Krakatit Kapitána Kida

V roce 1976 se Porta chystala oslavit své desáté narozeniny, a tak bylo rozhodnuto a hlavně dohodnuto, aby se tyto narozeninové oslavy konaly opět tam, kde Porta vznikla - v Ústí nad Labem. Na první schůzce ústředního štábu byla sestavena pracovní verze nového statutu a soutěžního řádu Porty. Podle této verze měly ještě soutěžní koncerty národního finále probíhat a být hodnoceny v jednotlivých žánrových kategoriích. O něco později došlo ke změnám a doplňkům, takže definitivní znění statutu Porty 76 obsahovalo proti minulým ročníkům několik podstatných a rozhodujících změn. Bude asi zajímavé všechny uvést, protože některé z nich se tak osvědčily, že se udržely v soutěžním řádu Porty až do současnosti.

Autorská soutěž Porty měla být vyhodnocována přímo ze zaslaných příspěvků a vyhlášení výsledků mělo být provedeno na závěrečném koncertu interpretační soutěže. Krajská kola měla probíhat ještě ve třech kategoriích, ale v koncertech národního finále byly již kategorie zrušeny a jednotlivé koncerty byly dramaturgicky a režijně připraveny bez rozdílu žánrů. Na základě výkonů jednotlivých skupin v soutěžních koncertech finále měl rozhodnout ústřední štáb na návrh poroty o udělení maximálně pěti nejvyšších ocenění, vyjádřených symbolickou cenou - keramickou portou. Držitelé port z minulého ročníku nemuseli projít sítem krajských kol a postupovali do finálových koncertů přímo. A u příležitosti desátého ročníku ještě jedna novinka: ústřední štáb měl rozhodnout o udělení maximálně tří ocenění, vyjádřených nově zavedenou cenou - Zlatou portou. Kritériem pro udělení Zlaté porty měla být dlouholetá práce skupiny nebo jednotlivce a jejich tvořivý přínos ve vymezené hudební oblasti.

Hoboes

Zelenáči

Jak vidíte, novinek a změn tehdy bylo dost a zdaleka ne všechno bylo dodrženo tak, jak stanovil statut. Je ovšem nutno podotknout, že všechny změny byly provedeny jako reakce na okamžitou situaci a ve prospěch Porty. Porta totiž byla a dodnes je velice živý organismus a rychlé a pružné reakce na všechny podněty a vývoj sloužily vždy jejímu štábu ke cti. Například vzhledem k tomu, že v interpretační části Porty 76 zaznělo již v krajských kolech mnoho zajímavých vlastních skladeb, které však nebyly zaslány do autorské soutěže, rozhodl ústřední štáb prodloužit její uzávěrku.

Krajská kola proběhla důsledně ve všech krajích, konala se v Praze, Kutné Hoře, Českých Budějovicích, Horním Slavkově, Sulejovicích, Hradci Králové, Brně a Zábřehu. Jejich šňůra začala koncem dubna v Českých Budějovicích a celkem v nich soutěžilo 242 skupin s průměrným počtem sedmi hudebníků. Podle hodnocení porot byla úroveň velmi dobrá. Při srovnání jednotlivých krajů mohli být nejvíce spokojeni Severočeši, Západočeši a Východočeši, úroveň skupin naopak stagnovala, s výjimkou vítězů, v Českých Budějovicích. V některých krajích se už soutěžilo podle vzoru soutěžního řádu národního finále. Bylo to v Praze, Kutné Hoře, Českých Budějovicích, Zábřehu a Hradci Králové. Úroveň krajských kol ocenilo trochu suchým úředním jazykem i oficiální hodnocení, ve kterém bylo řečeno:

„Stejně jako v předchozích letech se i letos objevila řada pozoruhodných nových skladeb a autorů, s nimiž může být potenciálně počítáno i pro další akce. Těžiště písní i interpretačního projevu spočívalo především v oblasti plnící rekreativní úlohu společenské funkce zábavné hudby, s velkým významem pro využití ve společenském zpěvu a společenské zábavě.“

Slzy

Bobři České Budějovice

Ale čas vymezený krajským kolům rychle uplynul a postupující skupiny i diváci se již těšili na Ústí nad Labem a finále Porty. Po šesti letech se příznivci folku, country a trampské písně opět sešli ve městě, kde se v letech 1967 až 1970 psaly první stránky kroniky tohoto festivalu. Ti, kteří zde zažili první čtyři ročníky, přijížděli s trochu nostalgickými vzpomínkami, ti ostatní se zvědavostí, jaké to vlastně v kolébce Porty bude. Ústí je přivítalo trochu rozpačitě. Plakátů moc vylepeno nebylo, takže cestu ke kulturnímu domu vyznačovaly spíše hloučky trampů v zeleném. Dále se z jakéhosi záhadného důvodu (kam až ten ideologický dohled byl schopen zajít!) nesmělo na propagačních materiálech a v tiskovinách používat trampských přezdívek, takže Portýr byl nucen vysvětlovat rozdíl mezi Mikim a Wabim Ryvolovými tímto způsobem:

„Vítězem autorské soutěže Porty z roku 1972 byl Jiří Ryvola a jeho píseň To mi povídej. Aby nedošlo k omylu, jedná se o Ryvolu staršího, jemuž se říká Jirko a má vous. Mladšímu se říká Mirko a vous nemá. Zato však složil Bednu vod whisky.“

Někdo se ještě nestačil ani rozkoukat a již tady byl večer 8. července. Finále jubilejního ročníku Porty začalo v lesním příšeří jeviště velkého sálu Domu kultury. Na prknech, která pamatovala pražské Stringbeans, kteří v roce 1967 zahajovali první ročník Porty. Tehdy muzicírovalo kolem dvaceti skupin ve dvou večerech, tentokrát byly na programu tři soutěžní koncerty se čtyřiceti sedmi skupinami, které se do finále probojovaly. Vlajka Jendy Kordy, zahajující každý ročník Porty, zazněla v poněkud netradičním podání českolipských Kosů a vlastní zahájení soutěže připadlo skupině duchovního otce Porty - ústeckému C-studiu. Jiří Šosvald zapěl za spontánního potlesku se šarmem sobě vlastním písničku o devíti Portách, a pak už se rozjel první večer naplno. Na jevišti i v hledišti bylo znát, že Porta má narozeniny. Všechno bylo jaksi slavnostnější a k celkové atmosféře přispěl i fakt, že skupiny, které už odehrály, neodešly do zákulisí, ale usedaly na praktikábly pod větve borovic jevištní dekorace. (Scéna to byla velice pěkná, ale občas borovice v pozadí scény vytvořily s elektrifikovanými nástroji některých kapel a bicí soupravou kombinaci až surrealistickou.)

Příboj Brno

V prvním soutěžním večeru zaujalo českobudějovické trio Variace s hezkými texty folkových písniček, atypickými aranžmá a dostatkem muzikantské invence, Vyprahlo s trochu rockovým repertoárem, písničkou Snění z repertoáru slavného amerického tria Peter, Paul & Mary roztleskalo hlediště místní ATD, velice dobří byli i reprezentanti západočeské trampské písničky Roháči a teplický Foucmouk s novým repertoárem. Diskuze v porotě i mezi diváky vyvolala pražská skupina Wyjou, která produkovala country natolik moderní, že se vyskytlo mnoho úvah, zda vůbec ještě na Portu patří. (Stejné diskuze potom probíhaly o pár let později i kolem skupiny Newyjou, což byla transformace původních Wyjou).

Po skončení koncertu se kapely sešly v předsálí, kde znovu zněly písničky, tentokrát bez mikrofonů a soutěžní nervozity. Zájemci z řad účinkujících mohli také shlédnout videofonní záznam koncertu, který byl dílem Pavla Kvěcha z Krajského kulturního střediska.

V pátek dopoledne byla delegace kapelníků skupin Verumka, Duha, ATD, Roháči, Wyjou, Farmáři a členů ústředního štábu Porty přijata na MěNV v Ústí nad Labem. Při přípitku na závěr tohoto setkání popřál místopředseda MěNV všem účastníkům Porty příjemný pobyt v Ústí nad Labem, úspěchy ve vlastní soutěži a vyjádřil přesvědčení, že Porta by mohla v tomto městě opět zůstat natrvalo. Ovšem toto přesvědčení se již o tři čtvrtě roku později ukázalo jako naprosto nepřesvědčivé a liché. Počasí se v průběhu dne pokazilo, ale hlediště kulturního domu bylo přesto zaplněno podstatně víc než v den zahájení. Šestnáct soutěžících kapel přivedla na pódium kralupská Karavana. Ústecký Krakatit přišel nejen s novým repertoárem, ale i s novým obsazením. Kapitán Kid vylepšil styl svého formbyovského banja a nabídl posluchačům dvě odvazovky, při nichž se zasmáli i skandovaně si zatleskali. Jedna z nich - No to se ví - se stala hitem desáté jubilejní Porty. Výborný výkon předvedly pražské skupiny Slzy a Brontosauři, líbila se 20. míle, hradecké folkové Výlety, instrumentálně výborná Ztracená karavana, veterán Porty pardubická Stopa, Pražští trubadúři a budějovičtí Bobři. V nočním sessionu se všechny skupiny demonstrativně přihlásily k bezžánrovosti Porty společným zpěvem písničky Hospůdko, hospůdko malá.

V sobotu se počasí trochu umoudřilo a sál kulturního domu, dějiště třetího a posledního soutěžního koncertu desátého ročníku Porty, byl nabitý. Dobře se poslouchaly barvité vokály pražských Smolařů, líbilo se žatecké T.F.C. s poetickými texty Věry Uhlíkové, folková Heuréka v roce 1976 ještě reprezentovala Chrudim. Harmonie tradičních trampských vokálů dýchla z vystoupení brněnského Příboje, hezké písničky s nápaditými básnivými texty bezchybně zazpívali litvínovští Vodnáři. Rodinné těleso Rudy Koblice, skupina Verumka, ani tentokrát nezklamalo. V nástrojovém parku skupiny se objevil mosazný hmoždíř, Ruda si zabubnoval na kytaru, v hlasovém aranžmá se objevily působivé swingové breaky a Jarmilka Koblicová se prezentovala i jako autorka slibných kvalit. Transparent VERUMKA UMÍ dlouho čněl nad roztleskaným hledištěm. Soutěžní část zakončili pražští Orátoři.

Potom zasedla ke tříhodinovému rokování porota, aby hodinu po půlnoci, když všichni porotci setřeli už mnohokrát pot z čela, vyhlásila tyto výsledky: porty získaly skupiny Brontosauři, Krakatit, Slzy, Variace, Verumka, Vodnáři a Wyjou (bylo tedy uděleno o dvě porty víc než stanovil statut, ale naprosto v souladu s kvantitou a kvalitou předvedených výkonů), čestná uznání byla udělena skupinám Bobři, Orátoři, Stopa a Duha, uznání potom skupinám Příboj a Výlety. Dále porota udělila ještě devět čestných uznání jednotlivcům za instrumentální a vokální výkony a autorskou tvorbu. Kupodivu se tentokrát porota v hodnocení shodla s diváky, protože na prvních čtyřech místech diváckého hlasování se objevily kapely ohodnocené keramickou portou. Všech sedm novopečených držitelů port vystoupilo v nedělní závěrečné Dvoraně Porty společně s hosty, kterými byli Hoboes, Krajánci, Pacifik, Schovanky a Zelenáči a z jednotlivců potom Jiří Šosvald, Jan „Krisťák“ Čapek, Kapitán Kid a dlouholetý konferenciér Porty Mirek Kovářík. Na konci Dvorany se pomíchalo hlediště s jevištěm, pod borovicemi se tancovalo a všichni zpívali refrén závěrečné písničky Krakatitu:

No to se ví, zase se sejdem,

za sedm let či příští tejden.

Budeme hrát, budeme zpívat, přijďte se dívat, bude nám hej!

Desátý ročník Porty byl však definitivně uzavřen až 18. ledna 1977 v pražské Lucerně na přehlídce vítězů interpretační soutěže, spojené s vyhlášením výsledků soutěže autorské. První místo nebylo uděleno, druhé místo obsadily písničky Bublifuk a Ruty šuty od Kapitána Kida, o společné třetí místo se rozdělila písnička Co je to píseň od Jarmily Koblicové s Baladou o sněhové vločce od Josefa Jakla. Jako host zahráli dvojnásobní držitelé porty - pražští Zelenáči.

Jaký tedy byl desátý, jubilejní ročník Porty? Oficiální hodnocení říkalo: „10. ročník Porty byl po dramaturgické stránce připraven tak, aby byl shrnutím výsledků, dosažených v těchto žánrech v období uplynulých deseti let. Proto vedle špičkových amatérských souborů, soutěžících na festivalu, vystoupily jako hosté profesionální soubory, které zde kdysi jako amatérské začínaly. Toto pojetí umožnilo velmi účelnou uměleckou konfrontaci výsledků práce v profesionální i amatérské sféře žánrů a zároveň se stalo i ideově uměleckým příkladem a motivací pro mladé, začínající soubory, které na Portě 76 vystoupily.“ Tolik tedy oficiální hodnocení. Zamyslíme-li se nad průběhem desátého ročníku, dojdeme k názoru, že tento ročník jednoznačně potvrdil vznik nové hudební a písňové formy, která zahrnuje prvky country folku i trampské písně. Z tohoto základu vycházely prakticky všechny soubory. Odlišovalo je pouze to, kterému směru přikládaly větší váhu. Ty, jež inklinovaly spíše k folku, patřily k nejdokonaleji vyzbrojeným po stránce vokální a instrumentální, ale prokázaly současně i velkou sílu vlastního autorského zázemí. V oblasti trampské písně byl zaznamenán další ústup od klasických předválečných melodií a tradičního způsobu interpretace. Největším novátorem v tomto žánru se ukázal být ústecký Krakatit, neustále omlazovaný takřka nestárnoucím Kapitánem Kidem, a kadaňská Verumka. Stoupenci country opouštěli Ústí s mírnými rozpaky. Zdálo se, že v případě bluegrassových skupin je projev mnohem unavenější než před lety. Mírnou náplastí byl pozvolný vzestup hrstky souborů moderní country, reprezentovaných skupinami Wyjou z Prahy a Voraři ze Znojma.

Foto: František Heřman