Rozhodně není nejznámější, dokonce je známá jen docela málo – ale je to zřejmě nekrásnější písnička, kterou Kapitán Kid napsal. Žádám. Poprvé zazněla na autorské soutěži Porty v severočeských Hostomicích v roce 1971. Znali jsme jen text, který vyšel v Portýru, a melodii, kterou jsme si nesli v uších. Na chodbičce rychlíku z Prahy do Brna jsme s Wabim Daňkem na jednu kytaru, kterou jsme si předávali, tu melodii podkládali akordy. Byli jsme pilní, našli jsme jich víc, než Kid používal, ale tak to s jeho písničkami bylo vždycky – národ si je upravil. Wabi D. tu písničku hrával v soukromí, ale přizpůsobil ji svému naturelu – byla rozvolněnější, folkovější.

Žádám má básnivý text geniálně podložený swingovou harmonií. Swing vůbec v Kidově (nar. 1932) tvorbě latentně prosakoval, přestože se k části jeho písniček (mollové, šansonové) moc nehodil. Zatímco trampský národ nyl u ohýnků nad novou Kidovou romantickou písní, vystoupil autor při nejbližší příležitosti na pódium s altovým banjem a swingovou barůvkou za zády, a romantiku zahnal na útěk.

Když mě Kid před dvanácti lety přemluvil, ba ukecal, abych s ním zase (po čtyřiceti letech) dělal v Ústí nad Labem Portýra, pouštěl nám v redakci Žádám z disku, a já mu k tomu hrál sólo na Kidovu kytaru. Měl ji nachystanou na večerní koncert s Jiřím Suchým.

Slíbili si tehdy, že se znovu sejdou za deset let. Jenže úspěšný spisovatel, malíř a muzikant Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid zemřel v roce 2012 před svými osmdesátými narozeninami, na které se těšil a na které také připravil scénický pořad s vlastními písničkami. Jako vzpomínku na Kapitána Kida ho na Malé scéně Domu kultury v Ústí nad Labem uvedl herec Vladimír Čech. Zemřel nedlouho poté.

Žádám

 Žádám, abych směl mít v oknech svýho domu

namísto mříží rezavejch jen stín a větve stromů

a déšť ve dveřích a místo stropu nebe

a slyšet hromů hlas namísto zvonů kostelních

Žádám pro svůj klid jen obyčejnou trávu

kterou se nevyplatí sít a která chladí hlavu

a síť volnejch cest a vesla ke svý lodi

a kamarády mít, co všechny kytky nechaj kvést.

Žádám, pokud smím, ty kteří všechno smějí

aby mě, pokud zabloudím, nechali jít kam větry vějí

bez stínů slavobrán a bez zbytečnejch řečí

nebejt při tom sám a víc už nežádám.

Foto: František Heřman