Dnes má svátek Marek Zítra má svátek Oto

Sedmnácté pokračování rozhlasového cyklu Country pohoda

I když spolupráce nové gramofonové značky Decca se Stuartem Hamblenem a s bratry Sheltonovými značně přispěla k jejímu solidnímu rozjezdu, podstatně odvážnějším a především významnějším kouskem bylo původně téměř neperspektivní angažování Jimmie Davise. Tenhle nenápadný lousianský chlapík, na první pohled totálně neprůbojný a bez nejmenších ambic, totiž prakticky ničím nevybočoval ze záplavy zpívajících venkovanů.

Jeho jedinou předností bylo snad pouze to, že přece jen nebyl mezi gramofony úplný nováček. A stačila jediná písnička, aby se stal hvězdou. Jmenovala se „You Are My Sunshine“ a ve 2. světové válce patřila k základní výstroji US armády. Společně s  ní se pak vylodila i v Evropě a 16. listopadu 1945 ji na deskách Ultraphon zpívaly s orchestrem Karla Vlacha sestry Allanovy. Ve vzpomínkách pamětníků je nerozlučně spojena s nenahraditelným pocitem radosti z nově nabyté svobody.

Člen Nashvilleské dvorany slávy, a to jak autorské tak dvorany country hvězd, James Houston "Jimmie" Davis (11. září 1899 – 5. listopadu 2000), se narodil v nepříliš lákavé komunitě Jackson Parish nedaleko městečka Quitman v Lousianě a téměř celý život se vydával za o poznání mladšího, což většina encyklopedií činí dodnes. Teprve na sklonku života ho náhodně objevený otcův záznam v rodinné bibli přiměl, aby se smířil s letopočtem 1899. Na škole všechny ohromoval nesmírnou pílí a především tím, že ho učení vysloveně bavilo. Ze základky v Beech Springs odešel na Louisianskou fakultu v Pineville a v roce 1924 získal titul bakaláře.

To mu však nestačilo. O tři roky později absolvoval na Louisianské universitě v Baton Rouge a jako „mistr svobodných umění“ začal učit na Doddově ženské fakultě. Jak rád vzpomínal, získal za pouhý rok mnohem více poznatků o ženském světě, než dokázal sám naučit své studentky o historii, sociologii a psychologii.  V roce 1928 nastoupil jako úředník trestního soudu ve Shreveportu, v městě známém v hudebním světě díky rozhlasové stanici KWKH. Soud zasedal pouze dvakrát týdně, a tak měl Davis vlastně spoustu volného času. A když si vzpomněl na bezvadné chvíle v dobách studií v Baton Rouge se skupinou Tiger Four  neodolal a namířil k mikrofonu.

V polovině roku 1928 poprvé nahrával v Chicagu pro značku Doggone Station, kterou vlastnila právě stanice KWKH, a koncem téhož roku pořídil dva snímky pro Columbii. Byly údajně příšerné a nikdy nevyšly. Na podzim následujícího roku nahrál Davis první písničky pro RCA Victor. I když se jeho desky moc neprodávaly -největším trhákem byla patnáctitisícová „Bear Cat Mama From Horner´s Corners“-  spolupráce trvala až do roku 1933 a Davis vložil do katalogu RCA Victor celkem 68 nahrávek. Prakticky byly všechny důsledně poplatné stylu Jimmie Rodgerse. Záhy poté dostal nabídku od šéfa nově vzniklé značky Decca, Davida Kappa, ale neměl v té době náladu se zpíváním pokračovat. Jenže za půl roku se mu najednou začalo stýskat a poslal Kappovi lístek: „Jestli mě ještě chcete, jsem připraven“.

21. září 1934 nahrál pro značku Decca první písničku „Nobody´s Darling But Mine“ a nádherně zabodoval. Další produkce sice nebyla tak úspěšná, ale přece jen v prodejích mírně překonávala běžný průměr. Svoji popularitu oživil Davis výrazněji v roce 1938 písničky „It Makes No Difference Now“, kterou složil s Floydem Tillmannem. Zdárně pokračovala i jeho „civilní“ kariéra a ve stejném roce se stal šéfem shreveportské policie a požárního sboru. 

5. února 1940 nazpíval v Chicagu svoji nejslavnější píseň „You Are My Sunshine“ (spoluator Charles Mitchell). Sám pro sebe ji nahrál už v roce 1931 v Chicagu, ale nikdo o ni tehdy neměl zájem a nechtěl ji ani žádný z jeho kolegů. Prodej autorské nahrávky sice nebyl nijak závratný a sám Davis ji nepovažoval za nic mimořádného, ale naštěstí měl stále v zádech Davida Kappa. Ten věděl, že má v rukou skutečné eso, a navíc to byl vynikající obchodník. A tak koncem léta 1941, přesně 30. srpna proskočili do hitparády se svými verzemi "You Are My Sunshine" Gene Autry a Bing Crosby a na podzim téhož roku se přidal i swingový orchestr saxofonisty Wayne Kinga. Do dnešního dne se tahle písnička objevila na deskách téměř čtyř set zpěváků nejrůznějších stylů na celém světě. V roce 1960 jí hráli rokenroloví Johnny & The Hurricanes a o dva roky později Ray Charles, ale zpívala ji i Aretha Franklinová, Andrews Sisters, Nat King Cole, Oscar Peterson, Andy Williams a další. U nás ji po premiéře sester Allanových v roce 1945 uvedla v roce 1971 Yvetta Simonová s Milanem Chladilem („Ty jsi má láska“).

V letech 1942–1944 se Davis objevil ve čtyřech filmových westernech - "Strictly in the Groove"/ "Riding through Nevada"/ "Frontier Fury"/ "Cyclove Prairie Rangers" - a v roce 1947 vytvořil hlavní postavu autobiografické produkce „Louisiana“. Zásadní občanské postoje, všudypřítomná skromnost a v neposlední řadě popularita písničky „You Are my Sunshine“ jej v roce 1944 vynesly do křesla guvernéra Louisiany. Současně se i výrazně prosadil "singlem" s vlastními nahrávkami -"Is It Too Late Now"/ "There´s a Chill On The Hill Tonight" v tehdy nově zavedeném country žebříčku týdeníku Billboard a během louisianského kralování za nimi ještě z archivu poslal svoji jedinou vítěznou "There´s a New Moon over My Shoulder" (1945), "Grievin´My Heart out for You" (1946) a "Bang Bang" (1947). Po čtyřletém funkčním období se vrátil do nahrávacího studia, ale svůj katalog už orientoval především totálně nekomerční produkcí gospelu.

Do širšího povědomí pronikla pouze písnička „Suppertime“. Nesporným vrcholem jeho civilní dráhy byl v roce 1960 návrat na místo guvernéra Louisiany. Během tohoto funkčního období se díky singlu „Where The Old Rivers Flow“ (1962) také naposledy vrátil do hitparády. V roce 1975 (po 31 letech) po dohodě se značkou Decca, už exkluzivní smlouvu neobnovil, ale pokračoval v koncertech a tu a tam se objevil i v nahrávacím studiu.

 

Prezident John F. Kennedy a guvernér Jimmie Davis

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9576505

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz