Vzkazy

  • Roháčí jubilující

    Celý článek...  
  • Čapek show na Country radiu

    Pěkný den,

    máme pro Vás několik novinek a dobrých zpráv. Do dalších dílů stále populárnější Čapek show na Country radiu připravujeme rozhovory s těmito osobnostmi:

    září - BB Bowness - skvělá mladá banjistka progresivní kapely Mile Twelve (již tuto sobotu!)

    říjen - legendární foukačkář Charlie McCoy

    listopad - Chris Jones - kytarista a leader kapely The Nightdrivers

    Vysílací časy Čapek show: premiéra každou první sobotu v měsíci od 10:00, reprízy následující pondělí od 23:00 a třetí sobota od 10:00.

    Celý článek...  
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Erik Zítra má svátek Šarlota a Zoe

Jindra Čapek (1953) patří k renomovaným ilustrátorům, kteří si vybudovali na knižní scéně neoddiskutovatelné přední místo. Narodil se v Českých Budějovicích a po poměrně složitém životním oblouku se na jih Čech zase vrátil – tentokrát ale do Českého Krumlova. Do dnešního dne ilustroval okolo sedmi desítek knížek, dokonce napsal i texty pro dvě pohádkové publikace. Tím ovšem výčet jeho tvorby zdaleka nekončí – má na svém kontě i spoustu plakátů a jiné užité grafiky, ale také řadu zajímavých obrazů.

Už od malička cítil, že jeho výrobním nástrojem bude štětec a barvy, i když se původně měl vlastně stát rytcem kovů. Zasáhly ale jiné okolnosti a rozhodujícím mezníkem v jeho životě se stal vstup spojeneckých vojsk do republiky. Tehdy se svou matkou emigroval do Švýcarska.

Jak jsi tuto změnu životního stylu zvládal?

Bylo mi patnáct, celkem snadno a poměrně rychle jsem zvládal jazyk, protože jsem měl jasnou a vyhraněnou motivaci. Jednak jsme všichni v té době měli pocit, že jsme za sebou spálili všechny mosty, a jednak jsem začal v Curychu studovat skvělou uměleckou školu, kde se vyučovala kresba, grafické techniky, písmo… Začátkem 70.let jsem pak přešel na Akademii umění v Karlsruhe a později ve Freiburgu, na obor malířství a volná grafika.

Kdo ti tato studia platil?

Měl jsem speciální stipendium a občas jsem si i přivydělával malováním. V té době mne, jako spoustu mladých lidí, lákal surrealismus a excentrický Dalí, takže tím byla tak trochu ovlivněna i má tehdejší tvorba, i když ke konci školy už jsem se začal zabydlovat ve svém vlastním stylu. Také jsem tehdy dělal na objednávku kopie starých mistrů.

A pak následovalo období větších cest…

Ano, to už během studia jsem cestoval čtvrt roku po Americe a Kanadě, na což nikdy nezapomenu. A po studiích jsem pak šest měsíců strávil v Anglii. Když to tak vezmu, pokračoval jsem tam vlastně v soukromém studiu – fascinovala mne ta možnost vidět světově proslulé sbírky umění v muzeích a galeriích a získal jsem zde i první kontakty v tomto směru… Ze stejného důvodu mne přitahovala třeba Itálie, Francie, Vídeň, kde jsem začal chápat to úžasné propojení s českou renesancí a začaly se mi díky těmto poznatkům skládat dohromady i obrazy a dojmy z dětství. Samosebou mne přitahovala historie umění, díky čemuž si vlastně člověk začíná hluboce uvědomovat jisté nezpochybnitelné souvislosti, vazby a vlastní kulturní identitu. A ta vzájemná propojenost je mnohem větší, než si lidé myslí.

Jaká byla tvoje cesta k ilustrování knih?

Už tehdy po studiích, po návratu do Curychu jsem se seznámil s různými nakladateli a také umělci. A hned první kniha, kterou jsem ilustroval – což byla knížka Maxe Bollingera s názvem Nejkrásnější píseň, vydaná prestižním nakladatelstvím Bohem Press - měla nečekaný úspěch. A okamžitě to začalo fungovat i v dalších směrech. Curych je takové sociální město, můj kamarád Milan Ctibůrek, také Budějovičák, dostal od města ateliér, který jsem mohl využívat i já. Přicházely nové nabídky, nové kontakty, a navíc mne to i bavilo. Také jsem se v průběhu téhle etapy oženil, přestěhovali jsme se na venkov, narodily se mi děti… Ale na mé práci se de facto nic nezměnilo, ani když se naše manželství rozpadlo.

 

Když už jsi se zmínil o dětech, kolik jich máš?

Z prvního manželství Štěpána, který je sochařem, a Ninu, ta se věnuje malbě. Ze současného manželství Aničku a Jindříška, kteří zatím ještě studují a chodí do školy, ale ani u nich se ten hlubší vztah k umění nezapře.    

Byl jsi v kontaktu s českou výtvarnou scénou?

Spíš bych řekl, že s jednotlivci… Poprvé jsem republiku navštívil jako cizí státní příslušník v roce 1985, abych se sešel s otcem, potom už jsem jezdil do Čech pravidelněji. Ale některé výtvarníky jsem poznal už třeba při svých cestách po Itálii, Francii, ve Franfurktu na knižních veletrzích… V Praze, kde jsem se pak ocitl díky přítelkyni, to byla celá řada dalších zajímavých jmen. Takže bych řekl, že ten kontakt, víceméně osobní, jsem měl poměrně intenzivní. Ovšem musím se přiznat, že na jižní Čechy a místa z mého dětství jsem vzpomínal po celou dobu v zahraničí, ta jsem z duše vymazat nedokázal.

Jaké české nakladatelství tě oslovilo první?

Byl to Albatros a první zakázkou byla kniha Eduarda Petišky Příběhy, na které svítilo slunce. Ta vyšla asi v šesti vydáních. A z Albatrosu přicházely pak i další nabídky, když už jsem se přestěhoval do Českého Krumlova. Miluji to tady. Je to pro mne magické město – jednak ta historie, architektura, neuvěřitelný genius loci a příroda na dosah ruky... Ale kontaktovala mne pak i další nakladatelství a dodnes spolupracuji i se švýcarskými a německými a dalšími zahraničními nakladateli.

Měl jsi ve své ilustrační nebo malířské tvorbě nějaký vyhraněný vzor?

Těch by bylo několik, ale už jako kluk jsem si přál kreslit jako Jiří Trnka. To byl pro mne pan kreslíř.        

Jaké knížky vlastně ilustruješ ty?

Od dětských publikací a pohádek přes povídkové knížky, antologie až po dobrodružné tituly. Co mne těší, že většina těchto knížek, které vydala nakladatelství v Česku, ve Švýcarsku či Německu, vychází pak v celé řadě jazyků – třeba i v čínštině, maďarštině, faerštině a podobně.

Takové úspěšné tituly jistě získaly i různá ocenění…

Některá ocenění jsem si přivezl už z Německa – třeba za knížku s titulem Magická tužka, jiná mi byla udělena v Itálii – na Sicílii, v Bologni, dvakrát v Bratislavě, kde jsem byl oceněn jak za Švýcarsko, tak za Česko, třikrát jsem získal Zlatou stuhu, další z ministerstva školství, z různých nakladatelství včetně Albatrosu, zajímavá byla mimo jiné například Cena Koh-i-nooru, kterou tvořila obří dutá tužka plná desetikorun. 

A co výstavy?

Vystavoval jsem a vystavuji ilustrace, užitou grafiku i obrazy. Po celé republice, také třeba v Českých Budějovicích ve Wortnerově domě nebo v Komorní galerii U Schelů, ale i různě po světě – namátkou můžu jmenovat New York, Mexico City, Tokyo, Nagano, Helsinky, Madrid, Řím, rovněž  ve Švýcarsku, Německu, Itálii… Díky výstavám jsem se dostal také leckam, kam bych asi jinak nejel. 

Na čem zrovna pracuješ?

Chystám se na jednu velkou věc, ale tu raději prozrazovat nebudu, abych to nezakřikl. A jinak teď dodělávám s Josefem Krčkem Zpívání s pohádkami, je to volné pokračování publikace Špalíček písni, která vyšla asi před pěti roky v Albatrosu, měla velký úspěch a získala hned asi tři ceny. 

Vím, že kromě výtvarného umění holduješ i hudbě…

To je pravda. Jsem narozený ve znamení Vah, takže misku s výtvarným uměním vyvažuje asi na druhé straně miska s hudbou. Jsem samouk, naučil jsem se sám i noty a občas pracuji na transkripci různých starých skladeb... Miluji hlavně barokní a renesanční hudbu, s Radkem Interholzem pak máme kytarové duo a hrajeme vesměs klasiku. Hudba je pro mne relax, volnost, oproštění od zátěží všedního dne, prostě potěšení...

Co považuješ za svou největší životní výhru? 

Asi to, že mým povoláním je vlastně můj koníček. Že mohu kreslit a malovat a ještě za to dostávám peníze, že se to lidem líbí a že mám z toho všeho dobrý pocit...

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

7550002

Melanž

  • Trampský guláš

    Ingredience

    - 600 g zadního hovězího masa
    - 150 g pikantnější klobásy
    - 2 lžičky sladké mleté papriky
    - 1 větší cibule
    - 2 špetky pepře
    - 1 lžička soli
    - 400 g brambor
    - 200 g čerstvých hub (nebo nakládané žampiony, případně větší hrst předem namočených sušených hub )
    - tuk

     

    Postup

    Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a usmažíme na oleji (případně na sádle) dozlatova. Přidáme na kostky nakrájené hovězí maso a zprudka je i s cibulí po dobu asi 2 - 4 minuty opékáme za stálého míchání. Posolíme, zasypeme sladkou paprikou, zalijeme vřelou vodou a dusíme zhruba 40 minut (v papiňáku o 10 - 15 minut méně). Přidáme houby, klobásu nakrájenou na kolečka a brambory (syrové) nakrájené na menší kostky. Vše spolu dusíme do změknutí brambor (zkoušíme vidličkou, brambory změknou dost brzy). Správný trampský guláš se nezahušťuje, ale když máme chuť .....

    Při přípravě tohoto typu guláše můžeme k přípravě použít i např. zeleninu, zbytky dalších mas i uzenin. Je rychle hotový, což oceníme, když přijde nenadálá návštěva.

     

    Doporučená příloha

    • knedlík nemusí být, podle chuti čerstvý chléb nebo pečivo.
     
  • Velký trampský guláš

    Suroviny:

    - 2 vepřová kolena
    - hovězí kližka (množství podle počtu lidí)
    - vepřová kýta nebo ramínko (tolik, co hovězího)
    - 1,5 kostky škvařeného vepřového sádla
    - cibule (polovina váhy masa)
    -1/2 sáčku kmínu
    - 1 sáček gulášového koření
    - mletý pepř
    -3 chilli papričky
    - 5 stroužků česneku
    - 8 větších brambor

     

    Postup:

    Do velkého kotle na prudkém ohni vhodíme sádlo a po rozpuštění vmícháme cibuli a kmín. Těsně před zezlátnutím vhodíme 3-centimetrové kostky hovězího, které jsme předtím máčeli v osolené vodě. Přisypeme gul- ášové koření, podle chuti pepř, chilli papričky, česnek a přidáme čerstvou snítku větvičky smrčku. Dále přidáme nadrobno nakrájené 4 brambory, promícháme, přidáme trochu vody a vložíme rozseknutá, omytá kolena i s kůží. Kotlík přikryjeme a oheň udržujeme tak, aby směs vařila mírným varem. Občas ode dna zamícháme. Vaříme aspoň dvě hodiny. Mezitím si nakrájíme na cca dvoucentimetrové kousky libové vepřové maso, přidáme větší kostky zbylých brambor. Tuto sestavu vložíme do kotle, až když vyjmeme a jíme kolena. Guláš uvaříme do měkka a máme druhý chod.

    Nezapomeneme na křen, hořčici, chléb a pivo.

     
  • Kotlíkový guláš

    Suroviny

    anglická slanina 120 g
    brambory 200 g
    nať z celeru a petržele svázané do otýpky
    cibule 3 ks
    čenek 3 stroužky
    přední hovězí 200 g
    skopové z plecka 200 g
    kmín podle potřeby
    majoránka 2 lžičky
    mletá sladká paprika 1 lžička
    zelená paprika 1 ks
    rajče 4 ks
    sůl podle potřeby
    světlé pivo 1 dcl
    hovězí vývar dle potřeby

     

    Postup:

    Slaninu nakrájíme na kostičky, rozškvaříme, přidáme drobně nakrájenou cibuli a zpěníme. Přimícháme mletou červenou papriku, hovězí maso nakrájené na menší kostky a opečeme. Později přidáme skopové maso nakrájené na větší kostky, osolíme, opepříme. Přidáme zelenou papriku bez jadérek nakrájenou na nudličky a zelenou celerovou a petrželovou nať svázané do otýpky, podlijeme vývarem a udusíme do poloměkka. Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky, přidáme k masu a podlijeme vývarem. Nakonec přidáme oloupaná a nakrájená rajčata, rozetřený česnek, kmín a dodusíme. Hotový guláš ochutíme majoránkou. Podáváme s chlebem.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz