Zatímco gramofonové firmy vykřikovaly, jak na tíživou ekonomickou situaci vyzrají novou strategií, reklama mávala intenzivnějšími akcemi a hudební agentury slibovaly dočista novou, neodolatelnou a dokonale účinnou past na diváky a pořád se vlastně nic nedělo, Hollywood si takřka přes noc vymyslel B Western.

Čistě mezi námi, zase nijak mimořádný zázrak to nebyl. Prostě naházel na jednu hromadu dobrodružství, hrdiny s bídáky, občas přidal chytlavou „kovbojskou“ písničku a další zaručená divácká lákadla, s dokonalou rutinou to všechno promíchal a ono to kupodivu náramně fungovalo. Úplně všechno, včetně těch gramofonových desek.

Vzhledem k tomu, že na začátku 30. let přesáhly náklady většiny filmových studií téměř dvojnásobek výdajů dřívějších, nezbývalo filmovým producentům, než vymyslet nový a zejména podstatně lacinější formát. A tak se skoro ze dne na den na trhu objevily ve všech směrech laciné seriálové příběhy využívající stále přitažlivé legendy  Divokého západu. Každé z existujících filmových studií angažovalo několik kovbojských hvězd, takže v roce 1932 už většina dřívějších hrdinů němého filmu zářila v seriálech střižených přímo na tělo a každý z nich točil ročně osm až deset samostatných epizod. Obvykle se odehrávaly na ranči a v jeho okolí a většinou se v nich bojovalo o hranice pozemků, s lupiči dobytka, případně s bandou, která přepadla poštu, banku, nebo dostavník. Příliš se v nich nemluvilo, a pokud se tu a tam nějaký ten dialog přece jen objevil, byl krátký a přímo k jádru věci. Výběr hlavních představitelů určoval jediný základní požadavek: aby divák okamžitě poznal, na které straně je dobro a kde zlo, komu držet palce a koho nenávidět. Tu a tam si kladný hrdina mohl všimnout krásné dívky. Ale to se stávalo velice zřídka a k nějakému velkému románu, natož k lásce, zásadně nikdy nedošlo. Tak nějak začínala zlatá éra specifické filmové produkce, které se velice výstižně říkalo B Western.

Byl to skutečný ráj pro tvůrce, kteří nechápali a většinou upřímně nenáviděli jakýkoli druh poezie, i pro ty, kteří zásadně odmítali sebemenší lpění na faktech a trvání na realitě. Stejně tak to byly zlaté časy pro diváka, který se nedokázal nabažit cválajících koní, řvoucích koltů a osobitého zvuku, provázejícího obrovitou a obvykle spravedlivou pěst při dopadu na zločineckou tvář.

Všechna hollywoodská studia tento systém výroby záhy suverénně zvládla a každoročně zaplavovala filmovou produkci přívalem  B Westernů. Každá epizoda měla kolem šedesáti minut, průměrné partě stačilo pět filmovacích dnů a jen málokdy to všechno přišlo na víc než 10 000 dolarů. Nesporným velikánem co do rozsahu produkce i její technické kvality byla společnost Republic Studios, kterou založil v roce 1935 Herbert J. Yates.

 Herbert J. Yates (vlevo) 

I když právě u Republic Studios našel angažmá největší počet nejznámějších filmových kovbojů, byli skutečnými hvězdami její nejslavnější B Westernové éry kovbojové zpívající. Gramofonový veterán Gene Autry (1907–1998) se svým hnědákem Champion, Roy Rogers ( 1911–1998) nejprve se skupinou Sons of the Pioneers a pak dočista sám, ale vždy s koněm jménem Trigger, Tex Ritter (1905–1974) s běloušem White Flash, Jimmy Wakely (1914–1982) a Ray Whitley (1901–1979) a hezká řádka dalších jako Bob Wills, Johnny Bond, nebo Stuart Hamblin.

Zlatý věk B Westernu trval téměř celých 15 let a ukončil jej až závěr 40. let minulého století. Velice úsporné úpravy písniček těchto filmů stály nesporně nejen u zrodu a zlatých let trampské písně – dodnes se třeba zpívá „Kovboj z Cherokee“, což je „“Give me back my boots and saddle“ Gene Autryho. Silně ovlivnily i populární hudbu. V jejich zpěvníku se velice často toulal třeba Bing Crosby a pokud jde o nás, vzpomeňme třeba dávné evergreeny „Jedu nocí“, „Letí šíp savanou“, nebo „Je na západ cesta dlouhá“. 

 (pokračování za týden)