Nestor slovenského bluegrassu kapela Krok

Víkend po Banjo Jamboree jsem měla na vybrání asi pět akcí. Rozhodla jsem se pro Bluegrassový večerfest v Horné Porubě na Slovensku. Byla jsem tam  někdy před lety, když se ještě festival konal v kulturáku a moc se mi tam líbilo.Vyrazila jsem z Brna v pátek autobusem do Ilavy, tam bleskově přeskočila na další místní. Silnice skončila, autobus se otočil a na mne už tam mávali slovenští kamarádi aby mne uvítali kalíškem slivovičky.

Přímo pod námi bylo vidět festivalové místo, kde probíhaly poslední práce na nové střeše nad podiem - dle předpovědi mělo pršet. Určitě měly zásluhu na tom, že se festivalu déšt vyhnul.

Do večera zbývalo jestě několik hodin. Měla jsem v plánu  jít před začátkem jestě na tůru.  Vybrala jsem si kopec Vápeč, dominantu Strážovských vrchů, vypínají se přímo nad touto půvabnou dědinkou. Cesta do kopce vesele ubíhala, ale kde se vzaly, tu se vzaly černé mraky, začalo se blýskat, hřmět a pršet. Po bouři někde na skále jsem moc netoužila, tak jsem to asi ve tři čtvrtě cesty nahoru zbaběle otočila. Záhy naštěstí pršet přestalo. Po cestě k mému překvapení vidím, že tam roste modrá tráva – blue grass of Horná Poruba. Jako důkaz  přikládám fotku.

Dole na  festivalu to již hučelo jako v úlu, muzikantů i obecenstva rychle přibývalo. Dát si výbornou kapustnicu a pivečko. Vedle u stolu se již vesele jamovalo.

Festival zahájil a všechny nás přivítal úderem osmé Pavol Reyo Daňo. Pověděl, že festival  je konečně plnoletý, má osmnáct let a výjimečně je tedy skoro všechno dovoleno.Oslava byla opravdu důstojná!

Kapela Blue Way

První nastoupila mně dosud neznámá kapela Blue Way. Jak jsem vyrozuměla, z původní kapely tam zbyl kytarista Majo Mokrý a houslista Maťo Medo. Zbývajíci tři byli hosté a tato současná sestava prý poprvé na jevišti. Ale hrálo jim to moc dobře. V paměti mi zůstaly jejich Búrlivá reka a Usmev svobody.

Další v řadě byl Dostavník z Vysočiny. Kapela pořáda festival na hradě Svojanov.Také oni pozměnili sestavu. K manželům Blance a Borisovi Preisslerovým – na base a banju a kytaristovi Vráťovi Ludvíkovi se přidal hostující dobrista Víťa Piskač a na mandolinu a housle hrál  Tomáš Hartman junior.Šlapalo jim to výborně. V této nové sestavě jsem je také viděla poprvé. Kapela hraje moderní  bluegrass. Mnoho jejich písní otextoval bývalý mandolinista Jiří Pik, a poslední dobou se dostavají do popředí hlavně kvalitní texty jejich zpěvačky a basistky Blanky Preisslerové. Skupina  nenadchla jenom mne. Jako jediní hráli oba večery a stali se festivalovými favority. Většinu písní zpívala Blanka, pár jsme jich slyšeli i od Vráti a sem tam trojhlas s Tomášem. Všem se moc líbili.

Šídlo

Páteční večer uzavírala jedna z mých nejoblíbenějších tradičních kapel – Šídlo.  Ty  si vždycky moc ráda poslechnu. To už jsem na sebe navlékla poslední vrstvu oblečení z ruksaku a zamrzelo mne, že jsem si sebou nevzala rukavice. Všem se kouřilo od pusy zimou a muzikantům jistě pěkně mrzly prstíky. Na dobré náladě to ale neubralo. Pochopitelně se potom začalo sejšnovat. Vedle hořel oheň, a na zimu se záhy zapomnělo. Hrálo se prý až do bílého rána. Odpadla jsem kolem druhé.

Sobota nás uvítala modrou oblohou a sluníčkem. Spolubydlící kapela Dostavník se vydala na  Vápeč, a na rozdíl ode mne včera  se dostali až na vrchol.  Já nebyla moc ve formě, tak jen na procházku po nádherném okolí. Nevím, zda někteří z muzikantů vůbec šli spát, nebo jestli jamovali už od noci.Hudba snad nikdy neutichla.A sjížděli se stále noví muzikanti.

Tien

Program zahájila ve tři odpoledne skupina Tien z Trenčína. Jejich jádro tvoří kytarista Eugen Fisla a  banjista Stanko Valach, hrající spolu již více než dvacet let. Na mandolině pořádající Pavol Daňo a na base Milan Nagy. Nádherně převážně slovensky zpívají. Husí kůže mi naskočila při jejich Na múrov dávnych čas, slovenské verze Greensleeves.

Po nich nastoupila bombastická sedmičlenná kapela z Brezna - Vodopád. Jako vždy překypující energií na nás spustili svůj  hudební ohňostroj. Ondra Pagáč Paciga roztancoval svou basu a ostatní nezůstávali pozadu. Jejich  živá vystoupení patří k vrcholným zažitkům každého festivalu. Hrají už asi 30 let…

Vodopád

Obecenstvo se uklidnilo při perfektní horalské muzice ve stylu Stanley Brothers od prostějovské kapely The  Log. Kapela pořádá každoročně festivaly Carter Stanley Memorial a Country Stodola.

The  Log

Také následující vynikající newgrassová kapela Taverna je z okolí Prostějova. Už  jsem o nich  psala několikrát, nebudu se opakovat. Nejenom fanoušci New Grass Revival si přišli na své.  Moc se  líbili.V uších mi stále zní jejich píseň o Moravě, kterou si s nimi zazpívala i většina diváků.

Silent Rain na nás hned na úvod vypálil píseň Fork in the Road. Jsou silně ovlivněni modernějšími kapelami jako Blue Highway či Infamous Stringdusters. Působivá byla v jejich přednesu  i  nebluegrassovka Kalico. Největší radost mi udělali mou oblíbenou Will you dance with me Molly, kterou jsem kromě od Stringdusters ještě od nikoho jiného neslyšela.

Kapelu tvoří legendy -  mandolinista Standa Feruga a banjista Stefan Luky Lukáš, společně s Honzou Ferugou na dobru, Mirečkem Kalousků ml. na base a kytaristou Pavlem Fellnerem. Pavel pro změnu pořádá pravidelné Bluegrassové večery na Selské v Jeseníkách. Moc příjemná muzika.

Candy Floss

Konferování se po Pavlovi Daňovi  ujal Ondrej Pagač Paciga z Vodopádu se svým osobitým humorem. Po  nich nastoupila hvězdná sestava Candy Floss kolem banjistky Simony Smidtové. Také o nich jsem již psala několikrát. Hraje s nimi snad nejlepší slovenský mandolinista Michal Barok, výborný kytarista Dušan Hronec, vynikající houslista Michal Kováč, Anton Národa  na base. Tomu všemu trůní zpěvačka Patricia Pivouskova.  Předvedli  hlavně svůj vlastní materiál. Všichni z nich byli nadšení.

Nestorem slovenského bluegrassu je bezpochyby kapela Krok. Jaro Nečesaný, zpěvák, kytarista a banjista a tenor Braňo Blahovec založili tuto skupinu již v roce 1970. Byla to také první slovenská kapela, která  se předvedla již někdy v roce 1980 na kopidlnském Banjo Jamboree.  Nádherně zpívají a spousta textů Jaro Nečesaného vpravdě zlidověla.  Má je v repertoáru spousta jiných kapel. Vystřihli  hned ze začátku  Old Joe Clark s perfektními houslemi.  Jejich muzika je prostě prvotřídní hudební lahůdka…

O následující přestávce se  sešla snad již celá dědina. Nejenom místní omladina  se aktivně podílí na organizaci festivalu, stará se o kuchyni, bar,  pořádek i všeobecné   dobro.

