Takovým báječným, i když trošku hektickým závěrem natáčení jedenáctidílného televizního seriálu České televize o trampingu bylo setkání na staroslavném Utahu nad Štěchovicemi (založen 1921) a na Svatojánských proudech o druhé zářijové středě. Okolo půl stovky trampů z různých koutů republiky podílejících se na natáčení, dokonce i kamarádů ze Slovenska, společně s televizním štábem režiséra Václava Křístka se scénáristou Fedorem Skotalem, kameramanem Karlem Slachem a asistentkou režie Gabrielou Schüllerovou tak udělalo příjemnou zelenou tečku za více než rok a čtvrt trvající prací v terénu.

Po odpoledním písničkovém posezení s kytarami a banjem Marko Čermáka u ohníčku na Utahu a malé výpravě do slovníčku trampského slangu následoval přesun ke Svatojánským proudům, o nichž už vypráví jen název, vzpomínky a řeka. Tady si kamera opětně pochutnala na jedinečných přírodních záběrech, podložených drobnými ohlédnutími do minulosti. Opravdu poslední klapka však padla až ve slavné trampské hospodě U Taterů, kde opět přišly ke slovu trampské písničky. Doprovodným, nikoliv ale zanedbatelným efektem této mimořádné akce bylo to, že se zde setkali vyznavači trampské myšlenky – až na výjimky vesměs trampští veteráni - kteří si měli co říci i mezi sebou. Diskuse na zelené téma se pohybovaly ve všech náladových rovinách a jedinou jejich chybou byl nedostatečný časový prostor. Výjimkou pak nebylo ani navazování nových vzájemných kontaktů.  

Postupujícím večerem řídly potom řady na hospodských židlích, až nakonec zde při kytaře a banju zbylo „sedm statečných“. Ti se před půlnocí přesunuli krkolomnými stezkami na jednu romantickou chatu nad řekou, jejíž základy nesou letopočet roku 1922. Odměnou jim druhý den, po ranní deštivé výhružce, byla nezapomenutelná plavba na loďce, odkud mohli sledovat místa, jimiž kráčela trampská minulost a která zůstala navždy zakletá v kouzle starých trampských písniček...

S kytarou  zprava Zdeněk Nossberger, muzikant, syn historicky prvního trampského kytaristy zvaného Kanice neboli Kanička, který s kytarou  přišel do Svatojánských proudů na Vltavě v září 1919. Vedle naše hostitelka na Utahu Zuzana Reinischová, s banjem Marko Čermák, vedle Fedor Skotal. Kolem krouží s kamerou režisér Václav Křístek s nečekanými dotazy.

Za kamerou Karel Slach. V popředí sedící veterán dávných válek je ve skutečnosti mírumilovný kurátor, publicista a vydavatel Josef Kobra Kučera. Ovšem romantik.

Přivítání. Znovu se setkávají dva ze tří evropských nositelů významného ocenění Mezinárodní bluegrassové asociace IBMA se sídlem v Nashville, USA - Čechošvýcarka Lilly Pavlak a banjista Marko Čermák. Lilka je mezinárodní bluegrassový činitel, Marko průkopník hry na pětistrunné banjo v Československu.  Přihlíží doktor Miroslav Navara, mezinárodní žurnalistický funkcionář, onen Míra Navara, který s bratry Ryvolovými tvořil v šedesátých letech minulého století autorskou osu legendárních Hoboes.  

Režisér Vladimír Horák natočil počátkem 90. let v Československé televizi sérii dokumentů o trampingu, v nichž zachytil tehdy ještě žijící průkopníky. Dnes je Vladimír zvaný Rejža nepochybně nejstarším aktivním trampem - ve svých skoro devadesáti letech trampuje celý rok a nejraději má mrazivé noci v zasněžené krajině. Nejezdí se stanem, spává jen tak pod igelitovým přístřeškem. Člen legendární osady Paběrky bývá ovšem i účastníkem Old Boys Expedition trampů kolem Mikiho Ryvoly 

 S Jihlavanem Tonym Stejskalem (vpravo), jemuž Miki Ryvola laskavě říká Bosá hlava, jsme se poznali na začátku podzimu roku 1960 na Tofráku, kouzelném místě nedaleko Křižanova. Je tomu právě padesát čtyři let. Myslím, že tehdy u toho byla i Lilka Pavlak, tehdy ještě Novotná. To děvče je totiž všude.Tony patří k silné generaci jihlavských trampů společně s Lucínem, Berrym, Harrym Marouskem, Carlosem, Frantou Pechou a dalšími. A také Vlčákem.

Dvě trampské generace - vlevo Jiří Čecháček zvaný Vlčák, vpravo Michael Tony Antony, vůdčí duch sdružení Avalon, vydavatel časopisů tištěných i internetových. Čepice, kterou má na hlavě, pochází s americké občanské války. Je tedy o něco starší, než Josef Kobra Kučera. V pozadí se zeleným baretem comandos historik a spisovatel Jindřich Marek, trampy zvaný Kániš. Jindra už byl za svého života novinářem, šéfredaktorem celostátního deníku, vedoucím tiskového oddělení Úřadu vlády ČR, šéfem poradců předsedy Senátu... Pilný člověk.  Když jsme se vraceli ze zimního natáčení na  Střele, řekl mi - od doby, co jsem začal spávat v těch pětihvězdičkových hotelech, mě už všude jinde tlačí. Zcela jistě tím nemyslel les.

Setkání tří evropských regionů. Zleva jihočeská spisovatelka a novinářka Hanka Hosnedlová, vedle Andy Benčová zvaná Bábovka, běžkyně maratonských tratí a činitelka trampingu na Slovensku. Vedle Peter Pedro Benča, stále lepší kytarista a kapelník bratislavského Pekaringa. Benčovci kvůli tomuto setkání odložili zahraniční dovolenou. A vpravo Robin Hill zvaný Cowboy, šéf ostravského Tempo di vlak. Cowboy s Tonym Antonym  ten den ráno vystoupali severní stěnou a bez jištění na slavnou posázavskou horu Medník. 

 Uznávaný badatel a historik Jaroslav Čvančara, rovněž kapelník Taxmenů, naší nepochybně nejlepší skupiny moderní country. Ve Foglarově Dvojce se mu říkalo Jáček a tato přezdívka znovu ožila i při našem natáčení. Provázel nás vlastně celou dobu natáčení a jeho přínos byl (jak říká Gábinka Schullerová) přínosný.

 Byl to Jáčkův nápad přizvat džípaře. To geniálně jednoduché auto, které Spojencům pomohlo vyhrát válku, dnes prý stojí kolem půl milionu. Další dva džípy, které přijely, pocházely z války ve Vietnamu. Jedná se o model MUTT, který - jak říká Jáček - dokáže jet i pod vodou. Ještě že mi to řekl až po natáčení.

Režisér Horák v takovém džípu mohl klidně jezdit už za Druhé světové války, bylo mu v té době kolem dvaceti let.  Nejezdil, dohání to nyní, o sedmdesát let později. Co je to čas. Pomůcka, kterou si  vytvořil člověk.

Režisér Vašek Křístek (v černém) a legendární džípař Standa Vodenka. Mohli jste ho i s jeho auty vidět v řadě českých, koprodukčních i amerických filmů.  Bylo nám ctí se s ním setkat.    

Popisky pod foto Fedor Skotal

Foto Jana Skotalová