V zaslíbeném místě muziky – Malostranské besedě – odehrála Devítka další ze svých pravidelných koncertů, ale jinak to s tou pravidelností bylo úplně jinak.
Kalendář ukazoval 6. březen, což znamenalo, že zvukař Míra Hron slavil svátek, v publiku seděl frontman skupina Passage Jarda Kuchař, který slavil narozeniny, ale hlavně bylo součástí koncertu pokřtění druhé knihy Michala Juppa Konečného „ Kde přistávají uši“.

Sličná modrá obálka knížky začíná autorovým jménem, včetně přezdívky, takže to logicky evokuje jména podobných myslitelů či spisovatelů, jako třeba Karel Jaromír Erben či Jan Amos Komenský ( další jména si dopište dle vlastní sečtělosti, ať někoho neurazím). Autor vysvětlil, proč křtí výsledek svých letitých poznámek v počítači právě na koncertě Devítky: viděli se prvně přesně před čtyřmi dny a 18 lety. A křtilo se jablkovicí z Brožovic zahrádky ( odborníci říkají calvadosem, ale to je na delší povídání). Spíš dám ve známost, že Brožovic jablka mají takovou sílu, že praskla i lahev, kterou dopravovali vypérovaným automobilem ze svého venkovského domečku až na Malostranské náměstí ( kde ovšem stejně není kde zaparkovat) a část moku se přestěhovala do Jindřiščiny boty. Útlý svazek však i bez jablkovice stojí za přečtení a budete se přitom bavit, ať knížku otevřete na kterékoliv straně. To je právě výhoda, když autor je inženýr, protože myslí i na praktické detaily.

Vlastní koncert měl pravidelnou kvalitu,o čemž svědčila i narvaná Beseda. Zazněly devítkovské hity i písně zcela nové a novější a velký úspěch měly dva songy z původně vánočního cédéčka, zejména song o Litvínovu v zimě 1975 dozníval tak dlouhým potleskem, až se bílý vlčák Neo přišel podívat na podium, co se to děje.

A pořád ještě nebyl překvapení konec. V závěru koncertu nejenže Brožovi vzpomněli na to, jak se brali na folkové Zahradě a že mají vlastně jubileum, ale prozradili, že takový smutný den ( cituji přesně Honzu Brože) čeká i baskytaristu Honzu, řečeného Klubajs, a na podium si s nimi přišla zazpívat jeho nastávající - zpěvačka Passage Madlenka Šiffelová. A protože Honza Brož navykl pravidelnější návštěvníky na to, že dává k lepšímu zcela novou písničku, neošidil je ani tentokrát, byť nešlo o novinku: Honza nejdřív pochválil textaře Vláďu Poštulku za krásná slova písně o Vincentu van Goghovi, ale poznamenal, že originál je trochu o něčem jiném, a tak že si napsal vlastní text, aby tenhle nádherný song mohl hrát a zpívat.

Byl to krásný večer.