Snad na žádném festivale jsem neviděla tolik malých  dětí. I na nich mají zásluhu povětšině účinkující muzikanti, takže bluegrass tady určitě nevymře… Radost se podívat! Místní krásky prodávaly lístky do  tomboly. I když jsem jich měla dost, tradičně jsem nic nevyhrála…

Dostavník

Pomalu se blížil poslední večerní blok. Zahajovala ho v osm skupina Dostavník. Dnes byli snad ještě lepší než včera. Klobouk dolů před Blančinými texty.

Dřevěná tráva čekala asi až moc dlouho na své vystoupení a byla mírně indisponována. Zato domácí Blueland jen sršel svou pověstnou energií. Zahájili písní o Rozprávkovej July. Předvedli  kromě svých hitů i spoustu novinek. Bratři Miki a Sancho Tomkovi –kytara a  basa, Ralph Nizozemštan -Mimozemštan Shut na banju a pořadajíci Pavol Daňo to pěkně rozjeli.  Zpívali i hráli jako o život. Obecenstvo nebylo k utišení.  Museli přidat svůj hit Vždy keď rano vstávam prvý  a věnovali ho všem přítomným ženám, dívkám, manželkam i milenkám.

Blueland

Naštěstí už nebyla tak děsná  zima jak včera. Stejně jsem v průběhu večera na sebe navlíkla skoro všechny včerejší vrstvy a obdivovala drsné horaly a horalky, kteří i k půlnoci vydrželi v kraťasech.Měli jsme obavy, aby naši jediní zahraniční hosté  ze slunného jihu nezmrzli. Oni pro změnu měli obavy, aby tam ještě někdo na ně zůstal. Jejich obavy byly naštěstí zcela zbytečné.  Poslední skupina byla z Maďarska.  Poa Pratensis – což v překladu z latiny znamená  Modrou trávu z Kentucky.  

Viděla jsem je již několikrát na festivalech v Holandsku a Francii. Pro slovenské diváky to ale byla premiera. Nezklamali… Uváděl  je slovensky jejich banjista Milan Ikhardt. I jejich dobristka-banjistka Adrienn Bodyová ma slovenské kořeny. Jménem si pamatuji jen basáka Petera Tolgyesiho a zpěvačku s hlasem anděla Katrin Dabousovou. Předvedli  pestrou směs nejenom bluegrassu, např. Mr. Sandman a lid byl nadšen. Museli přidávat snad čtyřikrát, než jsme je pustili z jeviště. Největší úspěch měla snad dětskí písnička  zpívaná maďarsky. Místní tanečníci  k tomu nadšeně výskali. Bylo jich pod jevištěm čím dál víc a  určitě jim bylo teplo. Hlavně všem bylo dobře a veselo. Kapela tady určitě nehrála  naposled.

Poa Pratensis

Nadherný pohodový festival skončil, ale jako již včera se prý hrálo opět celou noc.Měla jsem slíbený odvoz do Brna ráno v sedm, tak jsem kolem druhé odešla spát.  Celé dva  dny se o perfektní zvuk staral Jirka Elger ze Zlína a patří mu za to velký dík.

Poděkovaní si zaslouží pochopitelně pořádající Reyo a jeho tým a všichni ti dobrovolní místní pomocníci a pomocnice a sponzoři, bez  kterých by to nešlo, celá bluegrassová dědinka Horná Poruba a všichni účinkující muzikanti. Na Slovensku je vždy dobře! Bylo to SUPER a  moc ráda se sem v budoucnost opět někdy vrátím.

Foto Lilly Pavlak