Vzkazy

  • Svíčky za Pedra Akélu

    V časných ranních hodinách ve středu 24.února odešel na svůj poslední vandr bez návratu Petr Čížek, v trampských kruzích známý jako Pedro Akéla nebo Pedrák. Ke smutným skutečnostem patří i to, že dva týdny před ním zhasl plamínek života i jeho manželce Jarce.

    Ne nadarmo nosil Petr přezdívku Kiplingova moudrého vůdce vlčí smečky Akély, ne nadarmo si už v mládí vybral mimo jiné svou příslušnost k trampskému bratrstvu zalomeného palce. V civilním životě pak připojil ke svému jménu titul RNDr, o čemž díky jeho skromnosti mnozí z jeho přátel ani nevěděli, a uplatnil se jako fundovaný hydrogeolog. Své odborné znalosti z tohoto oboru dokázal zužitkovat i v oddechovém čase při pořádání a účasti na populárním rýžování zlata, zlatých horečkách či zlatokopeckých soutěžích, kde jsme se s ním občas také setkávali a rádi se o ledačem z tohoto soudku přiučili.

    Jen málokdo si ale Pedráka dovede představit bez kytary, ta totiž patřila naprosto neodlučitelně k jeho osobě. A nejenže skvěle zvládal její struny, ale s úspěchem rozšířil i řady skladatelů a textařů trampských a countryových písniček. Z mnohých jeho, zejména pak vtipných parodistických písní, například o devateru ovocných vín či svižné pseudopísně práce, se staly hity a doslova zlidověly natolik, takže se dnes hrají u ohňů a jejich nahrávky běhají na internetových sítích, aniž kdo tuší jméno jejich tvůrce. Kromě toho byl spoluzakladatelem a do poslední chvíle i aktivním členem skupiny Fosilie Country, Jako organizátor pořádal s první manželkou Manou hojně navštěvované trampské večery v libeňské Čechii, na Hajnovce, v Charitasu, v Domovině, hotelu Tichý, karlínské Besedě či u Jaurisů. V posledních letech se pak našel i v příjemném muzikantském souzvuku s kamarády Fíkem, Ivanou a Manou.

    Celý článek...  
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

      _______________________

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.

    (red.)

     

     
Dnes má svátek Lumír Zítra má svátek Bedřich

Architekt, režisér a písničkář za sebou při každé své činnosti zanechává stopy (noty). Musím se přiznat, že se mi na Portě stalo, že jsem při jeho sáhodlouhé písni usnul. Omlouvá mě to, že únava z nepřetržitého pití (a ještě jsem k tomu pracoval) mi zabránila vnímat intelektuální zpívanou poezii.

Když jsem ho pak poslouchal v Malostranské besedě, tak mi naopak rozháněl nudu ze současnosti (tehdejší) – a nebylo to jen proto, že zpíval o něčem, že bez plakátové jednoduchosti zpíval proti něčemu. S kytarou se laskal, hammondkou ufoukal celou harmonickou škálu. Chválil ho i Jiří Černý, který jinak pochvaloval zpěváky, které jsem upřímně nesnášel. Ano, mluvím o Vladimíru Mertovi.

 Merta měl, má a bude mít charisma. Aniž o to nějak bojoval, stal se přirozeným vůdcem. A tak ve společnosti písničkářů Šafrán byl pro ostatní vždy inspirativním kolegou. Když jsem se ještě, jako produkční motal v jedinečných malostranských prostorách klubu Orfeus, který si později uzurpovali svazáci jako Amforu (nebo Auroru?), tak se tam, už po nástupu normalizace na začátku sedmdesátých let odehrával malý zázrak. Nejen muzika, ale i poezie a divadlo tu sumarizovali všechno nové, svobodné a nadšené z šedesátých let. Generační zápis do dějin československé kultury.

Chtěl jsem původně psát jenom o Vladimíru Mertovi muzikantovi, ale neumím to. Když člověk píše o symfonickém orchestru, tak může tlachat, že druhé housle a žestě se opožďovaly v rytmu. Popisovat Mertův prstoklad na hmatníku kytary je blbost a pitvat texty, ve kterých nejsou hluchá místa a každé slovo musí být vyřčeno (vyzpíváno) by znamenalo rozbor, který by byl ještě delší, než jsou jeho balady.

Když jsme už nemohli být, žít a tvořit v Orfeu, tak se ještě našlo azylové místečko v divadle Ateliér (původně Olympic klub, dnes Ypsilonka). Tam jsme v roce 1971 uspořádali prázdninovou férii Trumfy léta. Při rozdělení na čtyři části se jednou z nich stala prezentace písničkářů. Což je trochu nepřesné, protože tam vystupovali i Štěpán Rak a nynější majitel a ředitel cirkusu Joo. Celé Trumfy se odehrávaly v nápaditém výstavním prostředí. Na scéně byly art protis Zorky Růžové (tenkrát manželky Jardy Hutky), kde ušitý Pán Bůh (mám ho doma) vyhání z ráje Adama a Evu a kolem na menších látkových sešívaných kolážích jsou andělíčkové a čertíci.

Salon pak představoval výtvarné artefakty od kreseb, koláží, malby, plastiky a asambláže. Je samozřejmé, že architekt Merta se zúčastnil nápaditými dílky a já si tenkrát od něho koupil dadaistické Inflační mávátko. Na patnácti bankovkách na tyčce používané na 1. máje, bylo po součtu 32 milionů 500 tisíc marek. V přepočtu jsem pak zaplatil 32,50 Kč. Mávátko je chloubou mé sbírky.

Nemyslím, že bych byl snob sbírající „přízeň“ slavných lidí. Ale jsem rád, že mezi některými mám kamarády. Takže ahoj, Vladimíre.

 

 

Foto: www.vladimirmerta.cz

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

6967484

Melanž

  • Únor plný jubilantů 3

    *25.2.1936 Jiří Černý (85 let), největší z českých kritiků populární hudby. Původně vystudoval stavební průmyslovku a katedru žurnalistiky FFUK; sportovní a hudební publicista (Čs. sport, Mladý svět, Melodie, Rock a pop, učitel na LŠU; v Čs. rozhlase pořad 12 (14) na houpačce (1964 - 1969) poté v klubech pořad Antidiskotéky; redigoval sborník Zpěváci před soudem (1964),napsal  Zpěváci bez konzervatoře (1966), Poplach kolem Beatles (1966), Hvězdy světových mikrofonů (1969). Nejen intelektuál, také sportovec, závodní lukostřelec, Železný muž. V roce 2020 byl uveden do Síně slávy Akademie české populární hudby.

     

    *26.2.1846, pět minut po poledni se narodil Buffalo Bill (plukovník William Frederick Cody), postrach bizonů i Indiánů. Chtěl být pohřben v městečku Cody ve Wyomingu, hrob si označil kameny a náhrobek měl být z červeného kamene ve tvaru bizona, ale vdova prý prodala asi za 10 tis. USD právo najít místo posledního odpočinku jednomu z jeho manažerů, a tak leží v Denveru, Colorado na vrcholu Lookout Mountain, a závěr jeho epitafu zní: „Odpočívá zde na vlastní žádost.“ Zemřel 10. ledna 1917.

     

     

    *28. 2. 1911 Otakar Vávra (110 let), český filmový režisér, scenárista a pedagog. Mezi jeho významná režijní díla patří filmy husitské trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem (1954–1956), Romance pro křídlovku (1966) a Kladivo na čarodějnice (1969). Během svého života natočil přes 50 hraných filmů a k téměř 60 titulům napsal scénář. Vávrova profesní kariéra odráží téměř všechny etapy české kinematografie. Období prvorepublikové, období nacistické diktatury, období zestátněného filmu v éře komunismu i období demokratické tvorby po roce 1989. Úplně posledním Vávrovým režisérským dílem se stal videoklip k albu Petra Hapky a Michala Horáčka, natočený v roce 2006, kdy bylo Vávrovi již 95 let. Zemřel náhle ve věku sto let.

     

    *15. 2. 1951 - Jane Seymour, rodným jménem Joyce Penelope Wilhelmina Frankenberg, je anglická herečka, známá především rolí Bond girl Solitaire z bondovky Žít a nechat zemřít a amerického televizního seriálu z 90. let Doktorka Quinnová. Narodila se v londýnské oblasti ve městě Hayes porodníkovi židovského původu Johnu Frankenbergovi s německými a polskými kořeny a nizozemské zdravotní sestře Mieke Frankerbergové. V sedmnácti letech přijala umělecké jméno Jane Seymour, které nosila také třetí manželka krále Jindřicha VIII. Vystudovala The Arts Educational School v hertfordshirském Tringu. Má heterochromii oční duhovky (nestejné zabarvení duhovek), její pravé oko je světle hnědě, levé pak zeleně zbarvené. Byla čtyřikrát vdaná a má čtyři děti. V roce 2000 jí královna Alžběta II. udělila Řád britského impéria. Roku 2005 získala americké občanství, o tři roky později byla oceněna nadací Christopher and Dana Reeve Foundation za práci s postiženými. Žije s rodinou v Malibu v Kalifornii.

     

    *23. 2. 1901 František Korda (120 let), člen trampské osady Lone Star. Hostinský, trampský skladatel  - hudba k písním Jana Kordy Až ztichnou bílé skály, Jasmíny, Kamarádi stárnem, Nelkej kamaráde, Stará píseň, Stará vzpomínka, Tulácká romance, spolu s V. Skoupým autor hudby trampské hymny Vlajka vzhůru letí. Text napsal jeho bratr Jenda Korda.

     

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz