Dnes má svátek Soňa Zítra má svátek Taťána

Blue Sky Boys - zleva Earl Bolick a Bill Bolick

Dvacáté páté pokračování rozhlasové Country pohody

Invaze bratrských dvojic, které v první polovině 30. let minulého století zaplavily pláně americké hillbilly music, vyvrcholila příchodem dodnes uznávaných sourozenců Bolickových. Jediných, kteří se na moudrou radu producenta odlišili od všech ostatních už tím, že ze svého obchodního názvu vypustili právě slovo „bratři“. V návaznosti na pevně zapuštěné kořeny v Severní Karolíně – kraje „Blue Ridge Mountains, Land of the Sky“, je nahradili nádherně kamarádsky znějícím Blue Sky Boys. Stejně lákavý a průzračný jako tento název byl i jejich osobitý, nevídaně uhlazený a téměř odevzdaně jemný vokální styl, založený na pouhopouhém logicky harmonickém proplétání sólového barytonu a doprovodného tenoru.

První nastoupil na hudební dráhu Bill Bolick (28. října 1917 - 13. března 2008) V necelých osmnácti letech se stal sólovým zpěvákem a mandolinistou sestavy Crazy Hickory Nuts (sponzorem byla  Crazy Water Crystal Company), tehdy čerstvě najaté rozhlasovou stanicí WWNC v Ashevillu. Skupina sice po několika měsících zkolabovala, ale Bill ji ruče nahradil vlastní sestavou Good Coffee Boys (sponzorem byla JFG Coffee Company), v níž se vedle rodáka ze Sherrills Ford v Severní Karolíně houslisty Homera "Pappy" Lee Sherrilla (23. března  1915 - 30. listopadu 2001) objevil s kytarou i jeho mladší bratr Earl Bolick (16. listopadu 1919 – 19. dubna 1998). Právě v téhle partě poprvé zaznělo unikátní spojení Billova barytonu s Earlovým tenorem, které se stalo hlavním motorem jejich dalších koncertních, rozhlasových i gramofonových úspěchů. 

Ještě v roce 1935 se ale kluci stěhovali do Atlanty a v programu stanice WGST se objevili už jako Blue Ridge Hillbillies.  A protože z nich měl sponzor velkou radost (i peníze), zařídil jim audienci u firmy Victor. Při první frekvenci 16. června 1936 nahráli 10 snímků – mezi nimi i jeden ze svých nejslavnějších Sunny Side Of Life“–  a  producent  Eli Oberstein (13. prosince 1901 - 12. června 1960) jim na místě nabídl exkluzivní smlouvu. A když na ni kývli okamžitě je přejmenoval na Blue Sky Boys. Billovi nebylo ještě devatenáct a Earl se plížil k sedmnáctce.

Až do roku 1941 se Blue Sky Boys pravidelně objevovali v nahrávacím studiu a přinášeli do katalogu značky Victor další a na tehdejší zvyklosti komerčně poměrně úspěšné novinky jako Hang Out The Front Door Key“ (1938), „Are You From Dixie“ (1939), „Mary Of the Wild Moor“ (1940). Jenže úspěšné gramofonové tažení přerušila válka, a když se bratři Bolickové konečně zbavili uniforem, zjistili, že se vrátili do jiného, naprosto neznámého světa.

 

Stephen H. (Steve) Sholes a Elvis Presley na snímku z roku 1967

V čele produkce Victoru už nebyl jejich hodný strýček a vyznavač tradic, ale podstatně komerčnější Stephen H. (Steve) Sholes (12.února 1911 - 22. dubna 1968). Významná gramofonová osobnost, která stála v roce 1945 u kolébky nashvilleské divize značky RCA Victor, chlápek který sem přivedl Chet Atkinse, Eddy Arnolda, Hanka Snowa i Locklina, Jima Reevese a v roce 1955 Elvise Presleyho. Díky němu se Blue Sky Boys museli už při první poválečné frekvenci – poprvé ve své kariéře – smířit s účastí houslisty Samuela „Curly“ Parkera (7. listopadu 1919 - 12. září 1986). Při dalším nahrávání v roce 1947, kdy vznikl jejich nejúspěšnější snímek Kentucky, to zase byl kontrabasista Charlie Green, ale když k nim chtěli do studia nahnat ještě elektrickou kytaru, řekli 26. března 1950 oba bratři unisono: „Dost!“. Přestože se v průběhu 60. i 70. let ještě párkrát ve studiu objevili, slavná éra Blue Sky Boys skončila právě tohoto dne.

Blue Sky Boys byli nejen nejvyzrálejší a profesionálně nejdokonalejší bratrskou dvojicí, ale byli i poslední sestavou tradicionalistů z rodu old time. Jejich styl se v průběhu let prakticky neměnil a nebýt pokroku nahrávací techniky zněly by jejich snímky z 60. let stejně jako ty první, které nahráli mnohem dřív, než získali volební právo.

Událostí poloviny 30. let minulého století nebylo ovšem ani zdaleka pouze objevení Blue Sky Boys jako bezmezných vyznavačů a přísných strážců tradice. Bylo to současně i období pronikavých změn celé hudební sféry a muziky hillbilly především.

Zatímco ve 20. létech byly hlavním hráčem gramofonové firmy a později i rozhlasové stanice, které neměly větší cíl než zaznamenat a uchovat to, co předchozí generace přivedly na svět a při nejlepším na tom trošku víc vydělat (jako v případě Vernona Dalharta), v polovině 30. let bylo najednou všechno jinak. Muzikanti a zpěváci totiž zjistili, že muzikou se lze poměrně velice elegantně živit, a začali do její další cesty stále intenzivněji zasahovat. Postupně, ale s ohledem na dřívější poměry značně rychle, se podstatně intensivněji začali zamýšlet nad stylizací svého projevu, nad osobitostí i originalitou a výjimečností svého stylu a nakonec i nad vlastní tvorbou. A především konečně začínali chápat, že jejím hlavním cílem musí být co nejlépe vyplnit přání posluchačů.

 

Gene Autry

Mezitím na Dalekém západě vstupuje do ohniska obecné pozornosti mladý zpěvák protřelý praxí v  populárním pořadu chicagské rozhlasové stanice WLS Barn Dance, Gene Autry, až dlouhého zástupu možností jak se stát hrdinou filmového plátna  si konečně vybírá dlouho očekávanou legendu zpívajícího kovboje. Tančírny v Oklahomě i v Texasu plní do posledního místa zápaďácké varianty big bandů, kterým vládne Bob Wills se svými Texas Playboys, a na Jihovýchodě doslova dramaticky mění Monroe Brothers dlouhá léta ustálené návyky zpívajících dvojic v muziku dýchající energií, napětím, neustálými změnami a obrovským nasazením.

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9519461

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz