Uznávaný fotograf František Dostál, zobrazitel nevšedních situací, se 21. července dožívá 75 let. Možná je až symbolické, že vrchol popularity zaznamenaly Františkovy práce v 60. a 70. letech minulého století. Doba byla blbá, ale na vnímaní veselých obrázků bylo jaksi víc času. Možná jsme se taky uměli víc smát, ale kdo by si to dnes v tom fofru pamatoval. (fsk)

Mistr obyčejných příběhů z ulice

František Dostál je sice mezi fotografy známý pod výstižným označením „Pražský chodec“, ale v jeho tvorbě figuruje i spousta záběrů z jiných míst, také z přírody, z trampských kruhů a nechybí ani jedinečné záběry slavných osobností. Patří k předním současným českým fotografům, i když celý život odmítal přejít v oboru fotografie na profesionální dráhu, třebaže dostával řadu výhodných nabídek. Františkovy kvality na tomto poli byly nejednou ohodnoceny různými cenami a uznáními a v roce jeho sedmdesátin dokonce i prestižní Cenou ministra kultury. Jeho prioritou je mimo jiné i nezvykle vysoký počet uveřejněných snímků.

Až do odchodu do důchodu pracoval za rýsovacím prknem v pražské firmě Škoda, ovšem volné chvíle už nepatřily přesně určeným čarám a křivkám, nýbrž zvědavému objektivu. V průběhu času totiž Dostál povýšil fotografování nejen na koníčka číslo jedna, ale i na naprosto nezbytnou náplň svých dnů. Od narození žije v Praze, jejíž život téměř denně mapuje svým fotoaparátem. Její ulice, uličky, náměstí i tajemná zákoutí, která nesčíslněkrát označkoval podrážkami svých bot, zná jako málokdo. A přesto mu Praha nezevšedněla, je  pro něho stále nevyčerpatelným zdrojem inspirace a jevištěm neopakovatelných dění.

Častým cílem jeho cest jsou ovšem i výletní oblasti kolem hlavního města jako třeba Sázava, kde ve Zlenicích vznikl i jeho nezapomenutelný soubor fotografií a posléze i kniha s názvem Letní lidé. Zvlášť ceněné jsou mimo jiné také jeho snímky z trampského dění, k němuž přilnul už jako kluk a jemuž zůstává věrný. Anebo záběry kostelů a kostelíků, tak příznačných pro českou krajinu. Nezapomíná však ani na jižní Čechy, odkud pocházela jeho maminka a kde se zrodila i řada jeho nevšedních záběrů. V poslední době se pak k Dostálovým Múzám přidružila i nečekaně objevená Paříž.  

K úspěchům jeho mládí však patřil také sport. Může se pochlubit například československým rekordem ve sprinterské štafetě nebo titulem mistra republiky ve skoku do výšky z roku 1954. Jeho pravidelným celoživotním cvičením se ovšem stala chůze – ať už po ulicích města, nebo v obdivované přírodě. Bohužel únava materiálu se týká i lidského těla, a tak si neúnavný pražský fotograf ke svým pětasedmdesátinám přeje hlavně zdraví. Aby ho v jeho každodenních toulkách neomezovala bolavá kolena nebo trucující srdíčko.         

Své snímky František nikdy nepřipravuje, nestylizuje, je jen neobyčejným pozorovatelem obyčejného života kolem sebe. Zachycuje neopakovatelné okamžiky – někdy veselé, jindy smutné nebo nutící k zamyšlení. Stejné jako sám život, který podle Dostálových slov leží hned za prahem vašeho domu. Jeho fotografie jsou drobnými příběhy beze slov, glosami všedních dnů a lidských osudů i humornými skicami bezděčného náboje chvíle. Právě situační humor je další z ceněných stránek jeho fotografií. A ačkoliv se v současnosti František nevyhýbá ani barevným snímkům, jeho hýčkaným dítkem zůstávají fotografie černobílé, dnes již poměrně vzácné.       

„Vyhledávám takové každodenní události a dění, které možná jiní nevidí, absurdity, ale i běžné věci, které jsou sice zcela obyčejné, ale nějakým sedmým smyslem cítím, že je dokáže povýšit až prošlý čas,“ říká o své tvorbě František, který má vedle desetitisíců fotografií a desítek ocenění na kontě i spoustu odborných a polemických článků. A také víc než tři desítky knižních titulů, na nichž se podílel nejen fotoilustracemi, ale mnohé z nich i sám napsal.

Takovým neuzavřeným seriálem se stal jeho knižní cyklus Fotořečiště, jehož osmý díl už se tiskne. Tyto publikace jsou kouzelným koktejlem černobílých fotografií a osobitých autorových komentářů. V psaných textech se František pohybuje jak v rovině přítomnosti, tak minulosti a bez obtíží dokáže zabrousit do všech podivuhodných zákoutí člověčenství. Sám sebe pak Dostál označuje za pouhého prostředníka, který pomocí fotografií zachycuje pro ty, kteří chtějí vidět, i pro ty, co přijdou po nás, všechny stránky a barvy života kolem nás.

Františkovo  jméno je známo nejen po republice, ale objevuje se v odborné fotografické literatuře a na výstavních panelech i daleko za hranicemi. Jeho originální snímky zhlédli návštěvníci více než půl druhé tisícovky výstav po celé zeměkouli a mnohé z nich reprezentují českou fotografii i ve fondu světových muzeí a fotogalerií. V posledních letech František vystavování již vesměs odmítá, i když sem tam se přece jen nechá umluvit. Ale s fotografováním nepřestává. Říká, že nemůže přestat fotografovat, stejně jako dobrovolně nemůže přestat dýchat. A tomu já věřím na slovo...

Foto František Dostál