Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Adriana Zítra má svátek Ladislav

Áda Vodrážka s manželkou

Sto pět svíček by bylo letos zaplálo při vzpomínce na jubileum Ády Vodrážky, někdejšího člena legendárních Westmenů a autora jedné z nejpopulárnějších trampských swingovek, kterou známe pod názvem Šilhavý mariňák. Tahle písnička se rychle rozšířila mezi vyznavači kouřových signálů, ale bez problémů přeskočila i na oficiální pódia a kotouče tehdejších černých vinylových desek.

Áda se narodil v roce 1912 jako nejmladší dítě vyhlášené pekařské rodiny. Ta si svůj pekařský erb držela po celé generace přes dvě století. Takže zákonitě role pekaře a cukráře přešla i na Ádu, jehož šikovné ruce ho pak po téhle ranveji zanesly až do Rakouska. V pekařském cechu se mu dařilo, takže si mohl dovolit sedlat své četné koníčky, k nimž patřilo závodění na motorkách, ale také volejbal a fotbal, ve kterých byl rovněž úspěšný. V době války, která prověřila charaktery lidí, se zachoval jako statečný člověk - po nocích totiž pekl načerno z „ušetřené mouky“ chleba pro potřebné.

Jako většině kluků mu nebyla cizí ani touha po romantice a dobrodružství. Výlety do přírody, rybaření a plavba na kánoi však nestačily naplnit jeho sny, takže jako další stadium následoval - tramping. Áda vlastně patřil k průkopníkům téhle zelené vášně, kterou bok po boku doprovázel i silný vztah k hudbě. Klasické hudební vzdělání, které se mu snažil zajistit otec, však odmítl, na rozdíl od bratra Jaroslava, který se stal uznávaným koncertním pianistou. Áda se věnoval kytaře, která se víc hodila k jeho toulání… Nejenže se sám naučil hrát, ale skládal i vlastní písničky. Byl houževnatý, měl úžasnou výdrž, ale také obdivuhodnou paměť jak na hudbu, tak na texty. Mimo jiné byl také skvělým vypravěčem a showmanem, což dokázal mnohem později zúročit i účastí v oblíbeném americkém televizním pořadu 70.let – The Gong Show. A chybělo jen maličko, aby dosáhl na první příčku.

 

 

Ale vraťme se k Ádovým mladším rokům. Jako u většiny i u něj euforickou radost z osvobození vystřídalo pak zklamání z komunistického nástupu, takže koncem 40.let ilegálně opustil republiku. Nějaký čas strávil v utečeneckém táboře v Itálii a když přišla nabídka na odchod na Nový Zéland nebo do Kanady, vybral si onu druhou možnost. Zakotvil v Ottavě, kde pracoval jako pekař a pilně se učil anglicky a francouzsky. Ve volných chvílích se náruživě věnoval rybaření. Toužil ale po divoké přírodě, a tak se za čas odebral na sever Britské Kolumbie, kde se živil jako kuchař. Místo cukrářského šéfa, které mu osud přihrál, ho zavedlo do národního parku v Laurentide. Následovala série úspěchů v soutěžích s pečením dortů a cukroví, ale také v sochání z ledu. Tady se  seznámil s mladou číšnicí Jacgueline, se kterou se pak oženil. A o tři roky později už přemístili do dalšího národního parku - Bannfu, kde se Áda stal cukrářským mistrem v hotelu Timberline. Ádovi se v Bannfu moc líbilo, ale život a toulavá nátura ho v roce 1958 zavály úplně jinam – do Toronta. Tam se jim narodil syn Eda, jehož Áda systematicky vedl nejen k vytrvalosti, ale i k různým druhům sportu, a to se Edovi v životě mnohokrát velice hodilo.

Ani v Torontu však Áda nevydržel. Když Eda dosáhl předškolního věku, naložili svůj majetek do malé dodávky a všichni tři se vydali do slunné Kalifornie. Malý domek v San Fernando Valley, kde Áda pracoval jako šéf cukrárny v hotelu Sportsman´s Lodge, se stal už jejich stálým domovem. Tady ho navštěvovali přátelé a příznivci z různých míst světa, i ze staré vlasti. Áda totiž nejenže nepřerušil své staré vazby, ale okruh svých kamarádů ještě rozšiřoval. Věnoval se široké osobní korespondenci, experimentoval s fotografováním a jeho snímky, stejně jako jeho články, se objevovaly na stránkách novin a časopisů a nezřídka i bodovaly v různých soutěžích. Nezanedbával však ani svou věrnou kytaru a hudbu samotnou. Vzpomínám si, jak mi kdysi dávno poslal kazetu s nahrávkou jeho Šilhavého námořníka v různých provedeních - od typického swingového pojetí přes folkovou verzi až po podání klasickým komorním tělesem. A navíc podlehl i dalšímu koníčku – sběratelství, zaměřenému především na hudební nástroje a staré fotoaparáty. 

Typické pro tohohle houževnatého chlapíka bylo nejen přátelské porozumění, laskavý humor a osobitá recese, ale i jeho bezelstné nadšení pro všechno, co vonělo kouřem táborových ohňů, větrem dálek a znělo kytarovými strunami.   

 Zemřel krátce před svými devadesátými narozeninami, odešel tiše a nenápadně. Ale jeho písnička o šilhavém námořníkovi žije dál u našich ohňů, ve vlacích či trampských hospůdkách. A kdykoliv ji slyším, vzpomenu si na drobného šlachovitého Ádu s laskavým, šibalským úsměvem a širokým srdcem...

 


Foto: archiv autorky        

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

5807125

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz