Dnes má svátek Taťána Zítra má svátek Arnošt

Zajela jsem za úžasnou muzikou a úžasnými kamarády na potlach u Stráníků na Kalek, na kozí farmu k Drexlerům. Známe se s Lubošem bratru 35 let – tenkrát byl štíhlý, mladý, krásný a začínající… muzikant. Mezi námi vládne takové to kamarádství, kdy vůbec nevadí, že se dlouho nevidíme ani neslyšíme a pak se sejdeme a v klidu navážeme na poslední hovor před několika lety a máme pocit, že jsme se viděli naposledy včera.

Na potlachu ale nebylo moc času na povídání – ono zajistit takovou krásnou akci dá organizátorovi hodně práce a zabere to moc času aby byli všichni, kdož přijedou spokojení. Tak jsme si nakonec popovídali po síti – té internetové samozřejmě. A bylo to hezké povídání – jako vždy – tak proč se s vámi o ně nepodělit…

Luboši, vzpomínáš rád na své muzikantské začátky, nebo by ses raději nevracel?                                                       

Jsem starý nostalgik, a proto mi vzpomínání nevadí, mí přátelé to o mně většinou vědí a respektují to ….                                                                                                 

Jak bys zhodnotil vývoj vašeho společného hraní od začátku až doposud? K čemu by ses rád vrátil a čeho bys chtěl ještě dosáhnout?

Je hodně důležité říci, že těch třicet let není jen o hraní, ale vlastně o společném životním stylu mém a mojí Verunky, začínali jsme na vandrech soutěžemi na různých trampských akcích, za párek a pivo, nebo vyhranou placku na potlachu. Pak mne přemohly ambice přece jen se dostat tam, kde je nás víc vidět a slyšet, takže klasicky Porta, nekonečné soutěžení se střídavými úspěchy, ale i neúspěchy, což k tomu patří, ale od začátku jsme už byli hlavně my dva, takže vlastně Stráníci (tento název jsme dostali na jedné trampské akci v Praze Na Ořechovce). Hrála s námi nekonečná řada muzikantů, kteří sice byli zezačátku potěšeni, že jsme si je k sobě vybrali, ale nikdy moc nepochopili, že je to především o nás dvou, takže se odrazili a šli dál a člověk jim to nemůže mít za zlé. Naši přátelé od Nezmarů, Jim a Zajda, se vždycky těšili s jakou že to sestavou zase přijedeme. 

Jsme rádi, že jsme nakonec po cca dvaceti letech přijali nabídku spolupráce s Mirkem Ošancem, který má v podstatě podobný osud s muzikanty jako my, a projekt s písničkami folkové legendy Peter, Paul and Mary je naší hlavní dominantou, kterou především vymyslel Mirek a nejspíš nám třem to už tak zůstane …  Jezdíme s Verunkou i sami dva a s potěšením zjišťujeme, že lidi na nás reagují velmi kladně, a především nás to tak i hodně baví. Vracet se a myslet si, že by se něco udělalo líp je asi nesmysl, ty chyby, které jsou za námi nás nejspíš nějak naformovaly, my bychom nic neměnili. Jediné čeho bychom asi chtěli ještě dosáhnout je, hrát dál, dokud nás budu lidi poslouchat, protože nás to i po těch třiceti letech pořád moc baví …

30+60=10 je krásná matematická hříčka, která prostě vychází. Jak bys zhodnotil zatím proběhlé koncerty z této šňůry?

Nejspíš je asi nutné ten matematický nesmysl vysvětlit, takže 30 to jsme my dva s Verunkou, 60 Mirkovo jubileum a 10 společné hraní s Mirkem, proto ten vzorec. Je to v podstatě můj nápad, protože Mirek nemá moc rád jakékoli oslavování, že se vlastně není až tak čím chlubit, s čímž zrovna u něj úplně nesouhlasím, neznám moc lidí, kteří v šedesáti jsou tak mladí a aktivní jako je právě on …                                                                                   Hlavní myšlenkou tohoto projektu je, že jsme pozvali ke spolupráci bluesrockovou kapelu Mrakoplaš, která nacvičila naše skladby a my s tímto projektem letos jezdíme po vlastech českých a moravských. Někdo se snaží vyprodávat  Lucernu a zve si hosty zvučných jmen, někdo vydává nová CD a DVD a my si děláme radost tím, že hrajeme naše skladby s větší kapelou … je to snazší a hlavně bez nervů a co si budeme povídat, tu Lucernu bychom určitě nevyprodali. Setkali jsme se většinou s názorem, že je to moc pěkné a že nám tu s tou kapelou sluší, ale taky s tím, že jsme si pozvali najaté vrahy … vždycky to tak je a nezavděčíte se nikdy lidem všem, nám to dělá radost a to je pro nás nejdůležitější. Je nutné říci, že je to projekt jen pro tento rok, chlapci z Mrakoplaše mají své koncerty a své skladby a chtějí se presentovat především jejich muzikou …

Organizuješ Krušnohorské kolo Porty, jako porotce působíš ve finále Porty… Jaký máš náhled na Portu kdysi a dnes – co je lepší a co by bylo lepší, aby nebylo? Jak bys zhodnotil úroveň soutěžících na Portě za posledních několik let?

Pořádání různých akcí je další činnost, která je také spojená s naším životem, patří do něj nejen Krušnohorské kolo Porty, ale především trampský festiválek v Krušných horách – Potlach u Stráníků, který pořádáme spolu s rodinou Drexlerů na jejich Kozí farmě v obci Kalek, pak festival Setkání v Herálci, který je víceméně multižánrový a vymyslel jej pan starosta obce Herálec Jiří Ulrich po jednom našem koncertě právě v Herálci. Letos poprvé spolupracujeme s partou nadšenců Chlumecké Alernativy na dramaturgii festivalu Chlumecký guláš … tak uvidíme, jak to dopadne a jestli se spolupráce oboustranně povede.  

Porotování na Portě nás docela baví z jednoho prostého důvodu, předávat mladým muzikantům, to co předávali naši porotci jako Kapitán Kid, nebo Ruda Koblic nám … tehdy se po soutěži dělaly tzv. semináře a člověk neznalý věci se na nich dozvěděl, co dělá špatně a co by mohl zlepšit a hlavně jestli to má vůbec smysl … Co se týče Porty, nemá smysl pořád omílat, jak byla Porta v osmdesátkách skvělá, to víme všichni, kdo jsme to zažili, ale mám radost, že se jí teď daří v Řevnicích, našla si tam zase své příznivce a posluchače, což je vlastně důležité pro každý festival našeho okrajového žánru. Dost mě mrzí, že ústecké mezinárodní kolo dostává v posledních letech dost na zadek, nevím jestli díky termínu, počasí, či pořadatelům, každopádně hrát na velkém sále před cca 80 diváky není žádný požitek a mám pořád pocit, že se po papírovém spojení trampské a tzv. jihlavské Porty vlastně ve spolupráci pořadatelů těchto akcí zas tolik nezměnilo, jen snad to, že se všichni drží jednoho soutěžního řádu a to vše mateřsky zaštiťuje Česká tábornická unie na oblastních předkolech. Samozřejmě, že se najde spousta chytrých hlav, které by změnily to anebo zas ono, i já bych měl pár nápadů, ale ta věc má pořád nějaké pozadí, na které asi nejde jen tak dosáhnout . Vidím dost v tzv. lpění si na starých zvyklostech a zásadách … prostě by to chtělo změnu a nelpět na starém a dost přežitém.   

Soutěžící na Portě, to je vlastně pořád stejné, někteří jsou velmi dobře vybaveni technikou hry na nástroje a chybí jím autorství, pak zase autorské věci jsou kvalitní, ale jejich autorova presentace je dost špatná … málokdy se najde spojení kvality v obou. Pro můj vkus se za posledních cca deset let vyrojilo moc písničkářů, ale málokdo z nich je opravdu ten pravý písničkář, kolikrát mi to připadne, že autor a většinou kytarista nemá chuť sestavit ke svým skladbám kapelu, tak se prohlásí za samostatného barda … a ejhle máme dalšího z řady písničkářů. Je to takový únik od odpovědnosti a kolikrát na to doplácí nejen autor, ale skladba samotná … prostě nevzniká moc nových, silných a asi především trampských kapel. 

Porta jako jeden celek prodělala od revoluce dost změn, ale myslím si, že ještě není všem dnům konec, trampům připadne málo trampská, folkařům a folkrockerům to tak myslím vyhovuje, bluegrassoví hráči už o Portě ani neuvažují a organizují své soutěže … nejspíš to je normální vývoj.

Co bys vzkázal čtenářům Music Open?

Čtenářům Music Open přeji, aby se vždycky rádi vraceli k tomuto internetovému časopisu a čekali netrpělivě na další novinku a tvůrcům bych doporučil, aby za každým článkem byla možnost si popovídat na dané téma, tedy dát možnost čtenářům se vyjádřit … jinak jsem moc rád, že tento časopis vznikl.

                                              Foto Jirka Esser - archiv Stráníků

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9520940

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz