Verunka a Luboš Stráníkovi

Čtvrté základní kolo Notování v Music City bylo ve znamení několika otazníků: zda vítr, který se zvedal už i v Praze, ale řádil hlavně na severozápadě Evropy, nedorazí snad až do Prahy, zda přijede hrát jako host Luboš Stráník, kterému jen den před vystoupením v motolské nemocnici řezali koleno a hlavně – jak dopadne souboj šesti soutěžících, protože minimálně polovička byla v šanci vyhrát.

Začal Rubinet z Prahy písní V špatném období, ale naštěstí to neplatilo o dalším průběhu večera. Jen nová zpěvačka Petra trochu moc vyčnívala (původní Petra se odstěhovala nejdřív do New Yorku, pak do Londýna) a Chicagské blues se blues jen jmenovalo.

Písničkář Karel Malcovský z Jirkova u Chomutova měl docela sympatické texty, které skládá už patnáct let. Říká o nich, že nejsou k tanci nýbrž k poslechu, ale přednáší je tak nesměle a s koncem do vytracena, že ani početné publikum v Music City kolikrát nevědělo, zda je písničce opravdu konec.

Ovšem po dvou řekněme rozjezdových kapelách nastala řežba o umístění, protože další čtyři kapely by ozdobily jakýkoliv hudební program, neřku-li soutěž. Mezi dvěma kytaristy Želkovického zbytku seděla jedna z Berušek  Anička Drábková a zpívala stejně o život anglicky, jako její spoluhráči hráli. Jmenují se Želkovický zbytek, přestože v brdských Želkovicích nikdo z nich nebydlí, ale to není vůbec důležité. Spíš stojí za zaznamenání, že Zbytek začal hrát původně po hospodách, ale brzy mu to nestačilo a vypracoval se do  pořádného náboje energie, chuti a zpřízněnosti.Anička navíc v letošním 11. ročníku láme rekordy, protože soutěží ve třech různých formacích a při finále bude jako host hrát i s Beruškami, které už Notování vyhrály. Se sestrami Vítovými hraje v Beruškách na basu a tady to ve čtvrté písničce předvedla taky, když na začátku a na konci si střihla basový akord na nástroj společně s basistou Petrem, takže na jedné baskytaře byly čtyři ruce!

Sestry Vytiskovy  z  pražského Quaoaru jsou taky rekordmanky, protože jako jediná kapela v historii absolvovaly všech jedenáct ročníků! Zdatné kytaristky  připomněly mj. i  slavnou písničku Erica Claptona, kterou věnoval svému mrtvému synovi a jen potvrdily známé české úsloví, že jsou jako víno – čím starší, tím lepší.

Plzeňská Alternativa důstojně reprezentovala západočeskou metropoli, kde je dobrých kapel – i přes současný rozmach domácích pivovárků – rozhodně víc, než pivovarů. A pražský Flender a spol. zakončil výtečným výkonem tuhle řežbu, kde nakonec o pořadí na pomyslných stupních vítězů rozhodovaly jeden nebo dva hlasy. První Flender, druhý Želkovický zbytek, třetí Alternativa.

Flender a spol. - vítěz čtvrtého základního kola Notování

A hosté tak stáli za to, že museli několikrát přidávat a jen pohled na hodinky  vrátil závěrečné slovo Belmondovi s Bublinou. Luboš Stráník totiž den po operaci přikulhal, ale hrál jako by operace nebylo a Verunku Stráníkovou tentokrát posílila Terezka Drexlerová z kálecké kozí farmy. Ovšem – jak Luboš neopomněl připomenout – v době, kdy se on i další učili na kytaru první akordy už byla Terezka populární zpěvačkou chomutovského big bandu! A tak  za bouřlivých ovací sálu zazněla nejen Černá Jessie, ale i pár vánočních písní a na rozloučenou zazpívali Luboš s Verunkou Portou proslavené Sejfy Vaška Nedomy Čekala.

Ještě nás čekají dvě základní kola, po nichž Rada Notování a do procent proměněná přízeň posluchačů jednotlivých kol určí, kdo bude bojovat v semifinále.

Foto Jiří Pichl a Jana Morávková