Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Ivona Zítra má svátek Gabriel

Dvacáté osmé pokračování rozhlasové Country pohody

Mnozí z vás si možná ještě vzpomenou, že písničkám, které začaly proskakovat na naše desky začátkem 60. let z Nashvillu, se všeobecně, a to i v odborné gramofonové hantýrce, říkalo „western“. Dnes už se povětšinou ví, že to bylo pouze velikánské nedorozumění. Ale stačí prohlédnout dokumentární fotografie té doby, abychom ty, kteří s touhle škodolibostí tenkrát přišli, omluvili a přestali je podezírat z nějakého špatného úmyslu. Na většině z nich totiž vypadají countryoví zpěváci i muzikanti jako kdyby žili celá léta na ranči, krotili mustangy v ohradách, chytali neposlušná dobytčata lasem a právě před chvílí odložili šestirané kolty a vyměnili je za kytary.

 

Přitom se už tenkrát většina zpěváků a muzikantů nashvilleského nebe nikdy  nevyhoupla do sedla a krávu viděla jedině v podobě pořádného steaku topícího se v moři kečupu. Ať přišli z pohoří Karolíny, či z pastvin Kentucky promodralých lipnicí luční, nebo široširých plání Indiany, v drtivé většině se už na předměstí Nashvillu převlékli do bohatě zdobených kostýmů, obuli  kovbojské boty a celou tu v Hollywoodem stvořenou parádu korunovali pořádným deseti gallonovým stetsonem.

   Identifikace americké country muziky s představou Západu, ztělesněného postavou kovboje, je jednou z největších anomálií. A to tím pikantnější uvědomíme-li si, že Nashville, jako největší hudební továrna a vlastně jakási její metropole se svou nejslavnější scénou „Grand Ole Opry“, se dlouhá léta před western swingem tvrdě a neúprosně bránil. A nikdy ho vlastně definitivně nepřijala. Vzdor tomu sem zadními vrátky nenápadně pronikaly zvyklosti, koncertní kostýmy a celá visuální stylizace hudby, která sem na „Východ“ přicházela skutečně ze „Západu“ a stále intenzivněji vytlačovala z nově vznikající komerční country muziky původní horalskou příchuť.

   Tyto změny sice probíhaly naprosto jednoznačně nejsilněji  v létech 1940 – 80, ale k jejich začátkům musíme jít historií mnohem dál. Až se dostaneme opět k Jimmie Rodgersovi. „Zpívající brzdař“ byl svého času vlastně čestným občanem Texasu. Tady se usadil, vždycky tady byl velice populární a v Texasu i v okolních státech Západu nesčíslněkrát koncertoval. Přestože prapůvodním domovem country muziky byl americký „Jihovýchod“, tím kdo ho začal už v průběhu 30. let oblékat byla romantická představa kovboje, velké pláně, dobytčí stezky a náhorní planiny „Západu“. Západ Rogersovi doslova učaroval. Se vším všudy ho zakódoval do svých písniček a ty jej zavály až do soudobé „hillbilly music“. Ostatně díky šestákovým „rodokapsům“, komiksovým časopisům, i kdysi tak populárním novinovým románům na pokračování, se už v době 1. světové války fikce ošlehaného chlapíka s ostře řezanými rysy dokonale vklínila do americké mytologie. A kde jinde vůbec mohla Amerika v téhle době najít jiného hrdinu než v sebejisté, chlapsky osobité, nespoutané a svobodné postavě kovboje.

   Až na několik málo výjimek pocházeli gramofonoví pionýři hillbilly ze států amerického Jihovýchodu. Jejich repertoár i styl vycházely čistě z domácích tradic. Nebudeme zřejmě daleko od pravdy tvrzením, že se dostali na desky jako první především proto, že pro šéfy gramofonových firem bylo mnohem pohodlnější a snazší dostat se právě sem a nikoli na mnohem vzdálenější „Západ“. Přesto byli už mezi prvními exponenty „hillbilly“, a to exponenty mimořádně významnými, tři texasané. Houslista Eck Robertson z Amarilla, první gramofonový zpěvák skutečných kovbojských písní Carl T.Sprague z Alvinu a solidně zavedený operetní tenor Vernon Dalhart z Jeffersonu. Ten jako vůbec první dokázal, že se na hillbilly muzice dá solidně vydělat. Není bez zajímavosti –a potvrzuje to, že jsem o pár řádků výše neobvinil producenty z New Yorku křivě, že ani jednoho z nich neobjevil žádný talent skaut. Všichni se dostali do nahrávacího studia výhradně na základě vlastního rozhodnutí. Za nikým z nich nikdo nepřišel a nenabídl místo u mikrofonu. Ale přesto, jako vůbec první v celé historii country music, získal všeobecnou popularitu vysloveně „jihovýchodní“ styl, jímž zpíval Jimmie Rodegers.

   Ve třech státech amerického „Jihovýchodu“ –v Texasu, Oklahoma a v Louisianě – se mezitím prokousávala ke světu obdobná, ale stylově přece jen dosti značně odlišná hudební forma. Na tomto území žili především přistěhovalci z východu. Na „Jihozápad“ se tak dostali nejen černí otroci, „bavlníková kultura“, náboženské rituály a letité zvyky, ale také lidové písně a balady. V novém domově, na ně začaly působit naprosto odlišné podmínky. Písničky, které přinesli s sebou, se dostaly do bezprostředního kontaktu s černošskou hudbou rovin, s mexicko-španělským folklórem, ve středním Texasu s tím co nestačili zapomenout američtí Němci, i s hudební tradicí francouzsko-amerických „cajuns“ žijícími v Louisianě a pomalu se začaly vybarvovat do podoby western swingu.

   Skoro na samotném začátku ještě nerozkoukaného 20. století se kovbojské legendy chytil i němý film a když se k němu přidal ještě zvuk, narodil se v Hollywoodu první zpívající filmový kovboj. A nejspíš pouze proto, že americká pop music už tenkrát měla svého Binga Crosbyho a Gene Austina dostali se tihle zpívající kovbojové do katalogu country.

 

 

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

5652772

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz