Chcete nahlédnout pro změnu do kuchyně slavné textařky? Poslyšte historku, kterou mi na úvod setkání vypověděla PhDr. Jiřina Fikejzová: "Jiří Zmožek chtěl kdysi otextovat melodii, která se líbila Karlu Gottovi, že mi ji dá na kazetě. Já mu řekla, že kazeťák nemám, že pracuju s přístrojem Sonet Duo, známým traktorem. On zvedl oči k nebi a prohlásil, že jsem poslední kotouč v Československu.
Později jsem si nějaké technické vybavení samozřejmě doplnila, ale dodnes píšu texty rukou, nikoliv na počítači, mívám kolem sebe nastláno zahozenými papíry. Definitivní verzi, tj. když zjistím, že už to líp napsat neumím, přepíšu na psacím stroji, který mi dal táta k maturitě. Čas od času ho dochází opravit jeden hodný pán. Obecně se o mně ví, že jsem nikdy nepsala ve srovnání s produkcí svých kolegů moc textů. Psaní mi jde zvolna, vůbec ne zlehka, s každým textem se dost trápím. Ale má to výhodu, že se za ně ani po letech nemusím stydět. A to se vyplatí."
A takhle prosím pracuje autorka nesmrtelných a v remixech znovu uváděných songů Sedm dostavníků, Massachusetts, Malý vůz nebo písní Chci zapomenout, Dominiku, Za rok se vrátím, Řekni, kde ty kytky jsou, Máma, To mám tak ráda a řady dalších.
(...) „Odjakživa mám ráda Zuzanu Navarovou, vážím si jejího dokonalého cítění češtiny a poetického náboje textů. Dál se mi líbí tvorba Zuzany Michnové, z těch mladších Radůza, která je zajímavá a osobitá, a i když ji osobně neznám, myslím, že i pěkně paličatá. Oceňuji vtipné a ironické písničky Gabriely Osvaldové, které jí myslím sedí víc, než když se položí do lyrického textu. V těch jízlivých je výborná.“
Simona Ester Brandejsová v hudebním časopisu Musicus, 2003/06
PhDr. Jiřina Fikejzová a Marie Rottrová