Když se v sedmdesátých letech stal Mirek Černý redaktorem Supraphonu, začal dělat tu nejzáslužnější práci pro takzvané menšinové žánry v populární muzice. Tenkrát to ovšem nebylo nic jednoduchého. Musel přesvědčit vedení Supraphonu, aby zařadili menšinový žánr do edičního plánu. To trvalo několik let. Nakonec se podařilo, že Supraphon začal vydávat profilové LP desky muzikantů, které v té době v rozhlase ani v televizi nebylo slyšet.

Jako první vlašťovka se objevila LP deska Hoboes - písničky bratří Ryvolů. A hned poté jako druhá profilová deska Kapitána Kida - No to se ví. Samozřejmě až po roce od vydání Hoboes, neboť v plánu bylo vydávat pouze jednu desku v roce. To si už dnes nikdo neumí představit.

S Kapitánem Kidem jsme se již dávno znali, a tak po poradě s grafikem Jardou Weigelem (ano, s členem Divadla Járy Cimrmana) jsme se dohodli na tom, jak má portrét vypadat. Ostatně posuďte sami.

V devadesátých letech už byla situace jiná, a tak jsme s Kidem udělali několik dalších alb, nyní už CD. Chtěl bych několika fotografiemi připomenout osobnost Kapitána Kida.

Foto: František Heřman