Vážení přátelé, máme rádi českou country hudbu, zvláště pak moderní country. Máme však důvodné obavy o její další vývoj.

Není tomu tak dávno, co české země byli v tomto žánru téměř velmocí. Dnes je situace téměř tristní. České kapely, které se pokoušejí o moderní country, můžeme spočítat již jenom na prstech. Nové kapely v podstatě nevznikají a vývoj hudební produkce se v tomto žánru téměř zastavil. Proč tomu tak je?

Festival divadla a hudby Vyšehraní, tak jako každý rok obsadí i letos jihozápadní část Vyšehradu s neopakovatelným výhledem směrem na Výtoň, Železniční most a Pražský hrad. Letošní podtitul „Oslava“ neznamená nic jiného, nežli to, že se každý den festivalu bude slavit. Někdy více, někdy méně. Rozhodně je na co se těšit.

Ne nadarmo se říká ( Jaroslav Hašek to napsal i do jedné své povídky, ve které diváci při opeře zpívají s účinkujícími), že dobrá věc se dá slyšet i dvakrát.Nám se to podařilo s Belmondovými moudry, která - v tom s námi doufám souhlasíte - se také dají číst nebo říkat dvakrát i víckrát. A ta, která zavírala 10. ročník Notování, jsou tato:

KAMARÁD

Začalo to všechno vlastně úplně normálně.Vyjeli jsme v pátek odpoledne, ve vlaku si cestu zpříjemnili několika písničkami, což způsobilo, že jsme se začali bavit s docela fajn  holkami. Ty však brzy vystoupily, a tak další dvě hodiny jsme už jeli téměř sami v romanticky zadýchaném motoráčku.

Na americký svátek nezávislosti  oslavila nejstarší švýcarská bluegrassová kapela své neuvěřitelné 44. narozeniny. K této výjimečné příležitosti se rozhodli ještě jednou vstoupit na prkna, která znamenají svět a uspořádat privátní koncert pro své rodiny, přátele a fanoušky, kteří je během těch dlouhých let nějakým způsobem provázeli.

Inženýr Milan Plch zvaný Belmondo vytvořil sérii dalších myšlenek, s nimiž uzavírá soutěžní večery Notování. Sesbíral je Honza Dobiáš.

Přiznávám ihned bez mučení, že mám radost, kolik se v téhle letní době koná festivalů, festiválků, muzikantských slezin, koncertů, sejšnů atd. Loni jsem v tomto portálu napsal  Pamatujte si Herálec a po roce mi nezbývá než konstatovat, že čtenáři tohoto portálu mají evidentně dobrou paměť a hlavně  rádi muziku.

Dvacet pět tisíc trampů, tuláků, zálesáků, countryových, kotlíkářských a folkových muzikantů poslouchá poezii Hraběte, Corza etc. A ani nedýchají…Větší počet diváků měl v římském cirku jenom císař Nero. Tady jsme ale na Portě a recituje konferenciér (tenkrát se ještě neříkalo speaker), který uvádí Portu od prvního ročníku v roce 1967, Mirek Kovářík.

Zajela jsem za úžasnou muzikou a úžasnými kamarády na potlach u Stráníků na Kalek, na kozí farmu k Drexlerům. Známe se s Lubošem bratru 35 let – tenkrát byl štíhlý, mladý, krásný a začínající… muzikant. Mezi námi vládne takové to kamarádství, kdy vůbec nevadí, že se dlouho nevidíme ani neslyšíme a pak se sejdeme a v klidu navážeme na poslední hovor před několika lety a máme pocit, že jsme se viděli naposledy včera.