, a pochopitelne museli přidat Starýho, dobrýho šerifa. Opravdu poslední píseň byla ta, která celému večeru dala název: Volání větru…Zpívávali ji v šedesátých letech brněnští Mariňáci.

Nezapomenutelny večer skončil a nám nezbývá než se těšit na další, v pořadí již čtvrtý ročník.

Karabina

Karabina s Merlinem

Foto: Lilly Pavlak