Královehradečtí Kantoři vznikli v roce 1970, sjezdili půl světa, získali spoustu ocenění, natočili za 42 let existence 11 alb ( z toho sedm cédéček, ta předchozí ještě byla elpíčka ) a čtyřikrát za tu dlouhou dobu vyměnili podstatnou část svého obsazení. Ačkoliv se to zdá k nevíře, v Malostranské Besedě, pražské Mekce této hudby, hráli naposledy v roce 1979… Takže již dvacet let klávesistka a kytaristka současných Kantorů Eva Černíková mohla usmívajícímu se publiku sdělit, že když jeden z otců zakladatelů Honza Filip hrál naposledy v Besedě, ona a také druhá žena v souboru flétnistka Martina Vejrová ještě chodily na základku…

Novoměstská radnice v Praze 2 na Karlově náměstí je národní památkou. Památná je hlavně tím, že tu proběhla 1. pražská defenestrace. Aktuálně tu ale v sobotu proběhl Jazz and rock festival 2012. Slavnostní troubení na věží ve dvě hodiny odpolední jsme si s ženou Růženou odpustili a tak jsme až krátce po třetí, za reprodukovaného dívčího swingového zpěvu, vstoupili na radniční dvůr a usadili se na zahrádce kavárny spravované legendárním restauratérem, stínovým ministrem Strany mírného pokroku v mezích zákona pro hospody a hospodářství Josefem Kočovským.

Peter Rowan a Druhá tráva v roce 2005

Letos se má již po devatenácté ve dnech 2.-3. června v Trnavě konat Dobrofest. Tento festival v minulosti po mnoho let býval jednou z nejvýznamějších událostí v evropském hudebním světě. Navštívilo jej nesčetné množství světoznámých hráčů na tento instrument a vládla tam neopakovatelná atmosféra. Festival trvával skoro týden. Od roku 1995 se tam tradičně největším osobnostem ve světe dobra udílely ceny festivalu, jejichž autorem býval známý trnavsko-francouzský sochař a medailista William Schiffer.

www.blueeffect.cz

No co vám budu povídat, dvanáctýho května k nám do Rataj nad Sázavou přijel mistr všech kytárovejch hraní Radim Hladík se svým skvělym bigbošem, kerýmu všichni řikaj Blúefekt. Radima znám bratru asi třicet let, ještě z doby, kdy sem dělal tak ňák bokem dramaturga a produkčního v jedný vosobě v kdysi slavnym jé zet dé Slušovice, ale dycky sem si řikal tendle frajer je na čundr moc nóbl, to neni žádnej správnej špinavej kotlik, nevim, jak si s nim budu rozumět.

Na Modré kotvě  u Zámeckého mlýna byl potlach, oheň hořel, hrálo se zpívalo, pivo teklo proudem, počasí se vydařilo. Protože Šumák - Petr Tater z osady Skot udělal pár skvělých fotek, posílám to potrubní poštou, aby z toho něco národ trampský měl!

Finále francouzského večera Festivalu v Bühlu

Letošní jubilejní desátý ročník toho největšího festivalu v německy mluvící Evropě byl plný superlativů. Konal se ve dnech 4. až 5. května 2012 jako vždy v půvabném městečku Bühlu, proslulém odrůdou švestek. Už jsem vám v minulosti o něm párkrát psala…

Jako vždy bylo na programu šest skupin. Tři ze zámoří, a to kanadská dívčí kapela Oh My Darling a dvě americké – Alecia Nugent Band a Gibson Brothers. Evropa byla zastoupena italským Bluegrass Stuff se švýcarskou zpěvačkou Tabeou, z Francie přijeli moji oblíbenci Bluegrass 43 a poprvé v historii festivalu i jedna skupina z Čech, G-Runs & Roses.

Průhonický zámek

10. Výšlap Sekvojových šlapek měl podtitul Sladce májový. V pozvánce napsal Cimbura, že „zábavná jízda busem 363 startuje na Opatově…“ Na jízdě bylo zábavné, že se do autobusu pro 60 lidí nasoukalo lidí 106 a tři kočárky. Většina přepravovaných měla, jak je to u Sekvojových Šlapek zvykem, červené čepičky, jenom moje žena Růžena měla červený stetson, který jsem jí koupil, když ještě byl na Žižkově, mimo redakce časopisu Folk a country i krám s kovbojskými potřebami.