Od čtenáře Jirky jsme jako péefku dostali obrázky, které nás navzdory trochu hospodskému podbarvení docela pobavily. Ostatně, podívejte se sami, stojí to za to.
Čas letí jako spřežení/ nad kterým práská bič/ člověk se párkrát ožení/ hned je mládí pryč. Píseň krále Jindřicha VIII. ze hry Šest žen
"Stáří je nepěkná vlastnost. Kolik významných lidí jsem před ním uchránil a nakonec jsem sám do toho vletěl", říká král Jindřich VIII. ve hře Šest žen na adresu těch, které nechal popravit. Když jsem psal tuhle větu, bylo mi sedmadvacet. Už tenkrát jsem tušil, že stáří není to, nač bych se měl těšit. Římané výstižně nazvali nachýlené stáří slovy curva senecta.
Ve svých mladých létech jsem sice věděl, že, budu-li mít štěstí, tak se svého vlastního stáří dožiju, ale představa jaké to bude, se mi tehdy nedostavila. Dneska už to vím. A taky vím, že ve svém okolí potkávám dvojí druh mladých lidí: jedni mě zahrnují úctou, kterou abych pochopil, musím si nejdřív uvědomit, kolik že mi to vlastně je, druzí na mě hledí jako na něco, co už nemá na tomto světě co pohledávat.
Psal se rok 1965, pro mne zásadní a zlomový: v březnu toho roku jsem definitivně opustil svoji původní profesi – geologii - ke které mne vázala za komunistů nezrušitelná tzv. umístěnka ( závazek, že absolvovanou školu si v daném oboru nutno odpracovat, v případě střední školy a v mém případě zčásti na příbramském Bytízu, uranové šachtě, mezi „mukly“ tři roky) a nastoupil do tiskového oddělení naší největší cestovní kanceláře – Čedoku.
Jaroslav Hutka oslavil 21. dubna 76 let. Nevím, jestli a jak je oslavil, ale Jardovu pozoruhodnou životní dráhu připomínáme jeho textem k dvoualbu Sladké žluté, vydané nakladatelstvím Galén (http://www.galen.cz/idistrik/vydav/?module=katalog&page%5Bbook%5D=5492). Hutka zde hovoří o svých začátcích, souputnících, i životě v emigraci. Je otevřený. Současně zmiňuje pozoruhodnou osobnost české hudební scény šedesátých a sedmdesátých let minulého století, Miloslava Jakuba Langera. Milda po své emigraci do Německa působil v rozhlasové stanici Svobodná Evropa, nyní žije trochu neprávem zapomenut na venkově nedaleko Prahy. Naposledy jsme se setkali na Portě v Řevnicích při příležitosti jubilea tohoto festivalu, s kterým jsme s M. J. Langerem a dalšími skvělými osobnostmi kráčeli dlouhou řádku let. Fedor Skotal
Vzpomínka na velkého českého autora i albové poděkování J.J.Calovi, „rokenrolovému Clintu Eastwoodovi“, obdivovanému i Neilem Youngem a Markem Knopflerem
„Když můžu hrát jeden akord místo dvou, udělám to,“ říkával oklahomský písničkář J.J.Cale. Obdobně střídmá, zvukově strohá a zdánlivě jednoduchá byla celá jeho kytarová hra, kterou od něj pochytili hlavně Eric Clapton a Mark Knofler.