Dnes má svátek Soňa Zítra má svátek Taťána

Každoročně se těším na tuhle skvělou brněnskou vzpomínkovou akci na Wabiho Ryvolu nazvanou  podle jedné z jeho nejznámějších písní. Letos byl k oslavě opravdu obrovský důvod. Je tomu právě osmdesát let, co se 4. dubna 1935 Wabi narodil, a již dvacet let, od 28.února 1995, se toulá po hvězdach a popijí s kamarády v nebeským báru...

Úderem sedmé nás v sále brněnské historické Sýpky přivital Jiří Jordán Vobora, tradiční průvodce večerem, a na jeviště nastoupila brněnská legenda T.E. Band – představení jako Vzorni šiřitelé Wabiho melodií. Zahráli s hostujícim Savou Klimešem - Slimákem tradični „V sále se zhasíná, Wabi se usmívá“... A Wabi se opravdu usmíval z velkého plakátu nad jevištěm, o kterém se traduje, že by se mu, hlavně tedy ty iniciály, moc líbil.

Měli jsme možnost vyslechnout nádhernou písen o tom, jak ...“objevil se chlap s džínovou čepicí, který v divokých notách o svý pravdě zpíval“...Jistě nejenom pro mne premiéra. Až mi z té krásy naskočila husí kůže... Zazněla spousta dalších, jako Heny, Ranni příboj, Tulák nedělá si vrásky, Rezavý šíny, či balada Smith a Wesson Story. Jedna hezčí než druhá. Ne nadarmo se traduje, že Ryvolovky nejlíp zazpívají Brňáci...

T.E. Bandi zahráli v sestavě Pedro Šnévajs - solová kytara a zpěv, Vašek Rainiš - kytara a zpěv, Jiří Žhavón Alina - rytmika a Kamil Mazálek na base. Ve většině písniček si s nimi na druhou sólovou kytaru zahrál a zazpíval Sava Slimák Klimeš, jeden z pořadatelů večera. Pochopitelně jsme je nepustili z pódia bez přídavku. Zahráli ještě píseň Cowboy a celý sál si s nimi zazpíval jejich poslední Vodjíždím...

 

T.E. Band

Jordán nám pověděl pár historek a znovu připomněl, že pro nás Brňáky je Wabi největší trampský hudební skladatel všech dob, poklonil se jeho obrázku nad hlavou a prohlásil, že vždy zůstane tím, čím byl – Mužem, který přichází zdaleka a přináší průser...

Na jeviště nastoupil Wabiho syn Alan Ryvola – pokračovatel rodinné muzikantské tradice. Zahrál instrumentálku Kočičí tanec, věnovaný jejich dvaadvacetileté kočce. Pak si přizval svou hudební partnerku, pisničkářku Markétu Lysou a na kytaru doprovodil několik jejich vlastních písní.

 

Alan Ryvola

Po následující přestavce nastoupil, pro mnohé jako zlatý hřeb večera, Wabiho mladší bratr Miki Ryvola. Pozdravil nás a chraplavým hlasem povykládal svou dnešni brněnskou anabázi se zavřeným pisáreckým tunelem - jak ho navigačni systém povodil po Brně před koncertem rovných sedmadvacet kiláků.

Když ale začal zpívat, měl už zase hlas jako dřiv. Slyšeli jsme od něj spoustu klenotů jako  Jarní kurýr, ...až jednou hejna mejch podivnejch ptáků.., o pěknici u splavu...

Pří pisničce Drátěny ohrady se ozvaly vzpomínky. Kdyz ji tehdy s Wabim poprvé zpívali na celosvětovém potlachu ve Švýcarsku v roce 1988, všem drsnejm trampům z celého světa padaly slzy jak hrachy...A mě vlhnou oči dodnes...

Co dodat... Ač byl  Miki na jevišti sám jen s kytarou, doprovázel ho po celou dobu mnohohlasý sbor diváků v sále. A za každou další písní se ozývalo hromové Umíííí..

 

Miki Ryvola

Vysvětlil nám jak vznikla fáma, že na osadě Zlatý klíč se pije petrolej, zazněla nádherná píseň Září a spousta dalších. Chtěl se rozloučit písní  Co zbejvá, kterou složil Wabimu k padesátce. Ale i on musel pochopitelně přidat. Byla to prý prý „novinka“ z roku 1961.  Sálem zazněla Poslední míle. Tak početný doprovodný sbor možná jestě nezažil...

Během zvučení poslední kapely jsme si poslechli jestě pár historek o Wabim, nejvíc jsem se zasmála když Čiča povídal, jak hrála Karabina někde společně s Wabim a mezi diváky seděl i legendární brněnský tramp Anýzek. Wabi na něj volal, zda si vzpomíná, co spolu kdysi kdesi zažili. Ale Anýzek zavolal v zápětí zpět: „Nepamatuju, mám sklerózu!!!“ Jako kdybych to viděla...  A to už na nás hoši z Karabiny vypálili Wabiho  Tak ahoj (Žhavá Kalifornie). Následovala nádherná  Odcházet se nemá za svítaní. Pedro jako vždy exeloval na kytaru.

 

Karabina

Po poezii nasledovalo trochu srandy, Číča zazpíval Prší, prší. Na řadu přišel i horror Made in Pade. A na to nadherná lyrická Láska padá.  A dost nostalgie. Karabina se chystala přepadnout velikánskou banku s pisni Make love Cosa Nostra..!, a to byla poslední píseň v bloku Ryvolovek.

Pak už se věnovali vlastním písně. Jestli je nekdo náhodou neznáte, hraji ve složeni -  kytary a zpěv Pedro Snévajs, Pavel Čiča Jelinek, Pavel Fargo Dvořák. Na basu je doprovázi a také krásně zpívá Pavel Dospěl, zvaný Blok. Poslechli jsme si jejich Vandrovniky, Slimákovu Poslední Ration.  Nechyběly ani jejich typické strašidelné písně, jako Strach, či Cesta v bažinách. Na několik písniček je posílil banjista Libor Merlin Fistr  o kterém také byl jejich zavěrečný Merlin Song , kde se zpívá mimo jiné, že ... sám Marko Cermák by zbledl závistí, kdyby ho slyšel někdy hrát....

Nakonec se na jevišti shromáždili všichni zbylí muzikanti a tradične si z celým sálem zazpívali Wabiho Letokruhy a pak již opravdu byl konec. Vstupenky na koncert byly letos vyprodané již týdny dopředu, dokonce i ty na stání. Tak ať na rok nezaváháte. Jediná stinná stranka byla, že druhý díl zpěvniku Wabiho Ryvoly, který se tam původně měl křtít, ještě není hotový.  O to víc se můžeme na co těšit, až vyjde někdy v létě....

 

 

Foto Lilly Pavlak

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9520406

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz