Jubilant Pete Heřman uprostřed, vlevo novinářka Hanka Hosnedlová, vpravo keramik a šerif Miki Ryvola. Fort Hazard, šumavské sídlo osady Zlatý klíč. Snímek je z natáčení dokumentárního cyklu České televize Zvláštní znamení touha. (Foto Guri)

Z Vokounova neobvyklého kalendária

*1. 3. 1953 Miroslav Huspeka, kytarista a zpěvák v trampských kapelách Kamarádi z Rokycan a Roháči (Loket nad Ohří, 1976 - 1995); v roce 1976 se přestěhoval do Lokte, kam se vydal za působením u Roháčů;

Skupina Pětník (foto www.petnik.cz)

Asi se to už prolátlo. Ale, vlastně proč ne? Od loňského podzimka jsem hlavním nástěnkářem vokální kapelky Pětník. Starám se jim o internetová média a o vystoupení. A tak se stalo, že jsem na minulý čtvrtek domluvil koncert v kavárně na náměstí v Mníšku pod Brdy, a když přicházeli diváci, všiml jsem si nepřehlédnutelného rockového hudebníka Tonyho Smrčky)* s jeho paní Ivou - a že se trochu známe, dali jsme řeč. Nebylo by na tom nic zajímavého, kdyby mi od Tonyho druhý den nepřišla zpráva: „Karle, pošli mi sestavu a playlist ze včerejška. Napíšu malou recenzi.“ Tady ji máte:

Přelet M. S., host Notování v r. 2012, si tentokrát zahostuje podruhé (Foto Rejka Balcarová)

Stejně jako minule jsem byl i tentokrát dostrkán osudem k tomu, abych reportáž ze základního kola, tentokrát šestého a v ročníku posledního, kde se rozhodovalo i o semifinalistech, napsal já. Učinil jsem tak rád u vědomí, že vedle dvou odkazů v příštím odstavci se v tomto článku budu moci opět věnovat hlavně příštímu večeru, 1. březnu 2018, kdy proběhne 1. semifinále XV. ročníku Notování.

Eliška Kotlínová

Eliška a Votvíráci, nadějná hudební formace z Písku, Želiborovi a přátelé se swingem a country hudbou a sehrané Trio Víti Troníčka tvořili programovou náplň lednového koncertu cyklu Večery s…, které se konají jednou za měsíc v Divadle U Kapličky na předměstí Českých Budějovic. Byl to zároveň první startovní koncert už druhého ročníku jihočeského hudebního projektu, který na začátku loňského roku uvedli do života Jarda Hnízdil (Spolektiv) a Vašek Koblenc (Bonsai č.3).

Teprve šedesát by měl hudební publicista Vladimír Vlasák, dlouholetý redaktor MF DNES a spolupracovník řady dalších titulů. Zemřel před pěti lety.

Zpěvák, publicista a překladatel, propagátor šansonů i amerických lidovek Rudolf Pellar

Z Vokounova únorového kalendária

† 1. 2. 2013 Ing. Mgr. Vladimír Vlasák, publicista (knihy - Excentrici v přízemí, 1989 /spoluautor/; Folkaři, Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny, 2008);

Čtyřicet let trvá tradice světových potlachů, s kterou přišel již zesnulý Wimpy Nebeský původně z pražské osady Sovy, od roku 1967 žijící v kanadském Torontu. Až do listopadu 1989 byly setkáním trampů v exilu, po tomto datu začali přijíždět i trampové z Čech, Moravy a Slovenska. Poslední desátý celosvětový potlach se koná na ranči Fort Adamson ve východním Texasu v sobotu 10. listopadu tohoto roku. Informační video sestříhal Rudi Křesťan z Denveru, Colorado.   (ňuf)

Letošní zimní bluegrassový camp se tradičně konal v zasněžené horské chatě Kosodrevina na jižním svahu dva tisíce metrů vysokého Chopku v Nízkých Tatrách. Je to nejvýš položený bluegrassový festival ve střední Evropě. Vyprodaný bývá již několik měsíců dopředu. Tradičně byl věnován památce bývalého chatára Jožky Černého, který si tuhle jedinečnou akci společně s Romanem Áčem z Trnavy vymyslel. Bohužel nás v létě 2012 ve věku pouhých jedenapadesáti let opustil. Určitě se ale na nás celý víkend koukal shora a líbilo se mu, že má opět plný dům a na dálku si s námi připíjel čerešňičkou…

Pozapomenutý ruský génius, inspirátor českých folkařů i Jarka Nohavici, by se v těchto dnech dožil teprve osmdesátky. Přitom jeho hlas zaznívá doslova jako z minulého století - Vladimír zemřel, když mu bylo 42 let. Důležité je, že pořád zaznívá. Aspoň v to doufám.

S Vladimírem Vysockým je to trochu jako s přeludem. Všichni ho znají, všichni o něm slyšeli. Kolik ale znáte jeho básní? Kolik jste slyšeli jeho písniček v originále? A v češtině? Dostupné české zdroje se tváří informovaně, ale vzájemně si odporují. I v podobě jeho smrti, toho nejzásadnějšího okamžiku v životě. Podle jednoho informovaného zdroje zemřel na schodech domu, v kterém bydlel. Lid k tomu dodal okamžitě legendu – puklo mu srdce žalem. O Vysockého smrti se nesmělo psát, jedinou zmínku přinesl moskevský večerník, a jeho šéfredaktor byl za dva dny vyhozen.