CO NAPSALA ELVÍRA ( 6)

Jak kluci začali břídit

To už bylo koncem léta a přehrada se pomalu vylidňovala. Kluci začali jezdit na jih.
Jsou blbí, říkali si, co zbyli.
Ale příští sobotu už nepřišli ani oni. Přehrada osiřela.

Zato na nádraží se to každou sobotu hemžilo zlejma hochama, který mluvili drsně nad půlitrem piva. Pak odjížděli jako tažný ptáci jenom s tím rozdílem, že se v neděli večer vraceli a nezakládali rodiny, nýbrž způsobovali průšvihy.

Bylo to tak trochu smutný.

I my jsme odešly z přehrady a začaly hledat cesty bližší slunci. Chodily jsme daleko a byly smutný s posledníma paprskama.

Tráva byla žlutá a nebe už nebylo šmolkový.

A kluci jezdili pít.

( Mladý svět 40/1977)

SMŮLA

Kdyby nebyla smůla, nebyly by ani stromy, a pak by nebyl ani les. Kdyby nebyl les,neměli by ptáci kde zpívat své písně o volnosti letu a slunce by se nemohlo mazlit s listím.

Kdyby nebyla smůla, která se lepí člověku na paty, nebyla by ani smolná setkání, ze kterých vznikla přátelství.

Ujel ti vlak ? Smůla. Pomohou ti neznámí kluci, protože tvoje košile je stejně vyrudlá jako jejich. Vnikne přátelství – nebo taky ne.

Jedeš vlakem omylem na jih místo na sever ? Smůla. Ale ten průvodčí, teď celý v modrém, snad taky někdy vypadne do přírody a modrou vymění za zeleň.Na první stanici ti pomůže a ještě zamává.

Máš žízeň a nemáš drobné ? Smůla. Nahlas si povzdychneš a je-li nablízku dobré kamarádské srdce, na dlani se ti zaleskne mince.

Anebo třeba po roce se v té partě, co tě k ní dovedla dobrá víla smůla, vzpomíná na první setkání, kdy se říkalo „ To mám ale smůlu !“ A dobrá víla Smůla s tichým chechotáním splácává dohromady přátelství lidí. Takže až někdy sedneš do opravdové smůly, nenadávej. Smůla se ti přilepí na paty a někdy, až ti bude třeba moc smutno, také době usmolenýma ručičkama slepí přátelství, po kterém toužíš.

CINDA

( Mladý svět 41/1977)

TLUČENÍ ŠPAČKOVÉ PODRUHÉ

Na letošní ročník Špačkové ligy, pořádané T.O. Vysočina, se sjelo kolem stovky kamarádů.Anglický trávník nalajnovaného kolbiště u Studence přivítal slavnostně nastoupená družstva.K zahájení patřila přehlídka patřičně přioděných soutěžících, Špačková hymna, vztyčení vlajky, vrácení putovního poháru, čtení pravidel, a pak už byly odpískány první zápasy.Bojovalo se tvrdě, ale s nadšením a vytrvalostí.Špačkové klání doplňovaly povzbudivé výkřiky přihlížejících „ Pičkrle hop!“, „ Prohraješ-li, ať, přesto špačka mlať!“ apod. Hlavní cenu – Růžového špačka – si k lítosti všech bojujících odvezl loňský vítěz, družstvo Diagonála. Pro ty, kteří se s pálkami a špačkem nechtěli rozloučit, byl určen nedělní turnaj vousatých proti holobradým. A co jsme si zletošní ligy odvezli ? Radost z nezvyklého boje, nově navázaných kamarádství a touhu nenechat zaniknout tuto pěknou starou hru.

ŠIŠKA

( Mladý svět 31/1977)

ROČNÍ DOBA

Ubíral jsem se žloutnoucím lesem, odevzdán podzimním náladám, když jsem na složených kládách objevil svého dobrého kamaráda.Spokojeně se tam vyhříval na sluníčku. Sotva mne uviděl, hrozivě zkřížil ruce na prsou a hlubokým hlasem řekl: „ Ty jít vocaď, sic dostat přes ústa!“

Překvapeně jsem se zastavil: „ Co vyvádíš Péťo, já jdu k nám na kemp !“

„ Copak vo´e nevidíš, že jsem vo´e Indián „ hbitě opáčil kamarád a předvedl mi pár sojčích pírek, zplihle visících z roztřepané hlavy.Potom slezl na cestu, popadl kus klacku a vrazil mi ho do žeber.

„Ty jít nebo já střílet. Já moc dobrý střelec!“

Tak jsem vykročil. U potoka jsem našli šerifa. Zuřivě drhl z ešusu nánosy bývalých jídel a tvářil se nevrle.Jeho černá kožená vestička byla ověšena cingrlátky.Kromě toho měl kolem hlavy obtočený kus hadru, což zřejmě měla být čelenka. Indián mě dostrkal k šerifovi a řekl“ Hele, náčelníku, přijít sem bledá tvář a šikovně padnout do pasti. Myslím, že on chtít mít kecy!“

Šerif se po mně znechuceně podíval, počal šacovat vestičku a řekl: „ My nebýt nepřátelé. My teď vykouřit dýmku míru. Hrome, kde mám ty sparty!“

Indián přinesl celtu, usedli jsme na ni se zkříženýma nohama a náčelník obřadně zapálil cigaretu. Z kempu se připlížil znuděný holčičí výrostek.

„Dej mi takýýý“ zaskučel. Náčelník se zamračeně obrátil na Indiána:“ Řekni svý squaw, že tady jednají bojovníci !“

„ Ségra, vypadni !“ zavrčel Indián. „ A běda, jestli tě nachytám s cigárem!“

Dívenka se tedy netečně posadila kousek dál a nevšímala si nás.Náčelník začal hovořit a svou řeč zpestřoval náležitými posunky.

„Ty bledá tváři, nám dát výkupný, sic my tě skalpovat. Dej sem žracák!“Péťova sestra se přihnala a zatleskala rukama:

“ Hurá, bude se snídat !“

Tak jsme všichni posnídali a když mi šerif vracel vypleněný žebradlo, řekl: „ Ty být přítel kmene Ogalalů.Tady máš vinčestrovku, my jít na lov.“ A strčil mi do ruky olámanou větev. Vrátil jsem mu ji rozzlobeně zpátky.

„ Co vás to dneska proboha popadlo ?“

Péťa Indián se zašklebil a zahulákal: „ Copak nevíš, vo´e, že začalo, vo´e indiánský léto ?“

Tak jsme šli na lov.

KAVČE

( Mladý svět 42/1977)