Novoměstská radnice v Praze 2 na Karlově náměstí je národní památkou. Památná je hlavně tím, že tu proběhla 1. pražská defenestrace. Aktuálně tu ale v sobotu proběhl Jazz and rock festival 2012. Slavnostní troubení na věží ve dvě hodiny odpolední jsme si s ženou Růženou odpustili a tak jsme až krátce po třetí, za reprodukovaného dívčího swingového zpěvu, vstoupili na radniční dvůr a usadili se na zahrádce kavárny spravované legendárním restauratérem, stínovým ministrem Strany mírného pokroku v mezích zákona pro hospody a hospodářství Josefem Kočovským.

Na přistavěném pódiu vystoupila první živá kapela, Matěj Ptaczek a Dobré ráno blues band. Vokál a harmoniky pod „Ptáčkovou“ buřinkou byly střídavě bluesové a country a tak jsem si uvědomil, že jsem toto trio zažil už na plese Turasu, kam jsme šli hlavně na Jitku Vrbovou, která je taky rozporcovaná mezi jazz a trampárny. Veselí chlapci uměli a nadále UMÍ! K Decziho prostřednímu synovi si přisedla dívka s obličejem jako dcera Julie Lescot, ale než jsem stačil rozluštit její mnohobarevné tetování, tak si vzala svetřík.

Kluky vystřídala děvčata. Taky trio. I když byli čtyři, protože jedna ze dvou elektrických houslistek je v jiném stavu. Housle i el. basa měly minimalistický design, který vzdáleně evokoval původní nástroje, ale zvuk měl maximální nasazení. Na historickém nádvoří bylo předecibelováno, ale pěkně. Už když se String Ladies Rocking Electronic Trio slaďovalo Montiho čardášem, bylo jasné, že hudba bude melodická, byť ryčná.

V 18.00, vlastně o maličko později, začal hlavní koncert ve Velkém sále, kde se střídaly swingové, rockové a jazzové kapely, které byly natolik dobré, že je musím alespoň vyjmenovat: The Pooh Rock´n´Roll, Sax Knickers Jazz, Wild Tides Rock´n´Roll, Chewin´n´Gun zběsilý drum´n´jazz s rapem a swingoví Crazy Boy sof Prague. Ovšem fšichni žili očekáváním na hlavní hvězdu večera! Laco Deczi & Celula New York s hostujícím nejlepším současným českým saxofonistou Štěpánem Markovičem .

Nejsem hudební recenzent, tak můžu sdělovat jen buď nudu nebo zájem, radost, nadšení. V tomto případě vrcholné nadšení. Nepřináším ani rozhovor s Lacem, který cestuje mezi Českem a Americkem a tak by bylo možné se ho optat kde je doma, ale když mě otázka připadá blbá, tak ji nemohu položit. A tak jsme si povídali o Redutě a Viole a vzpomínali, jak tam chodil jeden student a zatím co my jsme balili holky, on tiše v koutku popíjel a učil se hebrejsky. A tak to pak dotáhl na rabína.

Pachatel zorganizování festivalu nás Vláďa Piksa nás při tom rušil připomínkami k připravovanému koncertu Decziho na Křivoklátě a tak jsem ho požádal, ať si to se slovenským světoobčanem dojedná v N.Y. , kam rád jezdí. Inu po nádherné muzice jsme poseděli, piva a kořalky popili a když jsme po druhé hodině ranní odcházeli, doprovázela nás muzika kapel, které se i po DECZOCELULOVÉM majstrštyku daly dobře poslouchat.