Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Vilém Zítra má svátek Maxmilián


Královehradečtí Kantoři vznikli v roce 1970, sjezdili půl světa, získali spoustu ocenění, natočili za 42 let existence 11 alb ( z toho sedm cédéček, ta předchozí ještě byla elpíčka ) a čtyřikrát za tu dlouhou dobu vyměnili podstatnou část svého obsazení. Ačkoliv se to zdá k nevíře, v Malostranské Besedě, pražské Mekce této hudby, hráli naposledy v roce 1979… Takže již dvacet let klávesistka a kytaristka současných Kantorů Eva Černíková mohla usmívajícímu se publiku sdělit, že když jeden z otců zakladatelů Honza Filip hrál naposledy v Besedě, ona a také druhá žena v souboru flétnistka Martina Vejrová ještě chodily na základku…

Pódium v Besedě nepatří mezi největší, takže není divu, že se čtyři Kantoři k mikrofonům protahovali mezi spoustou všelijakých nástrojů, ale když začali, byl to zážitek a zároveň návštěva muzea hudebních nástrojů zároveň.

Úvodní „ Nedělní besedu“ začal Honza Filip s dudami, doprovázenými klávesy, kytarou, houslemi, píšťalou či flétnou, při následujícím irském reelu zazněla niněra, trumšajt a bubínky, brabantskou píseň „ Ať skřipky hrajou dál“ doprovázel famfrnoch, při němž si Miloš Panchártek namáčel prsty do hrníčku s vodou a při další skladbě si to vynahradil šestistrunnou kytarou.


Eva s trumšajtem, Honza s niněrou


Miloš s kytarou, Martina s historickou píšťalou s měchuřinou

Na řadu přišla skotská svatební, renesanční, kterou složil v roce 1520 Jindřich VIII., irská balada o lilii i asi nejznámější ukrajinská lidová. Z podia se řinulo do sálu tolik dobré nálady a energie, že za chvíli už člověk ani neregistroval, zda Martina hraje na jeden z nejstarších nástrojů – píšťalu s měchuřinou – nebo na moderní klarinet nebo na kterýkoliv další nástroj a že jich před sebou měla požehnaně.

Patří velký dík pražské skupině Sekvoj, které patřila druhá půlka koncertu, že Kantory přivedli do Prahy. Ukázalo se, že jako Malostranská Beseda má svoji historii a bylo by chybou na ni zapomínat, také mnohé kapely, které tu historii tvořily, stále žijí a tvoří a jsou obohacením našeho života. Například Kantoři.

Foto: www.kantori-folk.cz

Foto týdne

Jste náš host číslo

8920249

Melanž

  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz