Vzpomínka na Karlu Vosmanskou, v Kanadě žijící českou zpěvačku. Její pozemská pouť nečekaně skončila 30. července 2020. Je tomu právě rok.

Do Brna přišla počátkem 70. let ze severní Moravy. Hezká holka s kytarou, úžasným a proměnlivým hlasem, v džínách, jakoby pořád tak trochu na cestě. Říkala si Honza. Malinko přidrzlá, což mohlo být prostředím, odkud odcházela, nebo způsobem obrany v prostředí, kam přicházela. Velice rychle zdomácněla na brněnské klubové scéně. A odtud už byl krůček k průkopníkům country hudby na Moravě, brněnským Hráčům.

Pro ně to byla zajímavá akvizice.  Na to, že byli na Moravě první, byli Hráči mimořádně dobří. V té době počátků neexistoval fundus českého hudebního country materiálu, a tak Hráči přejímali nejčastěji repertoár ústeckých Bluegrass Hoppers, pozdějších Fešáků. Personálně mezi nimi byla podobnost, navíc tehdy se to tak dělalo, kdekdo hrál Rangers nebo Greenhorns. Speciálně na Greenhornech vyrostla nejméně jedna countryová až bluegrassová generace. Mezi nimi Robert Křesťan, Míša Leicht, Luboš Malina… Ostatně i taxmenský kapelník Jaroslav Čvančara se vztahuje ke Greenhornům, osobním vazbám k Pepíčkovi Šimkovi, Marko Ćermákovi…

Karla měla vlastní, i když ne příliš široký repertoár. Dovedla si na převzatou melodii napsat český text. Dovedla si sama napsat písničku – a pak ji s vlastním kytarovým doprovodem odzpívat hlasem, jaký u nás napříč žánry neměl obdobu.

Pořád ale na mě působila dojmem, že ji ráno uvidíme na stopu na výpadovce kousek za Brnem. Ten transfer do Prahy za ni obstaral kontrabasista Taxmenů Ota Janovský řečený Bandaska. Pro Karlu i kapelu to byla dobrá doba. Mimo jiné doba zdařilé LP desky Krajánci Z pastvin velkoměsta. Avšak i doba normalizace, přejmenovávání kapel, nakonec i přerušení činnosti…

Pak přišel Semafor, angažmá v Šimkově skupině plné šoumenů. Zkusit to asi musela, ale neprospělo jí to. Když si dnes pustíte těch pár semaforských písniček s Karlou, cítíte, jak divadelní šminky překryly její originalitu. Z nohaté holky v džínách, bořící svým hlasem naplněné sály, je hezounká panenka v růžové róbě. Nuda nudoucí.

Následovalo manželství, odchod do Kanady, ale o tom už vím jen z doslechu.

Kapelník a spoluzakladatel Hráčů Ivo Noll, bohužel už rovněž zesnulý, napsal z Austrálie, v které žil uplynulá desetiletí: „To byl hlas! Byla radost s ní hrát, vidět sály v naprostém tichu…“

Karla, nadaná neobyčejným talentem, hledala uplatnění toho talentu. Jakoby rovněž hledala sama sebe. A – mám pocit – jakoby celý život hledala lásku.

 Porta 1974, Svitavy. Vedle Karly Vosmanské s kytarou Josef Blažejovský (pozdější dlouholetá ozdoba Pacifiku), s banjem v popředí muzikant a badatel Jaroslav Čvančara. Taxmeni zvítězili v kategorii Tradiční country.