Vzkazy

  • Kde se vzala svatomartinská vína?

    Zlí jazykové tvrdí, že jsou svatomartinská vína jen českým marketingovým tahem proti francouzskému svátku mladého vína Beaujolais Nouveau (třetí čtvrtek v listopadu). Ovšem není to pravda. Historie svatomartinského vína sahá až do dob vlády Josefa II., už tehdy se na konci sklizně ochutnávala nová vína – ta, která se v lahvích už stihla „vyčistit“. A konec sklizně připadal právě na období Martinova svátku. Mimochodem, svatý Martin byl Francouz, takže tvrzení, že „jeho“ vína mají být protiváhou francouzské tradice, vyznívá trochu ironicky.

    K plnému obnovení krásné tradice došlo v roce 2005 pod hlavičkou Vinařského fondu. Od té doby si můžete rok co rok 11. 11. v 11:11 hodin otevřít první vína daného ročníku.

    Z bílých jsou to odrůdy Müller Thurgau, Veltlínské červené rané alias Večerka či Muškát moravský. Červená svatomartinská vína se dělají z Modrého Portugalu a Svatovavřineckého, stejně tak rosé, které můžete mít ještě z hroznů Zweigeltrebe.

     
  • Jak se slaví svátek svatého Martina u nás a ve světě

     

    O jakého svatého Martina jde

    Svátek svatého Martina se slaví 11. listopadu, na výročí pohřbu Martina z Tours, který se někde nazývá také Martin le Miséricordieux. Svatý Martin z Tours byl římský voják, který byl v dospělosti pokřtěn a stal se biskupem na území nynější Francie. Byl patronem chudých a ochraňoval děti. Známý je příběh, jak si rozřezal svůj plášť na polovinu, aby se o něj podělil s žebrákem během sněhové bouře. Díky tomu ho zachránil před mrazem. Svatý Martin zemřel 8. listopadu 397.

    Počátky oslav svatého Martina

    Svatý Martin se 11. 11. oslavoval původně mší. Protože toto datum vycházelo na konec náročného zemědělského období, závěr podzimu a začátek zimy, přidaly se ke mši také dnes známé svatomartinské hody. Jak se slaví v Evropě?

     

    Svatý Martin v Česku

    V naší zemi je typické oslavit svátek svatého Martina svatomartinskou husou a zapít ji svatomartinským vínem. Ve vinných sklípcích se žehná vínu a po republice se běžně pořádá mnoho akcí. Víte ale, jak se tento svátek slaví v ostatních zemích Evropy? A co víme o svatém Martinovi?

     

    Svatý Martin ve Francii

    Ve Francii se povědomí o svatém Martinovi vytrácelo od 16. století. V zemi se šířilo reformní náboženství Hugenotů, pak probíhaly náboženské války. Na stejné datum uzavřel v roce 1918 maršál Foch příměří a tento svátek se tak slaví i z jiného důvodu. Antoine Selosse, iniciátorka Evropského kulturního centra Saint Martin de Tours a Evropské kulturní stezky sv. Martina, si přeje, aby se martinské tradice do Francie vrátily.

    11. listopadu se v Tours konají cyklistické prohlídky, slavnostní lampionové průvody a charitativní hostina. Na tento den se ve Francii pojídá paštika z husích jater, plněný husí krk, rillettes z husího masa, uzená husí prsíčka, pečená husa se zapečenými jablky, knedlíkem, zelím a jedlé kaštany v karamelu.

     

    Svatý Martin v Německu

    Sice se slaví, ale není státním svátkem. Pořádají se martinské průvody s lampiony, které se zakončují martinskými ohni a pojídáním martinských hus. V Porýní děti koledují s vlastnoručně vyrobenými lampiony. Dostávají za koledu sladkosti a martinské pečivo ve tvaru postavy nebo husy.

     

    Svatý Martin v Rakousku

    Svatý Martin je patronem Burgenlandu od roku 1924. Proto je v Burgenlandu 11. 11. státní svátek, v ostatních spolkových zemích je to běžný den. Na svatého Martina se pořádají lampionové průvody dětí. Do průvodů se zapojují mateřské i základní školy. V Bregenzu začíná svatomartinská oslava slavnostní mší v kapli sv. Martina, pak následují slavnostní hody.

    Dříve se v Rakousku koledovalo, koledy ale na většině rakouského území vymizely na přelomu 19. a 20. století. Zůstaly jen v Burgenlandu a v Pinzgau. Koledy sloužily k požehnání pro budoucí hospodářský rok a k zahnání zlých duchů. Šlehalo se při nich metličkou či prutem nebo zvonilo kravskými zvony. Ve vinařských oblastech se ochutnává a křtí mladé víno.

     

    Svatý Martin ve Švýcarsku

    Svátek sv. Martina znamená ve Švýcarsku začátek karnevalového období. Ve městě Sursee je od roku 1821 v tento den postavené před radnicí pódium se zavěšenou mrtvou husou a mladíci se zavázanýma očima v kostýmech se ji snaží na jeden pokus utnout mečem. Od roku 1860 se také konají průvody s lucernami z vydlabaných řep. Pořádají se martinské trhy a zabijačky. Jedí se lahůdky z vepřového masa, tlačenka, pečené koleno, klobásy a jelita.

     

    Svatý Martin v Belgii

    V německy hovořící části Belgie se slaví podobně jako v Německu. V obci Tourinnes-la-Grosse se v kostele nachází freska ze života sv. Martina. U ní se každý rok pořádají oslavy. Ve východní Belgii je zase tradice masopustních karnevalů z Porýní. 11. listopad je v Belgii státním svátkem, Belgičané slaví konec první světové války s květem vlčího máku na klopě.

     

    Svatý Martin v Holandsku

    Od roku 1490 se ve městě Coevorden pořádá husí trh, kde se volí královna husopasek. V Uttrechtu, jehož je svatý Martin patronem, probíhá svatomartinský festival a lampionový průvod. V Holandsku je významnou součástí oslav oheň. Na mnoha místech se udržuje tradice martinských koled s lampiony, děti dostávají nejen sladkosti, ovoce a ořechy, ale také palivo pro martinské ohně. Ty se zapalují v podvečer 11. listopadu. Na začátku 19. století lampiony nahradily pochodně a svítilny vydlabané z cukrové řepy. Od 20. století průvody organizuje stát, aby ochránil folklor.

     

    Svatý Martin v Itálii

    Oslavy probíhají po celé Itálii. Také se tradičně ochutnává nové víno a pečou se jedlé kaštany. V Benátkách se koná dětská koleda za rachotu plechového nádobí. Výlohy cukráren jsou plné martinského pečiva. V některých regionech se od sv. Martina do sv. Kateřiny ochutnává mladé víno, jí se špek a pečené kaštany. Jinde se pořádají lampionové průvody, martinské dostihy a střelecké slavnosti. V Palermu se v tento den pojídá pečivo ve tvaru větrníku, které se namáčí do sladkého likérového vína. V některých městech se pořádají církevní procesí a mše.

     
Dnes má svátek Blanka Zítra má svátek Svatoslav

Když scházíte od Třebenic kousek za hrází Slapské přehrady dolů k vodě, narazíte na sochu svatého Jana. Užasle jsem zůstal stát - to je přece ona slavná socha, která těm skoro tři kilometry dlouhým peřejím dala název! Je to k nevíře, stavba Slapské přehrady byla stavbou komunismu, ale stejně někdo tu barokní plastiku nenechal zmizet pod vodou. Dole kousek pod ní jsou chaty a v nich T.O. Svatojánské proudy se šerifem Frantou Vytiskou. A nahoře nad Třebenicemi na kraji lesa směrem na Ztracenku  stojí legendární  hostinec U Taterů. Majitel Pavel Tater v ní chodí v zeleném tričku s lapidárním nápisem Hubte trampy, se*ou v lese. S režisérem Václavem Křístkem jsme si už v létě každý jedno koupili.

 

 V hostinci U Taterů jsme shodou okolností naše natáčení začínali i končili. Účastníkům té rok a čtvrt trvající epopeje teď s Vaškem Křístkem (zcela vpravo) děkujeme.

 

Restauratér Pavel Tater (sedící) ještě v poměrném odpoledním klidu. Kavalkáda aut České televize, amerických džípů a doprovodných osobáků ještě nedorazila. Je klid před bouří. V popředí manželé Hackerovi. František je šerifem osady Ztracená naděje, kapelníkem KTO, souputníkem Waldemara Matušky. Stejně jako zbytek kapely tvrdě doplatil na Waldovu emigraci. Zato si nedávno vzal za ženu Danu Vackovou, herečku činoherní i loutkovou, spisovatelku. Laskavou, talentovanou a krásnou ženu. Co je to proti ústrkům komunismu.

 

 Historici mezi trampy. Vpravo Jan Krško, historik Státního oblastního archívu v Rakovníku, autor mj. pozoruhodné publikace Meziválečný tramping na Rakovnicku. Odehrává se především v povodí Berounky, jedné z našich nejtrampštějších řek. A proti němu v rohu Jindřich Marek, z jehož obsáhlého literárního díla jsme v Music Open publikovali Podivnej španělskej vandr, práci pojednávající osudy českých trampů ve španělské občanské válce. Tramping byl už tehdy velmi romantický - ti kluci odjížděli s kytarami proti tankům. Taky se jich spousta nevrátila.

 

Rosťa Čapek (vpravo) s manžely Hackerovými. Rosťa je renomovaný výrobce strunných hudebních nástrojů, vyrábí je i pro světové hvězdy country - namátkou jmenuji Petera Rowena, spoluhráče a souputníka otce bluegrassu Billa Monroea. Rosťa se povedl velmi zajímavým rodičům. Jeho otcem byl Jan Krisťák Čapek, se skupinou Mohykáni vítěz vůbec první Porty v roce 1967. Mohykáni se později převtělili ve slavnou skupinu Scarabeus, vyhrávající Porty a hrající už výhradně moderní trampské písně - díla bří Ryvolů, Kapitána Kida, Míry Navary. Jenže nepokojný duch Krisťákův ho vedl k založení první dívčí country skupiny Schovanky, púvodně Krisťákovy Schovanky. První dámskou pětistrunnou banjistkou se stala Rosťova matka Jarka, kdo jiný. Učili ji Marko Čermák i Jarda Čvančara, sám svým způsobem žák Marko Čermáka. 

 

Dva kapelníci - vpravo ostravský Robin Hill řečený Cowboy, šéf skupiny Tempo di vlak. A Tony Linhart, jedna z největších postav moderní trampské písně, zakladatel a šéf skupiny Pacifik, s kterou vyhrávali Porty do chvíle, než některý starotrampský idiot usoudil, že jezdit na Portu není trampské. Místo Pacifiku okamžitě obsadili Brontosauři bratrů Nedvědů se Zdenkou Tichotovou. Tony také hrával ve Čvančarových Taxmenech, Taxmeni Blažejovský, Vodvářka, Janovský a další pak v Pacifiku... Tony je autorem řady nádherných trampských písniček i šansonů. Kdyby tehdy neposlechl starotrampského idiota, byl by ještě slavnější. Já vím, nejde o to. Už léta uvádí v pražském (teď už i mimopražském) Country rádiu pořad Ohlasy táborových ohňů. Patří mezi naše největší znalce (a sběratele) trampské písně, byl jejich editorem i producentem, řadu let vystupoval s Wabim Ryvolou. V televizním seriálu Zvláštní znamení touha působí jako hudební režisér.

 

Franta Vytiska (vlevo) pořádá U Taterů dvakrát do roka zásadně mimo sezonu setkání trampských muzikantů. Největší starost má se zasedacím pořádkem - jak do té malé hospůdky dostat co nejvíc muzikantů. Uprostřed Saša Prokeš Samotář, který v Podlužanech pořádá malý festival Podlužanský kytara, a jezdí tam nejen Franta Vytiska, ale i třeba trampský muzejník Fred Jedlička a další. A vpravo Marko Čermák. Co o něm ještě napsat? Vše už bylo řečeno. Snad jen to, že se léty naučil na pětistrunné banjo laděné do akordu G dur hrát i trampská tanga v mollových tóninách. Třeba trampskou hymnu Vlajka vzhůru letí. Prakticky je to skoro nemožné, ale Marko na to přišel. 

 

Abychom nezapomněli na Bílého Pedra (vlevo). Šerif pražského Senior klubu, koňák, tramp i kovboj. Nedávno oslavil osmdesátku, ale řečí má pořád jako za mlada. A to co vidíte, je většina té malé skvostné hospůdky U Taterů na Svatojánských proudech.

 

 Na zdraví! Na úspěch! Dokumentární cyklus Zvláštní znamení touha uvede Česká televize v příštím roce pravděpodobně na programu ČT 2. Na shledanou!

 

Foto Stanislava Koucká Nodlová

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

8536822

Melanž

  • Jak připravit svatomartinské menu?

     

    1. Domácí paštika z husích jater

    Jako předkrm vám pro svatomartinské menu báječně poslouží domácí paštika, kterou můžete udělat klidně i pár dní dopředu, aspoň se pořádně uleží. Ale po ochutnání ji raději schovejte, ať vám nějaká zbyde i na Martina. Použijte ideálně játra z husy, řezníci je tam obvykle nechávají.

    Postup

    Na cibulce a česneku opečte játra, zalijte je panákem oblíbené pálenky nebo decinkou silnějšího vína, vhoďte libovolné bylinky (skvělý je tymián) a nechte 15 minut provařit. Zeleň vyndejte a zbytek rozmixujte do hladka s tučnou smetanou (30 % a víc), dle hustoty přidejte pár lžic másla nebo sádla, díky kterému hmota po vychladnutí ztuhne. Smetana slouží pro zjemnění chuti a krémovou konzistenci, s množstvím to nepřehánějte, ať není směs moc tekutá. Nebojte se přidat kousky oříšků a sušené brusinky, solí také nešetřete, po ztuhnutí a odležení se její chuť dost ztrácí.

     

    2. Svatomartinská husa

    Ideálně jste měli začít už na jaře, abyste ji stihli jaksepatří vykrmit. Pokud ale nevlastníte patřičně zařízený dvorek nebo nemáte dost tolerantní sousedy v paneláku, stačí s předstihem 1–2 týdny husu objednat u svého osvědčeného farmáře nebo řezníka. Den nebo dva předem už nemusíte mít štěstí zrovna na husu a na pekáči holt bude muset skončit kachna (což ale není žádná prohra).

    Nechcete-li trnout, jestli se stihne v den D upéct do stavu „božíčku, to maso se jenom rozpadá“, hoďte svatomartinskou husu do trouby pěkně přikrytou už přes noc. Při 150 °C se bude zlehka péct až do rána, spokojená bude, když ji vycpete loupanými jablky. Po probuzení už pak můžete jen ladit křupavou kůrčičku a odlít si trochu vypečeného sádla na přípravu zelí.

     

    3. Zelí ke svatomartinské huse

    Na zelí je nejlepší, že ho nemusíte dělat jen ze zelí. Pokud se vám klasika už trochu zajídá, tak zkuste najemno nakrouhat kedlubny nebo řepu, ať už červenou nebo žlutou cukrovou. Připravte je pěkně na cibulce a sádle a nechte vyniknout jejich přirozenou nasládlou chuť nebo ji dejte do kontrastu s trochou octa či kyselejších jablíček. Jablka perfektně doplní i zelí ze zelí.

     

    4. Svatomartinské rohlíčky

     

    Bez svatomartinských rohlíčků by menu nebylo dokonalé. Vybrat si můžete třeba z těchto dvou variant receptů.

    Recept na tradiční svatomartinské rohlíčky

    Klasický recept na martinské rohlíčky počítá s náplní z vlašských oříšků. Pokud jim ale nefandíte, zkuste je nahradit mandlemi. Případně ořechy přes noc namočte, aby chutnaly jako čerstvé.

