Klasici Folk Teamu – zleva učitel Roman Venclovský a lékaři Ivan Huvar a Pavel Kopřiva.

Do kultovního folkového prostředí malostranské Baráčnické rychty přijel brněnský Folk team, aby tu pokřtil své nejnovější cédéčko. Jako hosty pozval pražskou skupinu Neřež, které naopak zase Brňáci hráli na jejím křtu. Tedy pražskou…spíš středočeskou, protože Zdeněk Vřešťál bydlí u Kutné Hory, zatímco Praha se ze středu Čech zatím nehnula. Ostatně jeden ze dvou lékařů v brněnské sestavě, kapelník Pavel Kopřiva, neopomněl převážně pražskému publiku připomenout, že Praha je kraj, takže Brno, odkud oni přijeli, je vlastně největším městem naši republiky. Pražáci by jistě kontrovali, jestli myslí Brnem tu osvětlenou zatáčku před Vídní, ale tohle neutuchající komické štengrování dvou nádherných měst tím naštěstí skončilo, protože nastal krásný večer plný plnokrevné muziky a elánu všech účinkujících, jemuž náležitě odpovídalo neuvěřitelně rytmické publikum, ochotně spolupracující s muzikanty na podiu.

A samozřejmě tleskající a povykující, protože bylo proč. Čtyřčlenný Neřež vzpomněl na Kainarovu Černou vodu, ale samozřejmě i na Zuzanu Navarovou nejen písní Já bez tebe žít nebudu s romským refrénem Ame Tuha Nádži Vava a přidal – protože diváci ho nechtěli pustit z podia - něžný song o nebi plném červánků.

Skupina Neřež

V první řadě šestičlenného Folk teamu stáli ti, co ho vytvořili – Roman Venclovský (kterému přibylo trochu šedé barvy u vlasů až na ramena), Pavel Kopřiva ( kterému přibylo pár bílých vlasů) a uprostřed nich černovlasý primář Ivan Huvar, který měnil akustickou a elektrickou kytaru a vyšíval na obě. Ovšem tváře mají pořád stejné. Folk Makropulos Team Brno.

Když přišla řada na křtění cédéčka, jeden z trojice kmotrů (kromě Zdeňka Vřešťála a vydavatele Jaromíra Kratochvíla) Jiří Černý nejen připomněl kousek historie Baráčnické rychty, jejíž stěny vytapetovali svými písněmi Merta,Hurtka, Voňková, Třešňák. Homolová a další, nejen vzpomněl na tatínka Romana Venclovského, který byl mnohonásobným mistrem republiky v cyklistickém závodě za vodiči, ale také připomněl, že Folk team patří mezi nemnoho muzikantů v téhle republice, kteří se za celá ta léta nikdy nezpronevěřili nasazené laťce a nikdy se nepodbízeli.

Křest desky

Když pak ti úctyhodní pánové zpívali „Ještě jsme neumřeli, ještě tu strašíme“ a byla to energetická bomba, vrcholící ten večer úžasným sólem Ivana Huvara na elektrickou kytaru – říkal jsem si, že by z nich určitě měl radost i Jan Werich, který v jedné ze slavných předscén k hrám V+W říkal Miroslavu Horníčkovi, že některé knihy byly sice napsány před několika sty lety, ale jsou tak dobré, že se dají číst i dneska, zatímco tady po Zemi chodí spousta třicetilých, kteří tady už několik set let nemuseli být…

Folk team nenechal na pokoji ani brněnský Bronx, znovu se zavrtal do smrti, která „počítat neumí, a proto nejde“ , ale byl to svátek živé muziky, takže není divu, že přidávali jednou, podruhé, potřetí, počtvrté…

Prostě dopadlo to tak, jak to muselo dopadnout, když do kultovních prostor přijede kultovní kapela.

Foto: Jaromír Kratochvíl a Rudolf Teichmann