Josef Kobra Kučera

Doma jsme mívali drobné tenké zpěvníčky, které vycházely jako příloha Mladého světa, když jsem se teprve vracel z hub. Co mě na nich fascinovalo, byly koláže, které ilustrovaly písně. Byly, slovy klasika, krásné jako "setkání deštníku se šicím strojem na pitevním stole" a vtipné. Přiznám se, že mě jen rozčilovalo všudypřítomné slunce s takovým psím pohledem. Možná je to tím, že nemám psa.

Dneska už to vypadá jako vyprávění starého zbrojnoše, ale pořád ještě je mezi námi dost těch, kteří si pamatují, že byly doby, kdy určité muzice pšenka nekvetla, natož aby ji nakladatelství vydávala jako zpěvníky nebo nedejbože jako gramofonové desky. Že by ji hrála některá stanice Československého rozhlasu, to už vůbec ne.

Bradley Kincaid

Rozhlasová Country pohoda 18

Zatímco druhá polovina 20. let vymetla převážnou většinu rozhlasových stanic na okraj hudebního zájmu posluchačů amerického venkova a vynesla do sedel gramofonovou desku, období neomezeně panující krize tenhle stav velice snadno a dočista obrátilo. Ještě nedávní deskoví zbohatlíci už neměli tolik, aby rozhazovali za nahrávání novinek a přežívali pouze díky starým snímkům, které tak v katalogu přežívaly neuvěřitelně dlouhý čas. Příkladem za všechny je „Fatal Wedding“ z diskografie Bradley Kincaida z roku 1929, který katalog Sears-Roebuck nabízel ještě v roce 1940.

Sedmnácté pokračování rozhlasového cyklu Country pohoda

I když spolupráce nové gramofonové značky Decca se Stuartem Hamblenem a s bratry Sheltonovými značně přispěla k jejímu solidnímu rozjezdu, podstatně odvážnějším a především významnějším kouskem bylo původně téměř neperspektivní angažování Jimmie Davise. Tenhle nenápadný lousianský chlapík, na první pohled totálně neprůbojný a bez nejmenších ambic, totiž prakticky ničím nevybočoval ze záplavy zpívajících venkovanů.

Pedagog ve výslužbě, tomu se to žertuje, když je ve výslužbě. Ale co pedagog ve službě? Mnohý rozchechtaný adept učitelského povolání ztratí za katedrou smysl pro humor. Neboť jemu – jemu! – se nikdo posmívat nebude, to by tak hrálo, husy jsme spolu nepásli, dělejte si legraci z někoho jiného, já tu nejsem pro smích.

Životopisec by asi napsal: „ Začínal beatem, později hostoval v pražských klubech jako písničkář, pak…“ Ale u lidí Oskarova typu to není důležité. Nezávisle na žánru hudby budou jeho osobité písničky především o tom, co sám poznal a co je mu blízké. Těžko byste mezi nimi hledali vlezlou melodii. Ještě pořád jsou mu peníze pouze prostředkem a nikoliv cílem.

Ing. Alfréd Schubert–Fredy

Z Vokounova červencového kalendária

* 3. 7. 1940Jiří Brabec, muzikant a organizátor, zakladatel skupiny Country beat; textař (píseň Shane)

* 3. 7. 1950 Jan Zajíc – Míša (T. O. Sirot, Vítkov), tramp (druhý člověk, který se upálil po Janu Palachovi na protest proti okupaci sovětskými vojsky a rezignaci společnosti na myšlenky Pražského jara 1968)

Reportáž z patnáctého Potlachu u Stráníků

Pozemek před kozí farmou a restaurací Terezky a Vaška Drexlerových v krušnohorském Kalku, na konci pohraniční obce kousek od Hory sv. Šebestiána, kde potok vytyčuje hranici mezi českým a německým státem, se stal v sobotu 20. června už popatnácté dějištěm náramné hudební akce se skromným názvem Potlach u Stráníků.

Václav Šmerák připravil se sdružením Mezi řekami v Třebsíně další předpremiéru dokumentárního cyklu České televize Zvláštní znamení touha

"Třebsín je jako barometr“, řekl cestou z Kamenného Přívozu pan Václav Šmerák. „Spolehlivě poznáte, jaké je počasí“. Třebsín má slavný hostinec U Novotných, kam chodívali staří trampové, ale i Eva Olmerová, Jiří Voskovec, možná i Jaroslav Foglar, který míval chatu dole v Pikovicích, o Babičce Mary nemluvě...