Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Ivan Zítra má svátek Adriana


Dallas George Stivens se narodil před sto lety, 31. 12. 1911 v Blaney ve státě Nový Jižní Wales v Austrálii. Studoval na West Wyalong Public School a na Barker College v Hornsby. Radši by studoval práva nebo architeturu na universitě, ale doba hospodářské krize neumožnila jeho rodičům ho na studiích podporovat.

V roce 1945 se oženil s Winifred Wrightovou, se kterou měl dvě děti. Rozvedl se v roce 1977.

Zpočátku kráčel Dal Stivens ve stopách svého otce a pracoval jako bankovní úředník. Tuto práci opustil v roce 1936 - poté, co vydal svou první knížku povídek The Tramp and Other Stories, začal pracovat jako nezávislý novinář. V roce 1939 byl na stáži v Daily Telegraph v Sydney.

Ve válečných letech 1943 – 1944 byl zaměstnán v Army Education, koncem roce 1944 přestoupil do Department of Information, kde psal články o sportu a literatuře, zároveň byl tiskovým mluvčím ministra práce Arthura Calwella. Během této doby napsal knihu How many Australians tomorow?

V roce 1949 získal Dal Stivens místo tiskového mluvčího Australského domu v Londýně. Opustil je v roce 1950, kdy se stal nezávislým spisovatelem. Své krátké příběhy pravidelně publikoval v časopisech Lilliput, The Times Literary Supplement, The Observer a John O´London´s Weekly, a zároveň v rádiu BBC. Dala Stivense od dětství zajímala příroda, napsal velké množství různých článků a příběhů z různých míst Austrálie a Nového Zélandu o chování zvířat, hmyzu, podmořském světě a životě ptáků pro americké a evropské časopisy.

Se svou rodinou se v roce 1958 vrátil do rodné Austrálie. Pokračoval v psaní článků a krátkých povídek. V roce 1963 byl iniciátorem založení Australské společnosti autorů - pobočky Britské společnosti, a stal se jejím prvním prezidentem. Kromě povídek a článků v novinách a časopisech publikoval Dal Stivens několik sbírek povídek a čtyři romány. Román A Horse of Air byl oceněn cenou Milese Franklina v roce 1970. Po roce 1971 se začal více zabývat i svou další zálibou – malováním, kterému se pak věnoval až do konce života. Jeho první práce byly velké abstraktní malby, zkoušel však i další výtvarné techniky, včetně sochařství. První samostatnou výstavu měl v roce 1974 v galerii Holdsworth v Sydney.

V roce 1981 získal Dal Stivens cenu Patricka Whitea za zásluhy o australskou literaturu. Stivensův rozsáhlý osobní archiv je uložen v Národní australské knihovně a obsahuje přes 90 krabic.

Dal Stivens zemřel před necelými patnácti lety – 15. června 1997 v australském Sydney.

O díle Dala Stivense

Dal Stivens patří k autorům žánru vtipného lidového vypravěčství sedmilhářů a šibalů, prášilovské povídky a pololidové „zálesácké“ balady, plné humoru, satiry, nadsázky, fikcí a smyšlenek. Jde vesměs o příběhy, ve kterých se žertuje o „vážných“ věcech, Dal Stivens lidovou tradici obohatil svým vypravěčským talentem, smyslem pro zkratku a drsným výstižným výrazivem.

Řadu svých textů publikoval i pod různými pseudonymy: John Sidney, James Crockett, Jeff Peters, Richard Fitter, Jack Tarrant, David / John Chilton, David / John Wilton.


Dílo Dala Stivense v češtině

Josef Škvorecký připomněl v časopise Host č 5/2005 geniálního překladatele Kamenáče Billa: Stanislav Mareš (1934–2005) patřil k českým spisovatelům, kteří se v padesátých letech z nutnosti stali překladateli. Jejich vlastní díla se nikdo neodvažoval vydat, a pokud si troufnul, se zlou se potázal. /…/ s Janem Zábranou sdíleli společný osud: když byl studentem gymnázia, zavřeli Zábranovi na dlouhá léta oba rodiče a Marešova otce vypudili z rodného a dědičného statku. Oba, Zábrana i Mareš, chtěli studovat na filozofické fakultě, oba nakonec pustili na fakulty, na nichž by je jinak ani nenapadlo studovat. /…/ Mareše na Vysokou školu ekonomickou, z níž byl pak vyloučen, ale nakonec ji s nechutí po večerech dokončil; ironií osudu mu tohle vzdělání v Austrálii poskytlo existenci. Oba začali překládat a psát do šuplíku. Společně sestavili antologii tehdy současné americké poezie, která vyšla pod titulem Obeznámení s nocí (Československý spisovatel 1967), a tu mi věnovali. Stanislav také překládal pro Dorůžkovu antologii Americká lidová poezie (SNKLU 1961) a jeho verze jsou myslím z kategorie podobných přetlumočení V + W nebo Jiřího Suchého. Vyšly potom, i s notovým záznamem, jako Tam, kde teče Mississippi a některé zpívala ve filmu Revue pro banjo Eva Pilarová a Inkognito kvartet. V oblasti folklóru Stanislav pracoval i v próze: podle překladu folklórních povídek australského autora jménem Dal Stivens Kamenáč Bill (SNKLU 1963) vyrobili dokonce /…/ na Barrandově kreslený film. Nejvýznamnější z jeho prozaických překladů jsou ovšem Vědomí skutečnosti Grahama Greena (SNKLU 1965) a Pohyblivý svátek Ernesta Hemingwaye (Odeon 1966). /…/ Pak tedy přijeli sověti, Marešovi se ocitli v Paříži, kde si za nový domov zvolili Austrálii. /…/ Tam Stanislav napsal báseň Báje z Nového světa, své první tištěné (Sixty Eight Publishers, Corp. 1975) a vůbec poslední básnické dílo. Po mnoha letech vyšlo i ve Stanislavově vlasti (Český spisovatel 1996). /…/ Požádal jsem Jiřího Voskovce, pokud se mu Báje z Nového světa budou líbit, aby jeden zpěv namluvil na naši reklamní desku. Voskovec byl básní uchvácen, a tak je nahrávka jednou z posledních Voskovcových interpretací českého textu. /…/

Český spisovatel Stanislav Mareš, překladatel Kamenáče Billa, zemřel tam, kde se narodil Dal Stivens – v australském Novém Jižním Walesu.

Povídky publikované česky:

Kamenáč Bill /překlad Stanislav Mareš/, sbírka povídek 1963 / SNKLU, Jak duch karbanil /překlad Vanda Zámecká/: měsíčník Plamen, cca 1965, Kamenáč Bill pomáhá poděsu duchovi /překlad Vanda Zámecká/ : Černá hodinka 1967 / SNDK, Pepřovník /překlad Ivo Karen/: týdeník Naše rodina č. 30 / 1985.

Krátké filmy: Ke třem kresleným, prášilovským groteskám na námět Dala Stivense, napsal scénář a také je režíroval Václav Bedřich. Výtvarníkem byl Miroslav Štěpánek a hudbu složil „semaforský“ Ferdinand Havlík.


Režisér krátkých filmů s Kamenáčem Billem Václav Bedřich (* 28. srpna 1918 – 7. března 2009) byl také tvůrcem TV seriálů – Maxipes Fík, Bob a Bobek, O zvířátkách pana Krbce, O víle Amálce, O makové panence, Štaflík a Špagetka a Pohádky ovčí babičky a že Miroslav Štěpánek (* 2. 12. 1923 –  28. 11. 2005) byl zároveň výtvarníkem úspěšné animované série krátkých grotesek Pojďte pane budeme si hrát režiséra Břetislava Pojara – o dvou malých medvědech, proměňujících se v zápalu hry ve všechno možné.

Komiks: Druhým autorem kreslené podoby Kamenáče Billa je tramp, hudebník a výtvarník – Honza Vyčítal. Kolik příběhů celkem nakreslil nevím – znám jen ty publikované. Prvních šest stránek komiksu vyšlo v číslech 1 - 3. v III. ročníku brněnského časopisu Zálesák – poté jej komunističtí „normalizátoři“ zlikvidovali. Další (a na dlouhou dobu poslední) dvě stránky komiksu vyšly ve sborníku Dvaatřicet trumfů (portréty 32 folkových písničkářů a skupin) vydaném nakladatelstvím Fortuna v roce 1970. Celkem dvanáct pokračování komiksu vyšlo až po roce 1989 v humoristickém časopise Škrt. Za všemi je jedna osoba - šéfredaktor a editor Josef Kobra Kučera.

Knihu Kamenáč Bill v překladu Stanislava Mareše naleznete buď v antikvariátech nebo na http://www.boko.cz/bill/index.htm. Časopisecky vyšly povídky Pepřovník, Kamenáč Bill pomáhá poděsu duchovi a Jak duch karbanil. Publikace s komiksy o Kamenáči Billovi v podání Honzy Vyčítala lze při troše štěstí sehnat také v antikvariátu, nebo na skautských burzách.

Poznámka: Biografické a bibliografické údaje v češtině jsou nedostupné. Získal jsem je tedy především z internetu (převážně z webu Národní australské knihovny). Za překlad děkuji Jarmile Štogrové – Wickie.


Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

5803346

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz