Pistolníci

Tenhle článek vznikl tak trochu na obranu malých regionálních festiválků, které mnohdy kvalitou programu a vystupujících, ale hlavně atmosférou, předčí nejednu široce propagovanou maxiakci. Řeč bude o folk a country festiválku s názvem Indiánské léto v malém jihočeském městečku Velešín. Pořádá ho již potřetí Luboš Hrdlička, jehož si hudbymilovná veřejnost jistě pamatuje z jeho dlouholetého působení na téhle scéně, ale především z rodinného dua L+M, které je už dávnou minulostí. A možná také díky řadě písniček z jeho dílny, které se velice dobře ujaly. Některé z nich mají už roky v repertoáru také populární českobudějovičtí Nezmaři.

Ale zpátky k festivalu. Bohužel počasí, které se v předchozích dnech snažilo vyrovnat slunným subtropům, si zrovna na den konání festivalu naplánovalo zachmuřené nebe a když ne přeháňky, tak alespoň drobné mrholení. Když jsme po chvíli hledání dorazili do objektu s podivným názvem Kantůrkovec, přivítal nás Luboš Hrdlička na pódiu, kde probíhala zvuková zkouška, a takřka prázdné hlediště v drsně rustikální stodole.

Jeptišky

Obdivovala jsem Lubošův klid, když se ani přesně v hodinu začátku situace příliš výrazně nezměnila. Ale zřejmě zná své papenheimské. Jak tak o tom teď přemýšlím, možná, že proklamované čekání na jednoho ze zahajujících muzikantů byl šikovný diplomatický tah. Do té doby se totiž lavice ve stodole i přilehlý dvorek s dalším sezením a občerstvovacími pulty solidně zaplnily. A další návštěvníci přicházeli v průběhu programu a dokonce i pak v nočních hodinách, protože koncert trval od půl páté téměř do jedenácté večerní. Oficiálně – ale možná se pak ještě jamovalo, pokud nadšence neodradila lezavá vlhká zima.

Program s menším zpožděním odstartovala Náhlá změna, což je Lubošova hudební formace, kde kromě něho působí Petr Sejk a jeho patnáctiletá dcera Manča, o které jistě v budoucnu ještě uslyšíme. Její navzdory věku vyzrálý pěvecký projev, který jí mimochodem před krátkým časem zajistil první místo v jakési bohatě obsazené hudební soutěži, je totiž naprosto nepřehlédnutelný a skutečně skvělý.

Labutí jezero

Dalším Lubošovým muzikantským projektem je STryjo, které vystoupilo hned poté a jehož většinový repertoár tvoří známé ryvolovky. S Lubošem jej společně naplňují kontrabasista Jirka Fryč a nenápadný, ale zkušený kytarista Láďa Němec. Překvapením inzerovaným v této souvislosti na plakátech byla Věrka Pašková, skutečná zpěvácká osobnost, uplatňující se i v jiných žánrech v profesionální rovině.

Příjemným zpestřením byl pak jedenáctičlenný taneční soubor Trnkybrnky z Rapšachu. Skupina výhradně dámská, v níž figurovaly i dámy zralého věku a vyššího váhového kalibru. Jejich kankánové vystoupení, taneční show rozverných jeptišek či Labutí jezero s těžkotonážními labutěmi úsměvně a spolehlivě rozsvítily i sychravé odpoledne. Je úžasné, když si někdo tak vtipně a zábavně v poměrně nákladné a náročné parodii dokáže udělat legraci i sám ze sebe. Zájem zejména pánské části návštěvníků pak zaujala výstavka palných zbraní, kterou představovali černě odění pistolníci se širokými klobouky a dlouhými plášti, jako by sestoupili z filmového plátna z westernového filmu.

Přeletky kamarádsky podstoupily své místo v pořadí Vojtovi Zíchovi a jeho bluegrassové Druhé míze, protože kamsi pospíchal. Vojtu Zíchu v průběhu hraní měnícího hudební nástroje (a nejen svoje) doprovázel jako obvykle multiinstrumentalista a vtipný glosátor Jirka Mach, kterého pořadatel zapomněl na plakátku uvést, kytarista Tomáš Berka a také Romana Tomášková z Přeletu MS.

Na dámském triu Přelet MS, které trochu doplatilo na výměnu pořadí mírným prořídnutím publika, jsou úžasné především jejich nápadité a naprosto jedinečné vokály, jež dokáží pozlatit i docela obyčejnou lidovku z dětství. A co víc, jejich hlasy dovedou svým způsobem nahradit i hudební nástroje, takže jediná doprovodná kytara v rukou Romany Tomáškové naprosto postačila k vytvoření báječného poslechového celku.

Zlatý hřeb večera – pražské jazzové Old Fashion Trio – přišlo na řadu až ve čtvrt na deset, ale dokázali prostydlé publikum rozparádit tak, že zapomnělo i na zimu. Víťou Markem, který hraje s Ivanem Mládkem, Vaškem Koubkem, členem divadla Semafor, a naprosto bezkonkurenční jazzovou zpěvačkou Darjou Kuncovou se nechal strhnout i místní borec, který se v některých skladbách přidal s foukací harmonikou. A díky Víťovým typickým improvizacím to rozhodně nebylo nic jednoduchého.

Nesmím se zapomenout zmínit také o zvukaři Jirkovi Pečeném, kterého si chválili i vystupující – tak mistrné zvučení by potřebovaly mnohé daleko frekventovanější a mohutnější hudební projekty. Neuvěřitelné bylo nakonec i vstupné – za více než šest hodin špičkové muziky a pobavení, vraceli pořadatelé na stovku ještě korunu zpátky.

Old Fashion Trio

FOTO: Pavel Ferry Petrách