Šrumec na Brněnské přehradě

Před léty táhli muzikanti z trampského Monsunu i s nástroji kolem Brněnské přehrady a cestou se stavili na Osadě ve vyhlášené restauraci U Šuláka. Dali si pivo a pak je oslovil pan vedoucí – „nechcete tady, mládenci, i s těmi nástroji zůstat?“
Mládenci pravili, že by docela chtěli, ale že to dost dobře nejde, protože jdou hrát nahoru do Rozdrojovic a slíbili to v hospodě u zastávky. A jali se sápat nahoru lesem do vesnice. Nicméně stejně se později k Šulákovi vrátili – a tak vznikla už několikaletá tradice povánočních setkání.
Moc pěkná tradice – kamarádi se scházejí už odpoledne a s nastupující nocí se pak vracejí při svitu Měsíce (letos byl zrovna úplněk a docela mrzlo) ty tři nebo čtyři kilometry zpátky k tramvaji u přístavu. Taky jsme tam byli, Lilka přijela dokonce až ze Švýcarska. Je to dál, než z Prahy, odkud zase přijeli Honza a Hanka Dobiášovi.

Malé redakční setkání na přehradě: zprava Honza Dobiáš, vedle jeho žena Hanka, uprostřed Jana Skotalová, Lilka Pavlak, Fedor Skotal.

Foto Lilly Pavlak

Setkávání zahraničního Příboje

Setkání dvou emigračních vln legendární brněnské trampské skupiny Příboj. Na prvním snímku zleva Mikin (Austrálie, 1968), Johnny Rum (Rakousko, 1968), uprostřed kapelník Fony Pochop (Kanada), Kadýlek Stoudek (Rakousko), Lampa Dvořák (Kanada). Lampa s Fonym odešli společně, Kadýlek o něco později, všichni v 80. letech minulého století. Skupina ještě dále pokračovala v práci, ale rány to byly nezacelitelné. Tento snímek je z roku 1988, kdy se muzikanti znovu setkali v Rakousku. Mezi kamarády začal kolovat po zprávě o Mikinově smrti.

Další fotografie jsou z celosvětového potlachu 1993 v americkém Colorado. Tam se Příbojáci mimo jiné znovu setkali – s Wabim Ryvolou. Když Fony s Lampou emigrovali, volal mi v noci Wabi a řekl – „myslíš si, že to už tady zůstaneme sami?“   Tehdy to byla pro všechny, co zůstali, velká rána.                                                          

Co jsem si vykoledoval na Brdech... nicméně

1. Už bůhví pokolikáté se osada Paběrky sešla na tradičním zpívání koled na Brdech. Na kemp přicházeli se všech světových stran lidičky v zeleném, s usárnami, což potěšilo zejména ctitele tradic Marko Čermáka. Měli jsme štěstí: po dlouhých mrazech se náhle oteplilo... nicméně cesty se proměnily v kluziště . Podařilo se mi na ledě několik akrobatických figur.

 

2. Protože byl slunovrat, začal táborák už v šest hodin. Po osmi hodinách nepřetržitého jásání se lezlo do spacáků. Počasí nám přálo, dokonce na chvíli vykoukly i hvězdy... nicméně občas zapršelo.

 

3. Mým parádním číslem jsou pyrotechnické iluminace... nicméně se mi jednou málem podařilo zapálit i kamenný hrad. V cimbuří mezi kameny totiž byla uschlá tráva, která dobře hořela. Ale nic zvláštního se nestalo.

 

4. Obluda se svou squaw Lídou velice pečují o koledy. Až do nedávna pořádali jejich nácvik v pražském bytě. Shromáždili jich celkem 33, a zpívají se všechny sloky...Nicméně některým neznabohům se to zdá dlouhé a těší se až přijdou na řadu staré trampské.

 

5. U ohně sešlo jedno banjo, pět kytar a asi deset kytaristů... nicméně chyběla má mandolína, protože jsem jí už při první koledě zlomil krk. A tak mi dobrý kamarád Kosťa půjčil své sladké dřevo.

 

6. Protože jsme dorazili na kemp pozdě, stavěli jsme přístřešky potmě. Do zmrzlé země se špatně zarážely kolíky. Noc byla klidná, milosrdná... nicméně ve větvích stromů tál sníh a na celtu padaly s rachotem až do bílého rána kusy ledu.

Své dojmy vám svěřil Vladimír Rejža

Fotografoval Michal Spišák