Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Ivona Zítra má svátek Gabriel

Činorodý hudebník Marek Rejhon měl dlouho v hlavě vzpomínku na skladbu Bedřicha Nikodéma Fialový poustevník, jež zaznívá v Menzelových (a Hrabalových) Slavnostech sněženek. Ten swingový základ se mu spojoval s lesem smyčců - a melodiemi Mikiho Ryvoly. To ještě netušil, že oba bydlí ve stejném městě a jednou se potkají, oba se starými gibsonkami.

Rejhon (ročník 1975) vyhledal šikovného aranžéra a kontrabasistu Petra Pospíšila, dali dohromady v zásadě smyčcový orchestr, nastudovali a nahráli sedm vybraných melodií... A pak Marek oslovil Mikiho Ryvolu, jestli by si snad ty písničky nechtěl nazpívat. Možná s tím ani nepočítal, ale Miki řekl Ano. Tak vzniklo minialbum Tunel jménem čas, které vydalo české nakladatelství Good Day Records.  Obsahuje šest Mikiho písniček - a vyloženou swingovku bratra Wabiho To bude asi tím.

Miki Ryvola (nar. 1942) je válečná generace a podtóny swingu jsou v jeho díle slyšitelné. Překvapí vás už aranžmá titulní písničky, zpravidla hřmotící v trampských hospodách: s nadhledem hrající orchestr a věrohodná atmosféra prvorepublikové kavárny. U prvních dvou písní, aranžérem hluboce zasazených řekněme do 30. let minulého století, tu atmosféru trochu narušuje ozvučená gibsonka Marka Rejhona. Zvukem i sólovým výrazem, odkazujícím někam k jazzu poválečného období, sahá až k Luboši Andrštovi, u kterého se Rejhon nejen učil, ale také s ním i hrál. Od čtvrté písničky na albu (Do ptačích ploutví a rybích křídel) je naopak Rejhonova gibsonka stylotvorná: aranže se posouvají k současnosti.

Je to velké sólo Mikiho Ryvoly, zvyklého spíš hrát a zpívat s přáteli. Zpívá uvolněně, s nadhledem, dokonce nechává lehce zaznít ve svém hlase vibrato. Zpívá čistě, nešplhá do výšek, které si sám napsal, ale vypráví o oktávu níž, je to řeč zpívajícího básníka. Možná je to nejlepší Mikiho sólový vokální výkon. V Hoboes byl hlavním zpěvákem bratr Wabi, který měl první part i v Mikiho autorských písních. Postupný příchod dvou krásných, ale patetických dámských altů vymezil Mikimu roli spíš ve sboru, se svým tenorem zpíval zpravidla nahoře nad Jarkou a Marcelou. Přiznávám, že nejvíc se (nejen mě) líbila původní pánská sestava Hoboes s Mírou Navarou a Pedrákem Pitrou, potažmo s Hankou Křížkovou – Homolkovou, neprávem zvanou Bandita.

Studiové nahrávky z té doby (např. z brněnského studia Čs. rozhlasu) se nezachovaly, jen zvukový záznam prvních Port, který pořídil tehdejší hudební redaktor Čs. rozhlasu v Ústí Jan Oliva. Mimochodem, je to zajímavý příběh. V 70. letech jsem si od Honzy Olivy vyžádal tyto nahrávky do brněnského studia Čs. rozhlasu, a o pár let později jejich kopii předal jako částečný honorář zvukaři Petru Beneschovi. Po listopadu byly původní pásy v Ústí i v Brně smazány. S Beneschovými pásy ale dále pracoval Mirek Černý v nedokončené antologii Porty na CD.

Miki je výjimečný a osobitý autor. Nemá cenu ho srovnávat s o sedm let starším bratrem Wabim, jsou jiní lidsky i autorsky. Nemá cenu ho srovnávat ani s jinými osobnostmi české písničkářské scény. Jeho tvorba stojí ve svém žánru kvalitativně tak vysoko, že vlastně ani nemá epigony. Na druhé straně inspirovala jiné tvůrce: přiznává to třeba Wabi Daněk.

Hudební kritik Jiří Černý řekl v dokumentu České televize Zvláštní znamení touha: „U Mikiho Ryvoly platí to, co se říkává o precizních autorech. On píše do tečky. A když za tím textem nebo básní udělal tečku, věděl, že na tom už nemůže nic změnit.“

Když Jiří psal v 80. letech minulého století předmluvu ke zpěvníku Mikiho písniček, který tehdy připravil Milan Kolář a vydal jihlavský Okresní klub mládeže, nazval ji tento velký, avšak sršatý český kritik S šerifskou hvězdou poezie. Platí to dodnes.

 

 

Tunel jménem čas, Miki Ryvola a orchestr. Hudební režie a produkce Marek Rejhon, aranžmá Petr Pospíšil, nahráno ve Zvukovém studiu HAMU. Vydal Jiří Mašek - Good Day Records v dubnu 2016.

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

5652710

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz