Táže se lord Brisenden svého sluhy: „James, máme my na zámku televizor?“  „ Nikoli, pane“, odvětí James. „A sakra, to jsem zase celej večer čučel do kamen…“ posteskne si lord. (Nutno vyprávět s co nejvěrnějším anglickým přízvukem).

Dr. Jiří Tichota

Z rozhovoru Jiřího Tichoty s novinářem a spisovatelem Janem Krůtou

Moje žena je dcerou  televizního redaktora Vladimíra Toska, který v roce šedesát osm držel do poslední chvíle vysílač, než Rusáci obsadili Cukrák. Za války létal v Anglii a hned věděl, o co tady půjde. Ještě v srpnu se svým synem emigroval a stal s v Anglii vedoucím redaktorem Listů. Asi v roce pětaosmdesát jsem najednou dostal předvolání do Bartolomějské. Začalo to jako vždycky, byli tam dva – jeden hodný, druhý zlý. Začali katedrou, jak o mně všechno vědí a pak najednou: Kdy jste se naposled viděl s Václavem Havlem a s jeho bratrem? Už jsem věděl, odkud vítr fouká. Ivan Havel byl před časem na Žofíně na našem koncertu. Oni kývali a hned dodali: A potom byl dvacet minut u vás v šatně. O čem jste si povídali? No, k tomu se ještě vrátíme. Zatím nám tu nechte pas, my si vás zavoláme…

North Carolina Ramblers

Dvacáté druhé pokračování rozhlasové Country pohody

Začátek 30. let otevřel po dlouhé době naprosto nečekaně a doslova dokořán prostor pro uplatnění nových aktérů na scéně americké country. Příčinou byla nejen podstatně větší hustota sítě soukromých rozhlasových stanic, a tedy i „spotřeba muziky“, ale paradoxně i velice těžké období, jímž procházela americká ekonomika, včetně gramofonového průmyslu.

Zleva Colonel Tom Parker a Elvis Presley

Dvacáté první pokračování rozhlasového cyklu o vývoji country hudby v USA

Drtivou většinu slavných „X-stations“, rozmístěných na území Mexika v těsném sousedství hranice s USA, které se ve 30. letech minulého století mimořádně zasloužily o nebývalou popularitu country muziky, vlastnili američtí obchodníci nejrůznějšího druhu a vesměs minimálních zásad.

Odešel muzikant a producent Stanislav Chmelík, hudební partner Jitky Vrbové.

Akát je strom listnatý, jeho květy tvoří hrozny, a také jeho listy se skládají z množiny lístků.  Má takový zajímavý botanický název – trnovník Robinia. Je to na první i druhý pohled strom krásný. Kvete bíle. Voní tak silně, že když jdeš v červnu akátovou alejí, máš pocit, že se tou vůní musíš brodit. Ta vůně nám říká, že jaro finišuje, trhá svou hrudí cílovou pásku. Brzo  nastoupí léto. Léto se všemi svými svody – chozením naboso, cácháním v tůních, spaním pod širákem a letními žízněmi všeho druhu. Akáty to je tedy akátová alej, stromořadí krásných rozkvetlých vonících stromů.

Malina Brothers

Pro ty, kteří s touto velkolepou akcí ještě nejsou obeznámeni, napřed pár informací. Kosodrevina je horská chata v Nízkých Tatrách, na jižním svahu Chopoku, asi 1500 m vysoko, přímo u sjezdovky. Jezdí tam ze Srdiečka (Bystrá Dolina) čtyřsedadlová lanovka. Poslední o půl čtvrté odpoledne. Odtamtud dál se dá vyjet kabinkami až nahoru na Chopok. Do chaty se vejde asi 270 lidí. Každoročně je druhý lednový víkend nacpaná k prasknutí muzikanty hrajícími na akustické nástroje, převážně bluegrass, a jejich fanoušky.

Leonardo DiCaprio ve filmu The Revenant Zmrtvýchvstání

Zeptalo se mě už pár přátel, co proti nim v redakci máme, že jim neposíláme editorialy. Zpozorněl jsem, když mi něco podobného řekl Mirek Černý, legendární průkopník české country, zasvěcený tvůrce countryových samplerů Supraphonu, rozhlasový tvůrce a obecně Balíček karet. Vážím si Mirka, a proto jsem zvážněl. Nelze ho nechat v nejistotě, a proto po čase zase píši editorial. Důvod pauzy je prostý – proti nikomu nic nemáme, nemáme to ani v povaze, jen práce máme hodně a naše cíle jsou velebné.

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) vyhlásila nominace pro 23. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali z celkem 42 celovečerních hraných, animovaných a dokumentárních filmů uvedených do distribuce v roce 2015. Filmy se o trofeje Českého lva utkají v celkem 15 statutárních kategoriích. Nejvíce nominací napříč všemi kategoriemi získaly snímky Ztraceni v Mnichově, Kobry a užovky a Domácí péče.

K sedmdesátým narozeninám Vladimíra Merty přinášíme i vzpomínku na autora tohoto textu – J. K. Kučera by se v minulých dnech dožil 72 let.

Architekt, režisér a písničkář za sebou při každé své činnosti zanechává stopy (noty). Musím se přiznat, že se mi na Portě stalo, že jsem při jeho sáhodlouhé písni usnul. Omlouvá mě to, že únava z nepřetržitého pití (a ještě jsem k tomu pracoval) mi zabránila vnímat intelektuální zpívanou poezii.