MĚLI JSME SRUB

Měli jsme srub. Fajnovej, velkej, postavenej z našeho potu.Vedle tekl potok, kterému jsme říkali hrdě Mississippi, a tak se jmenovala i celá osada. Znal nás tam každý kos, straka i lesník a my zase věděli o každém modřínu, červeném dubu a dvou liščích norách. Pedro si tam usekl palec, tak jsme potom před ním museli schovávat všechny sekyry. Kuďochovi zase zůstala v noze dobře ostrá hokna, když byl celý hrr, aby udělal rám na okna. Naše Mississippi dělala z kluků zálesáky a lidi, kteří k smrti milují přírodu.Dělili jsme se o zásoby, hřáli si ruce nad ohněm a bylo nám děsně dobře. Donald s Brčkem postavili krásnou vstupní bránu, aby se dala osada „ zamykat“. Když sprchlo, kecli jsme si do srubu a vychutnávali pocit sucha, bezpečí, pocit přátelství.

Bylo to při 32. výpravě na Mississippi, když Brčko zaslechl Matesa, jak říká „To snad není možný!“ Byl vpředu, a tak jsme spěchali k němu, co se děje. Stál tam se svěšenýma rukama a vejral na hromádku popela, co zbyla z našeho srubu. Hleděli jsme do těch uhlíků, nikomu se nechtělo věřit, že je to skutečnost. A stáli jsme tam ještě hodně dlouho, až Došek vzal z hromádky jeden uhlík a zabalil ho do svého šátku. To hýblo i s námi. Každý si tam svůj uhlík schoval jako největší svátost.

Pak vylezl z ohniště červený jazyk, sedli jsme si kolem, Brčko vzal sladké dřevo a spustil „ Mississippi“…“. Ještě nikdy jsme tu písničku nezpívali tak krásně, jako tenkrát.

Dnes už stojí na spáleništi základy k novému srubu. Bude ještě fajnovější, než ten první. Potrvá to sice trochu déle, ale až si zase sedneme dovnitř, do hotového a začneme si vyprávět a na střechu nám budou bubnovat kapky deště – budeme mít zase ten krásný pocit sucha, bezpečí, pocit přátelství. A právě to nám dává sílu začít znovu.

INA

( Mladý svět 44/1977) 

DOSTAVNÍK PŘIVEZL…

Táborový ohni, tvou rubriku čtu již plných pět let ( jú, to je doba!) a vůbec mě to nemrzí. Vždyť táborový oheň pro mne vždycky znamenal přiblížení k tomu krásnému volnému životu trampa. A tvoje verše mne přivedly k poezii vůbec. Měla jsem totiž z devítiletky k poezii odpor, snad kvůli povinné četbě, či co, prostě jsem verše – ať byly jakékoliv – rozhodně odmítala. Ale pak, když jsem četla řádky psané trampskou duší a trochu jsem nad nimi začala přemýšlet, sahala jsem po knihách veršů stále častěji a častěji.Teď je ze mne přímo obdivovatel poezie od Jesenina přes Halase k Jeffersovi.

Obsah rubriky se mi líbí, najdu tam vždycky něco pro sebe. Snad jen trampské písničky by mohly vycházet častěji. Tak trochu si brnkám na kytaru, a tak bych to docela uvítala.

NIKI

( Mladý svět 45/1977)

VALNÁ HROMADA SPORTOVCŮ

Slavnostní již 45. valná hromada T.O. Údolí oddechu se konala za účasti 63 osadníků a mnoha hostů. Údolí oddechu letos pořádalo celkem 16 sportovních podniků v lehké atletice, nohejbalu a odbíjené, nejvíc startujících bylo na čtyřboji mládeže – 94, na atletickém přeboru – 105, na turnaji volejbalových dvojic – 48.Nejčilejší byli nohejbalisté, kteří získali pod vedením svého kapitána L. Horáka osm prvních míst, dvě druhá, čtyři třetí atd. Deset kamarádů z osady věnovalo celkem 629 hodin práce na zhotovení cen pro sportovní soutěže. Při různých pracích – opravách hřišť, lávek, cest, klubovny apod. odpracovali členové osady 1759 brigádnických hodin.V příštím roce oslaví Údolí oddechu 45 let od svého založení a při slavnostním táborovém ohni se bude konat první Memoriál Oldy Vrtišky – soutěž starých trampských písní.

DANDY

(Mladý svět 47/1977)

POTLÁŠKOVÉ NÁPADY

Chladné ráno plné touhy se koupe v rose. Probouzíš se a říkáš si – čím tě asi překvapí nový den. Tak podobně jsme prožívali šestý potlášek, pořádaný osadou Hovadí noha. A překvapení byla – Filipesův slalom, střelba na býka, vařečkovaná, zlatokopecká horečka – a do toho všeho spadl se stráně šerif osady Medvěd, t.č.v zeleném. Ani tentokrát nemohl vynechat.K večeři se vydávala bramboračka na stravenku, na které jsme vyjádřili své představy o touze a vůni.Večerní oheň se stal galakoncertem: tolik kytar a hlasů jsme už dlouho neslyšeli. Nedělní ráno kalné a studené tahalo spáče ke snídani.prostřené na louce. Kamarádi, rozprchnutí po lese, přinášeli kaštany a šípek – cíl poslední soutěže. Tak tedy za rok ahoj !

ŠIŠKA

( Mladý svět 48/1977)