    Ingredience:

    Na těsto:

    400 g hladké mouky

    250 g zakysané smetany

    250 g studeného másla

    Na náplň:

    200 g vlašských ořechů

    100 g smetany ke šlehání (30 %+)

    1/2 lžičky skořice

    2 lžíce medu

     

    Postup:

    1. Do misky odvažte mouku, nakrájejte studené máslo na malé kostičky, přidejte zakysanou smetanu a vše rychle spojte v těsto (lze i velmi krátce v robotu). Hmota bude trochu lepit, ale mouku nepřidávejte, aby těsto zůstalo křehké. Pracovat se s ním bude nakonec dobře. Těsto zabalte do potravinářské fólie a dejte alespoň na hodinu vychladit do lednice.
    2. Mezitím si připravte náplň. Do rendlíku dejte namleté či rozmixované vlašské ořechy, přidejte smetanu a skořici. Za stálého míchání směs krátce provařte (cca 1 minutu).
    3. Troubu rozehřejte na 175 °C. Vychlazené těsto rozdělte na 4 díly a každý díl rozválejte na hladkou moukou pomoučeném válu do tvaru kruhu o tloušťce cca 3 mm. Každý kruh nakrájejte na 8 dílků (jako pizzu). Na širší část každého dílku dejte malou lžičku náplně a zarolujte směrem do středu do tvaru rohlíčku. Konce stiskněte k sobě, aby náplň nevytekla.
    4. Rohlíčky skládejte na plech vyložený pečicím papírem, potřete rozšlehaným žloutkem a pečte cca 15 minut. Hotové rohlíčky nechte dojít na plechu na lince, poté můžete lehce pocukrovat.

     

    Zdravější recept na svatomartinské rohlíčky

    Odlehčená varianta rohlíčků obsahuje o poznání méně másla a díky přimíchání oříškové mouky a využití tvarohové náplně má více bílkovin.

    Ingredience:

    Na těsto:

    220 g špaldové hladké mouky

    100 g vlašskooříškové mouky

    180 g zakysané smetany

    160 g studeného másla

     

    Na náplň:

    250 g tvarohu v alobalu

    1 vejce

    1 lžíce vanilkového pudinkového prášku

    1 lžička citronové kůry

    med či jiné sladidlo dle chuti

     

    Postup:

    1. Do misky odvažte špaldovou mouku a vlašskooříškovou mouku, nakrájejte studené máslo na malé kostičky, přidejte zakysanou smetanu a vše rychle spojte v těsto (lze i velmi krátce v robotu). Hmota bude trochu lepit, ale mouku nepřidávejte, aby těsto zůstalo křehké. Pracovat se s ním bude nakonec dobře. Těsto zabalte do potravinářské fólie a dejte alespoň na hodinu vychladit do lednice.
    2. Mezitím si připravte náplň. V misce smíchejte tvaroh z alobalu, vejce, lžíci vanilkového pudinkového prášku (nikoli vařeného pudinku), přidejte lžičku citronové kůry a oslaďte medem či sladidlem dle vlastní chuti.
    3. Troubu rozehřejte na 175 °C. Vychlazené těsto rozdělte na 3 díly a každý díl rozválejte na hladkou moukou pomoučeném válu do tvaru kruhu o tloušťce cca 3 mm. Každý kruh nakrájejte na 8 dílků (jako pizzu). Na širší část každého dílku dejte malou lžičku náplně a zarolujte směrem do středu do tvaru rohlíčku. Konce stiskněte k sobě, aby náplň nevytekla.
    4. Rohlíčky skládejte na plech vyložený pečicím papírem, potřete rozšlehaným žloutkem a pečte cca 15 minut. Hotové rohlíčky nechte dojít na plechu na lince, poté můžete lehce pocukrovat.

    (Zdroj: www.marketavtroube.cz)

     
  • Proč se slaví posvícení na Martina?

    Tradice má mnoho společného s někdejším předvánočním 40denním půstem, který se držel již od 5. století, a to právě od 11. listopadu – dne svatého Martina. Půst byl nakonec zmírněn a zůstaly jen čtyři adventní neděle, ovšem úvodní posvícení s husí pečínkou naštěstí nikdo nezrušil. A proč zrovna svatomartinská husa? Jedna legenda praví, že svatý Martin nechtěl být jmenován biskupem, tak se schoval k husám, kterého však kejháním prozradily. Jiný příběh tvrdí, že světce husy vyrušily při kázání. Tak jako tak byl jejich osud upečen. Tedy zpečetěn.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz