Rudy Kovanda, neuznaný Zlatý slavík

Před časem se mě někdo zeptal – promiňte, ten Kovanda opravdu existoval? Rudy Kovanda měl vyhrát Zlatého slavíka 1976, ale pořadatelé v průběhu soutěže na základě docházejících hlasovacích kuponů změnili pravidla. Nebylo přece možné, aby před národními a zasloužilými umělci většinou oddanými režimu vyhrál neznámý invalidní prosťáček odkudsi z Brna.

Chvíli jsem mlčel, a pak řekl – kdo ví?

 Na snímku z poloviny sedmdesátých let minulého století vidíte pozoruhodnou partu mladých a úspěšných Brňanů. Na něco se dívají a většinou se prohýbají smíchy. Nikdo už neví, co se to tehdy stalo, ale pravdou je, že se ti šikovní mladí lidé takto potkávali skoro denně. Na snímku zleva sedící mladý novinář Fedor Skotal, vedle zpěvák a skladatel Petr Ulrych, nad nimi stojící zpěvák a později manažer Orchestru Gustava Broma Tibor Lenský, pod ním sedící vlasatá rocková legenda, sólový kytarista a zpěvák Pavel Váně (Collegium musicum, Progress Organization, Synkopy  61, znovu Progres), nad ním stojící tajemník Divadla Na provázku a písňový textař František Jemelka (Válka je vůl, Od Šumavy k Tatrám), vlevo vzadu u okna basketbalový génius Áda Pospíšil, vedle Františka Jemelky stojící hokejista Komety Karel Skopal, vzadu u stěny hokejový reprezentant Lubomír Hrstka, polistopadový agilní, avšak důvěřivý podnikatel, mj. tvůrce slavného brněnského Boby centra, v jehož horním podlaží bydlel.

Vedle Káji Skopala stojí učitel tělocviku a štatlař Išek Žák, za ním vysoký a štíhlý Karel Kroupa, v roce 1976, kdy fotbalová Zbrojovka vyhrála československou ligu, také Fotbalista roku, vzadu u okna sochař s pozdější manžel krásné zpěvačky Heleny Blehárové Ivan Blažek, úplně vpravo u okna muzikant Jan Sochor, kapelník skupiny po něm pojmenované, kde vedle Váněho zpíval i Bob Frídl, z nejasného důvodu tentokrát chybějící. V čele stolku v popředí sedí klávesista, skladatel a zpěvák Oldřich Veselý, který po návratu z pražského Blue Efektu přestavěl Synkopy 61 na pozoruhodnou art-rockovou kapelu, opírající se o Veselého repertoár, zcela vpravo obrýlený disc-jockey Jindra Eliáš, a v popředí neobyčejně talentovaný mladý mim a činoherec Boleslav Polívka.

Že by tam v popředí, kam není vidět, opravdu zpíval Zlatý slavík Rudy Kovanda? Existoval vlastně? Nu – kdo ví. Ostatně, je to už dávno promlčené.

Foto: archív Jaroslava Kravky