Vzkazy

  • Obec spisovatelů na Portě

    Již podruhé se na portovní scéně prezentovala Obec spisovatelů ČR, a to prostřednictvím udělované Ceny za nejlepší písničkový text. Vítěze, stejně jako v loňském problematickém roce, vyhodnotila odborná porota, složená z členů Rady Obce spisovatelů a publikujících autorů, která posuzovala  texty po stránce literární i ve vztahu k neotřelosti nápadu. Kvalita slovní části písniček je totiž, zejména pak u folku a spřízněných žánrů, stejně důležitá jako jejich hudební stránka a nejednou se stává i nosným pilířem písničkového sdělení a výpovědní hodnoty skladby.

    Celý článek...  
  • Čapek show na Country radiu

    Pěkný den,

    máme pro Vás několik novinek a dobrých zpráv. Do dalších dílů stále populárnější Čapek show na Country radiu připravujeme rozhovory s těmito osobnostmi:

    září - BB Bowness - skvělá mladá banjistka progresivní kapely Mile Twelve (již tuto sobotu!)

    říjen - legendární foukačkář Charlie McCoy

    listopad - Chris Jones - kytarista a leader kapely The Nightdrivers

    Vysílací časy Čapek show: premiéra každou první sobotu v měsíci od 10:00, reprízy následující pondělí od 23:00 a třetí sobota od 10:00.

    Celý článek...  
  • Zářijové koncerty Poutníků

    Kapela Poutníci loni slavila 50 let od svého vzniku. Bohužel kvůli covidu19 toho loni moc neoslavila a neodehrála, takže i letos bude jezdit s pořadem „50 let v country".

    A tady je přehled míst, kam se v nejbližším období můžete na koncerty Poutníků vydat:

    Celý článek...  
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Václav Zítra má svátek Michal

Frank Nykl

V polovině roku 1990 se otevřely hranice a tak jsem dostal nápad, podívat se tam, kam jsem celý život nesměl. Za kopečky. Sehnal jsem si pas, oblékl si čistou zelenou košili s domovenkou, připíchl si sheriffskou hvězdu, na opasek si připnul velký nůž, vzal si bundu a stetson a vydal se vlakem k hraniční čáře do Aše. Od nás z Chodova to není vlakem daleko, ale přesto to byl příliš vzdálený svět. Ten trampský mundůr jsem si vzal proto, abych se odlišil od ostatních „mastňáků“, kteří tam do Němec šli za nákupem zlevněného zboží a taky proto, že pro mne znamenal to, za co jsem celý život bojoval - svobodu.

Jelikož se zajímám i o historii útěků přes dráty, tak jsem si před lety přečetl knížku od J.Křivana „Zastavte Expres 63“ o „Vlaku Svobody“. Knížka byla vydána v r. 1969 a byla poplatná době, ve které vyšla. Na její pravdivost se nedalo spoléhat a stejně byla zajímavá. O co tehdy šlo? Dne 11. září 1951 přes obávanou železnou oponu projel (devadesátikilometrovou rychlostí) do tehdejšího západního Německa osobní vlak se 111. pasažéry. Západní tisk tento rychlík, který se z Chebu do Aše změnil na osobní vlak se třemi vagóny a na jehož únosu se podílela i řada železničářů v čele s výpravčím Konvalinkou a strojvedoucím Truxou, překřtili na Vlak svobody. Vlak přerazil velkou silou dřevěnou závoru a souprava projela okolo nádraží v Aši směrem do bavorského Selbu. Zastavila se až půl kilometru v americkém pásmu. Ze 106 cestujících se jich 34 rozhodlo zůstat. Okamžitě se jim dostalo pomoci od americké a německé charitativní organizace. Několik mladých mužů z rychlíku, který místo do Aše dojel do Selbu, šlo po čase do francouzské Cizinecké legie a pak bojovali ve Vietnamu! Jeden z nich se mnou dokonce seděl v r. 1962 v lágru v Sýrovicích.

Ti, co se vrátili, byli žáci gymnázia v Chebu a pacienti z Františkových Lázní. Ihned po návratu byli vyslýcháni a už na nich ulpěl prach něčeho podezřelého. Mnoho z nich pak mělo potíže jak ve škole tak v zaměstnání. Prostě jim nikdo nevěřil, že uvedli pravdivé důvody pro svůj návrat a už měli na celý život škraloup. Kolik se jich později tlouklo do hlavy, proč tam také nezůstali, se už dnes neví.

Tak jsem se vydal po jejich stopách, ale pěšky. Vystoupil jsem z ponurého špinavého nádražíčka v Aši, překročil koleje a dal se asfaltkou z kopečka směrem k dnes už neexistující hraniční čáře. Za sebou jsem nechal polorozpadlé a špinavé ploty s neposekanou trávou, zničené fasády rozbitých domů a vzadu i nějaký oprýskaný komín pocákaný blátem, s ošuntělým nápisem „Se Sovětským Svazem na věčné časy“ Prostě reálný socialismus v troskách. Cesta se rozšířila a já měl před sebou na pravé straně dvě buňky s nápisem Celní správa a v okénku usměvavého celníka. Podal jsem mu pas, zeptal se mě na cíl mé cesty (jako markami oplývající zákazník super obchodu jsem nevypadal) a tak jsem mu řekl, že jsem tramp a na tuhle příležitost podívat se do Evropy jsem čekal 40 let. Měl pochopení a já dobrou náladu. Pár kroků za jeho stanovištěm byla na zemi namalovaná bílá čára a celník se vyklonil, aby mi pokynul rukou, že tohle je hranice a já jí mám překročit. Přistoupil jsem k ní, levou nohou ji překročil a pak pravou. Stál jsem za hranicemi a tak jsem se nadechl svobodného vzduchu. O kus dál mi nějací turisté zatleskali a já tam chvilku stál. Asi jsem vypadal jako kašpar, ale já to vše silně prožíval. Vydal jsem se do kroku, nikde žádní pohraničníci se psy a samopaly, žádné ostnaté dráty jenom bylo slyšet jak mé kanady zvoní německou asfaltkou.

Pojednou se z obou stran začaly objevovat zahrady s krásnými domky a za nimi zelené louky. Zahrady byly plné květin, hlavně růží s ovocnými stromky. Byl jsem jako u vytržení a když jsem staršímu člověku ve dveřích řekl „Grűs Gott“, ten se usmál a odpověděl mi stejnými slovy. Byl jsem prostě v jiném světě. Pak jsem vešel do městečka jménem Selb a už z dálky jsem viděl krásný kostelík a malé náměstí, obklopené obchody a lavičkami. Všude dokola plné výlohy atraktivního zboží, které u nás nikdo ani neviděl. Na některých zasklených dveřích visely cedulky s nápisem – „Zde mluvíme česky“ a někde tam byly také české cedulky: “Děkujeme vám, Češi, že zde nekradete!“ Neměl jsem na to, abych si něco mohl koupit, jen jsem měl u sebe necelých 10 marek, které mi rozměnil jeden kamarád. A vlastně jsem ani po tom netoužil, nakupovat, chtěl jsem jen vidět to, co mi bylo tolik let utajováno. Čistý a spokojený život mezi dobrými lidmi a v dobrém prostředí. Nakonec jsem si dal u jednoho kiosku kávu (na tu jsem ještě měl, stála 1 marku 50 pf) a vydal se pomalu zpátky. Sotva jsem vyšel z náměstí, ihned se u mne zastavilo se skřípěním policejní auto, z něho vyskákali chlapíci v maskáčích a mířili na mě svými zbraněmi. Křičeli „Terorist, Terorist“ a já musel zvednout ruce. Po prohlídce mé US torny a cestovního pasu, jsem mohl dát ruce dolů a lámanou němčinou jsem jim vysvětloval, že jsem turista – divoký skaut a jsem tu jen za poznáním. Nakonec mě pustili, potřásli mi rukou a já se vydal na cestu zpátky. Pomalu jsem se vracel stejnou cestou a bylo mi docela líto, že musím opustit tenhle svět, ke kterému se snad časem přidáme, ale jak znám lidi kolem sebe, ještě dlouho to potrvá, než dosáhneme této úrovně života. Ani to možná nechápeme, ale komunistické okovy zloby nenávisti a závisti nás budou tížit ještě řadu let a ti, co přijdou po nás, budou mít co dělat, aby do tohoto marasmu znovu nezapadli.

Tak jsem se poprvé a jako nemajetný důchodce asi naposled, dostal za hranice, tam, kde je tráva zelenější a obloha modřejší. Do Západní Evropy.

Městečko Selb v Bavorsku

 

 

 

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

7494860

Melanž

  • Trampský guláš

    Ingredience

    - 600 g zadního hovězího masa
    - 150 g pikantnější klobásy
    - 2 lžičky sladké mleté papriky
    - 1 větší cibule
    - 2 špetky pepře
    - 1 lžička soli
    - 400 g brambor
    - 200 g čerstvých hub (nebo nakládané žampiony, případně větší hrst předem namočených sušených hub )
    - tuk

     

    Postup

    Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a usmažíme na oleji (případně na sádle) dozlatova. Přidáme na kostky nakrájené hovězí maso a zprudka je i s cibulí po dobu asi 2 - 4 minuty opékáme za stálého míchání. Posolíme, zasypeme sladkou paprikou, zalijeme vřelou vodou a dusíme zhruba 40 minut (v papiňáku o 10 - 15 minut méně). Přidáme houby, klobásu nakrájenou na kolečka a brambory (syrové) nakrájené na menší kostky. Vše spolu dusíme do změknutí brambor (zkoušíme vidličkou, brambory změknou dost brzy). Správný trampský guláš se nezahušťuje, ale když máme chuť .....

    Při přípravě tohoto typu guláše můžeme k přípravě použít i např. zeleninu, zbytky dalších mas i uzenin. Je rychle hotový, což oceníme, když přijde nenadálá návštěva.

     

    Doporučená příloha

    • knedlík nemusí být, podle chuti čerstvý chléb nebo pečivo.
     
  • Velký trampský guláš

    Suroviny:

    - 2 vepřová kolena
    - hovězí kližka (množství podle počtu lidí)
    - vepřová kýta nebo ramínko (tolik, co hovězího)
    - 1,5 kostky škvařeného vepřového sádla
    - cibule (polovina váhy masa)
    -1/2 sáčku kmínu
    - 1 sáček gulášového koření
    - mletý pepř
    -3 chilli papričky
    - 5 stroužků česneku
    - 8 větších brambor

     

    Postup:

    Do velkého kotle na prudkém ohni vhodíme sádlo a po rozpuštění vmícháme cibuli a kmín. Těsně před zezlátnutím vhodíme 3-centimetrové kostky hovězího, které jsme předtím máčeli v osolené vodě. Přisypeme gul- ášové koření, podle chuti pepř, chilli papričky, česnek a přidáme čerstvou snítku větvičky smrčku. Dále přidáme nadrobno nakrájené 4 brambory, promícháme, přidáme trochu vody a vložíme rozseknutá, omytá kolena i s kůží. Kotlík přikryjeme a oheň udržujeme tak, aby směs vařila mírným varem. Občas ode dna zamícháme. Vaříme aspoň dvě hodiny. Mezitím si nakrájíme na cca dvoucentimetrové kousky libové vepřové maso, přidáme větší kostky zbylých brambor. Tuto sestavu vložíme do kotle, až když vyjmeme a jíme kolena. Guláš uvaříme do měkka a máme druhý chod.

    Nezapomeneme na křen, hořčici, chléb a pivo.

     
  • Kotlíkový guláš

    Suroviny

    anglická slanina 120 g
    brambory 200 g
    nať z celeru a petržele svázané do otýpky
    cibule 3 ks
    čenek 3 stroužky
    přední hovězí 200 g
    skopové z plecka 200 g
    kmín podle potřeby
    majoránka 2 lžičky
    mletá sladká paprika 1 lžička
    zelená paprika 1 ks
    rajče 4 ks
    sůl podle potřeby
    světlé pivo 1 dcl
    hovězí vývar dle potřeby

     

    Postup:

    Slaninu nakrájíme na kostičky, rozškvaříme, přidáme drobně nakrájenou cibuli a zpěníme. Přimícháme mletou červenou papriku, hovězí maso nakrájené na menší kostky a opečeme. Později přidáme skopové maso nakrájené na větší kostky, osolíme, opepříme. Přidáme zelenou papriku bez jadérek nakrájenou na nudličky a zelenou celerovou a petrželovou nať svázané do otýpky, podlijeme vývarem a udusíme do poloměkka. Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky, přidáme k masu a podlijeme vývarem. Nakonec přidáme oloupaná a nakrájená rajčata, rozetřený česnek, kmín a dodusíme. Hotový guláš ochutíme majoránkou. Podáváme s chlebem.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz