Miki Ryvola

Listopadový Potlach v Malostranské besedě začal vzpomínkou Tonyho Linharta, jak uváděl v minulém století první Potlachy s Wabim Ryvolou a střídavě hráli Hoboes a Pacifik. A po téhle vzpomínce to začalo jako tenkrát: Pacifik začal třemi písničkami, ze kterých (kromě dalších, samozřejmě) udělal čas hity: Dobrý den, Stovky vlaků a Stopy sešlapanejch bot. Z Hoboes zbyl vlastně jen Miki Ryvola, který přišel za obrovského nadšení narvané Besedy a hrál věci, které ten uběhlý čas popřely.

Napíšu seznam, jak zněly za sebou a jen dodám, že uctivé ticho, střídané hlasitým „Umí!“ a potleskem,  se pomalu měnilo ve společný zpěv a rozsvícené oči, jak to ostatně na potlachu má být. Pokud máte doma kytaru nebo nějaký jiný hudební nástroj, můžete si to dát taky a doufám, že mi dáte za pravdu: Panebože vod tý lásky zachraň nás – Jarní kurýr – Smutná bedla jedlá – Půlnoční kvítí – Drátěný ohrady – Osado, osado – Země tří sluncí – Září – Nedohraná – Mosty – Poslední míle – Poslední píseň.

Honza Frühwirt - Andělín a Helena Maršálková

Byla to nádhera. Miki posléze přistoupil na to, že už tenhle Potlach je vlastně vzpomínkový večer a Pacifik po přestávce to jen potvrdil. Začal sice Touhou žít, ale pak Helena Maršálková dojala publikum písničkou Tommy Wabiho Daňka a po Poraněném kolenu vytáhla čtyřicetiletá (a kousek) kapela Boží chrám, Marcela Voborská tak zazpívala o králi Janovi, že musela přidat o básníkovi z pátého patra a Helena nejenže musela zazpívat Karlínské nábřeží, ale společně s Tonym zvládli i Morytát o řezníkovi Peroutkovi. Kdysi dávno přestali na Potlaších tuhle píseň hrát, protože diváci, házející na podium mince, se začali trefovat do muzikantů – ale i tentokrát nějaká mince přilétla…

Tony Linhart

Prosincový termín Potlachu vychází na Boží hod, tak to bude sváteční večer, poslední lednovou středu budou hosty Potlachu Štěpán Rak a jeho syn Matěj. Malostranská beseda je opravdu mekkou téhle muziky.                      

Foto Jiří Pichl a archiv