Dnes má svátek Valdemar Zítra má svátek Vilém

Touto aktualizovanou recenzí připomínáme nejen Mikiho dílo, ale i tématickou výstavu RyvoLove v památném kulturním domě Kaštan v Praze – Břevnově.

Činorodý hudebník Marek Rejhon měl dlouho v hlavě vzpomínku na skladbu Bedřicha Nikodéma Fialový poustevník, jež zaznívá v Menzelových (a Hrabalových) Slavnostech sněženek. Ten swingový základ se mu spojoval s lesem smyčců - a melodiemi Mikiho Ryvoly. To ještě netušil, že oba bydlí ve stejném městě a jednou se potkají, oba se starými gibsonkami.

Rejhon (ročník 1975) vyhledal šikovného aranžéra a kontrabasistu Petra Pospíšila, dali dohromady v zásadě smyčcový orchestr, nastudovali a nahráli sedm vybraných melodií... A pak Marek oslovil Mikiho Ryvolu, jestli by si snad ty písničky nechtěl nazpívat. Možná s tím ani nepočítal, ale Miki řekl Ano. Tak vzniklo minialbum Tunel jménem čas, které vydalo české nakladatelství Good Day Records.  Obsahuje šest Mikiho písniček - a vyloženou swingovku bratra Wabiho To bude asi tím.

Miki Ryvola (nar. 1942) je válečná generace a podtóny swingu jsou v jeho díle slyšitelné. Překvapí vás už aranžmá titulní písničky, zpravidla hřmotící v trampských hospodách: s nadhledem hrající orchestr a věrohodná atmosféra prvorepublikové kavárny. U prvních dvou písní, aranžérem hluboce zasazených řekněme do 30. let minulého století, tu atmosféru trochu narušuje ozvučená gibsonka Marka Rejhona. Zvukem i sólovým výrazem, odkazujícím někam k jazzu poválečného období, sahá až k Luboši Andrštovi, u kterého se Rejhon nejen učil, ale také s ním i hrál. Od čtvrté písničky na albu (Do ptačích ploutví a rybích křídel) je naopak Rejhonova gibsonka stylotvorná: aranže se posouvají k současnosti.

Je to velké sólo Mikiho Ryvoly, zvyklého spíš hrát a zpívat s přáteli. Zpívá uvolněně, s nadhledem, dokonce nechává lehce zaznít ve svém hlase vibrato. Zpívá čistě, nešplhá do výšek, které si sám napsal, ale vypráví o oktávu níž, je to řeč zpívajícího básníka. Možná je to nejlepší Mikiho sólový vokální výkon. V Hoboes byl hlavním zpěvákem bratr Wabi, který měl první part i v Mikiho autorských písních. Postupný příchod dvou krásných, ale patetických dámských altů vymezil Mikimu roli spíš ve sboru, se svým tenorem zpíval zpravidla nahoře nad Jarkou a Marcelou. Přiznávám, že nejvíc se (nejen mě) líbila původní pánská sestava Hoboes s Mírou Navarou a Pedrákem Pitrou, potažmo s Hankou Křížkovou – Homolkovou, neprávem zvanou Bandita.

Studiové nahrávky z té doby (např. z brněnského studia Čs. rozhlasu) se nezachovaly, jen zvukový záznam prvních Port, který pořídil tehdejší hudební redaktor Čs. rozhlasu v Ústí Jan Oliva. Mimochodem, je to zajímavý příběh. V 70. letech jsem si od Honzy Olivy vyžádal tyto nahrávky do brněnského studia Čs. rozhlasu, a o pár let později jejich kopii předal jako částečný honorář zvukaři Petru Beneschovi. Po listopadu byly původní pásy v Ústí i v Brně smazány. S Beneschovými pásy ale dále pracoval Mirek Černý v nedokončené antologii Porty na CD.

Miki je výjimečný a osobitý autor. Nemá cenu ho srovnávat s o sedm let starším bratrem Wabim, jsou jiní lidsky i autorsky. Nemá cenu ho srovnávat ani s jinými osobnostmi české písničkářské scény. Jeho tvorba stojí ve svém žánru kvalitativně tak vysoko, že vlastně ani nemá epigony. Na druhé straně inspirovala jiné tvůrce: přiznával to třeba Wabi Daněk. otevřené se k tvorbě bří Ryvolů hlásí talentovaní autoři Richard Zika a Martin Černý z Hoboes Revival Alva...

Hudební kritik Jiří Černý řekl v dokumentu České televize Zvláštní znamení touha: „U Mikiho Ryvoly platí to, co se říkává o precizních autorech. On píše do tečky. A když za tím textem nebo básní udělal tečku, věděl, že na tom už nemůže nic změnit.“

Když Jiří psal v 80. letech minulého století předmluvu ke zpěvníku Mikiho písniček, který tehdy připravil Milan Kolář a vydal jihlavský Okresní klub mládeže, nazval ji tento velký, avšak sršatý český kritik S šerifskou hvězdou poezie. Platí to dodnes.

 

 

Tunel jménem čas, Miki Ryvola a orchestr. Hudební režie a produkce Marek Rejhon, aranžmá Petr Pospíšil, nahráno ve Zvukovém studiu HAMU. Vydal Jiří Mašek - Good Day Records v dubnu 2016.

Foto týdne

Jste náš host číslo

9638392

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz