Vzkazy

  • Bylinková krabička první pomoci

    Ačkoli máme zásoby různých chemických léků z lékáren, stejně tak účinné mohou být alternativní léky z bylin. Kuchyňská spíž nám tak může lecčím přispět, od obyčejně neobyčejného česneku, až po sušené bylinky. Pomoci nám mohou i různé oleje a extrakty ze speciálních prodejen.

     

    Měsíčkový krém

    Krém má antiseptické a protiplísňové účinky, používá se na různé řezné rány, odřeniny a suchou pokožku.

     

    Ptačincový krém

    Tento krém je jako dělaný při vytahování třísek. Používá se také na nežity, místa po bodnutí hmyzem, dále rovněž na zklidnění popálené pokožky, opařeniny a ekzémy.

     

    Česnek

    Potírání čerstvým stroužkem by mohlo pomoci akné a dalším pupínkům. Rozdrcený česnek se používá na vytažení kuřího oka. Vnitřně je vhodný při průduškových infekcích a zánětech pochvy.

     

    Med

    Med vytahuje hnis a jedovaté látky z ran. Při nachlazení je vhodný přidat do čaje, který nám nejenže příjemně osladí, ale i dokonce dodá potřebné vitamíny a další složky pro naše zotavení.

     

    Aloe pravá

    Používá se ke zklidnění menších popálenin, opařenin a také při popálení na slunci. K tomu je nápomocný hustý gel, který dostaneme po rozříznutí listu rostliny.

     

    Extrahovaný habr obecný

    Tento extrát se používá na menší popáleniny, spálení od slunce či k zástavě krvácení z ran. Jako zmražený zklidňuje místa po bodnutí hmyzem, křečové žíly a pohmožděniny.

     

    Levandulový olej

    Pokud nás bolí hlava, je dobré mít při ruce tento olej. Stačí, když si budeme s tímto olejem masírovat spánky a šíji. Migrény a úporné bolesti hlavy brzo odstoupí. Je vhodný i při popáleninách a odřeninách.

     

    Olej z kustovnice cizí

    Jeden z olejů, který má silné antiseptické a protiplísňové účinky. Použít jej tak můžeme na řezné rány, odřeniny a bradavice.

     

    Netřesk a okurka

    Vyluhováním lístků netřesku a oloupané salátové okurky získáme osvěžující pleťovou vodu, která je vhodná jako obklad na pokožku spálenou sluncem. Při horečně a zahleněných cestách dýchacích tuto vyluhovanou směs můžeme i pít. Nedoporučuje se však v těhotenství a při kojení.

     

    Sušené bylinky

    Mějte doma vždy při ruce směs různých usušených bylin, ze kterých můžete připravit nálevy. Ty nám pomohou při různých nemocech, očistách organismu a nepříjemných bolestech.

     

    Tablety z jilmu plavého

    Užíváme při poruchách trávení, gastritidě či žaludeční nevolnosti, uklidňuje žaludek a zmírňuje kapsle.

     

    Zázvor

    Tento přírodní všelék je vhodný pro zmírnění nevolností v těhotenství, vhodný je také při prevenci proti chřipce a dalším onemocněním.

     

    Cibule

    První pomocí při chřipce a nachlazení je cibule nakrájená s citronem a medem.

     

     

Dnes má svátek Lubomír Zítra má svátek Petr a Pavel

Hlavní motivací prakticky všeho, co se v druhé polovině 19. století odehrávalo na americkém Západě, byl mohutný rozvoj dobytkářství. Jeho specifické podmínky byly rovněž hlavní inspirací, z níž začala vznikat i osobitá písňové tradice.

Práce s tisícihlavými stády přilákala na Západ záplavu nových lidí. Přišli sice z nejrůznějších koutů Ameriky a představovali tu nejrůznorodější sebranku, jaká se kdy zčista jasna najednou na jednom prostoru sešla, ale společná profese a nové společné každodenní strasti je dokázaly velice rychle stmelit. Žili ve skutečně divoké přírodě, velice často v malých skupinkách  daleko od jakékoli civilizace, jídlo bylo zásadně nevábné a navíc ho bylo málo. Jistotou byla jen úmorná a nekonečná dřina a nebezpečí, které číhalo doslova ze všech stran. Od přírody i od chásky, která byla ještě horší než oni. Vyhnat alespoň na chvíli tuhle mizérii z hlavy, nějak se zabavit a rozptýlit museli zase dočista sami. Nejbližší formou zábavy byl nepochybně zpěv. Písničky, které takhle dočista přirozeně vznikaly, se šířily dál prakticky výhradně ústním podáním, až se z nich staly tradicionály.

 

 

Skutečný kovboj, tak neuvěřitelně vzdálený iluzím, které v nás vzbouzely a dodnes provázejí nádherné knižní ilustrace a v generacích před námi klasické filmové westerny, se od svítání do půlnoci nezastavil. A co si budeme povídat, nebyl to žádný romantický fešák. Vlastně celý aktivní život prožil v sedle, a pokud právě nesháněl dohromady rozběhlý dobytek, kopal jámy pro ohradní kůly, nebo zápasil s ostnatým drátem hrazení. To všechno za stravu, postel a dnes dokonale neskutečných 40 dolarů měsíčně. Bylo to v časech, kdy na docela běžný stetson musel dřít dva až tři týdny a proslulý Colt 45 ho stál dobré tři měsíce tvrdého odříkání. A když už ho měl, nejspíš se dlouho rozmýšlel, než začal jen tak zbůhdarma střílet do prázdných flašek.

Kovbojové zpívali především proto, aby si krátili dlouhou chvíli při půlnočním objíždění stád, ale čas od času i v  barácích, kde odpočívali. Ve filmech působí každý takový „bunkhouse“ nesmírně romanticky, ale ve skutečnosti to byly neútulné dřevěné ubytovny, na větších rančích pro nějakých 10-12 chlapíků, napěchované pachem kožených postrojů, močůvky, potu a jen velmi zřídka mytých těl. Když se kovboj po dlouhém čase vrátil z nedozírných plání a zvlášť když přece jen někde poblíž bylo městečko, těšil se v zásadě pouze na dvě věci. Že se pořádně napije a dá si pár kalíšků whisky a zřejmě i na nějakou tu dámskou společnost. Jenže whisky, kterou v těch dálavách tehdy dostal připomínala mnohem víc desinfekci než Jacka Danielse a s ženskými to nebylo o mnoho lepší. Už vzhledem k tomu kolik vydělal a jak vůbec žil, to zaručeně nebyly žádné růžovoučké rančerské dívky, ale mnohem pravděpodobněji docela obyčejné holky se slovníkem hulána, postavou boxera a proporcemi prsatého sofa. A když už jsem se dostal tak daleko, zkusím dodat, že pro žádného kovboje nebylo nijak lehké dostat se bez újmy z jejich případného objetí. Tohle nebezpečí velice detailně popisuje jedna z nesčíslných verzí známé písničky „Streets Of Laredo“, případně její další varianta „Tom Sherman´s  Bar Room“, v níž kovboj rovněž zahyne, ale ne  smrtící kulkou. Podobně je tomu i v několika podobách (navíc neotisknutelných) stejně populární kovbojské balady „The Old Chisholm Trail“.

 

 

Kovbojové zpívali s velikánskou chutí, i když, jak uvádí ve svém článku svého času vicepresident John Edwards Memorial Foundation F.G.Hoeptner: „V životě jsem neslyšel kovboje, který by měl skutečně dobrý hlas. Jestliže ho vůbec někdy měl při halekání na dobytek o něj dávno přišel.“ Nejspíš téměř pravdivá představa zpívajícího kovboje by jej posadila do zavšivené ubytovny na konci nekonečného dne ve chvíli, kdy se pokouší strávit každodenní dávku fazolí uvařených s flákotou přesolené a řádně prorostlé slaniny. Vytahuje sáček Bull Durhamova tabáku (ne nepodobnému sušenému oslímu trusu) a ubalí si cigáro. Pak si dá pár pořádných šluků až se mu v krku zapálí pochodeň, začne kašlat a v okamžiku, kdy mu celý obličej totálně zrudne, začne zpívat o bouřích, dešti, rodeu o soubojích, o tom jak zkrotil nejdivočejšího mustanga, nebo o té, která na něj kdesi daleko čeká.

Základem převážné většiny kovbojských písní jsou básničky skutečných „westerňáků“, které otiskovaly různé místní noviny, někdy vycházely i v samostatných sešítcích. Původně  -naprosto stejně jako kramářské písničky Františka Haise- přinášely i doporučení, na kterou ze známých melodií se mají zpívat. Ovšem jejich text hudbě zhusta neodpovídal a tak zpívajícím kovbojům stačily pro celý repertoár pouze dvě, tři velice podobné kolovrátkové melodie. Doprovázeli se nejčastěji na housle, nebo na banjo –nic jiného se v dobytkářských kempech nenašlo- ale většinou zpívali bez jakéhokoli doprovodu. Piana tehdy byla pouze v bohatších domech nebo v saloonech, a kytara se v  katalogu nejznámější zásilkové firmy Sears-Roebuck objevila až v roce 1890.

Když na počátku 20. let minulého století začaly gramofonové firmy objevovat trhy pro osobité regionální hudební formy, skutečný Západ jako tvůrce kovbojské kultury už prakticky neexistoval.

 

 

(dokončení za týden)

Foto týdne

Jste náš host číslo

8146424

Melanž

  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz