Potkávali se v různých kapelách - třeba The Plainsmen, nebo vojenském Stonewall-Jackson. Ten malý důkaz idiocie lidově-demokratické armády mne pořád baví – soutěže armádní umělecké tvořivosti vyhrávali kovbojíčci pod jménem jižanského generála z americké občanské války. Ti mladí nadržení hráči se jmenovali Čvančara, Blažejovský, Berg, Bandaska Janovský... Taxmeni poprvé veřejně vystoupili 11. února 1971 na Saloonu Greenhorns v Národním domě na Smíchově.
Ke Greenhornům měl ale zakladatel Čvančara blízko i lidsky. Na banjo mu tříprsté Scruggsovo pikování ukazoval Marko Čermák. A jeho žižkovský soused Josef Šimek, další zakladatel Greenhornů, mu povídal nejen o muzice a hře na mandolínu a kytaru, ale psal mu o dění kolem muziky i během Jardovy prachatické vojny.
Své vzory Taxmeni v té době nedostihli. To až později. V roce 1978 jim Supraphon vydává (pod normalizačním kapelním názvem Krajánci) LP desku Z pastvin velkoměsta. Hudebně je zdařilá, možná jsou v ní kompromisy, které si ale dnes už neuvědomujete. Písničky z tohoto alba se občas dodnes hrají na menších rozhlasových stanicích. I na Moravě, na nejposlouchanějším Rádiu Čas.
Taxmeni s Karlou Vosmanskou (není to ta s čelenkou, to je Bandaska) na Portě 1974 ve Svitavách.
V roce 1979 Jarda Čvančara kapelu rozpustil. Možná si myslel, že už navždy. Boj s nablblým režimem stál příliš mnoho sil.
Skupinou prošla řada výborných muzikantů. Taxmeni se někdy v 70 letech s Pacifiky tak trochu přelívali tam a zpátky, u Taxmenů hrál jednu chvíli i Tony Linhart, zatímco k Pacifikům přecházeli nebo se zase vraceli Otakar Janovský zvaný Bandaska, zpěvák a hráč na foukačku Vláďa Vodrážka, až do své předčasné smrti se stal oporou Pacifiku Pepa Blažejovský… V Taxmenech hrál Jan Hromas, později lídr Kučerovců. Mandolinista Saša Pokorný, zpěvák Jan Sailer (Ohaři), ale i greenhornský houslista Petr Bryndač, kontrabasista Jarda Kovář (Blátotlačky, později Žalman a spol.) a další. A Karla Vosmanská, animální gejzír talentu. Zpěvačku brněnských Hráčů přivedl do Prahy Bandaska. Karla, samorost s úžasným hlasem, která do Brna přišla s kytarou odkudsi ze severní Moravy, poté odešla do Semaforu a nakonec zmizela snad někde v zámoří.
Druhý začátek přišel koncem osmdesátých let. Čvančara volá zpěváku Vráťovi Vyskočilovi, a ten neváhá. Společně stavějí kapelu, které postupně začínají dobrá léta. Zatímco průkopníci žánru přestávají hrát nebo umírají a z předlistopadových Greenhorns - Zelenáčů byly najednou dvě kapely, které si nemohly přijít na jméno, Taxmeni dobře nabírají dech.
Vráťa Vyskočil a Jaroslav Čvančara
Neobyčejně upřímně říká někde Jarda Čvančara přibližně tohle – museli jsme si říct, co budeme hrát. Věděli jsme, že na špičkové bluegrassové ekvilibristy technicky nemáme.
Vnesli do naší hudby dosud neznámý pojem – military country. Souzní s Čvančarovou celoživotní badatelskou vášní, obdobím kolem druhé světové války. Souzní ale i s kostýmy českého trampingu. Voní heroismem. Pro mne je tato odnož taxmenského hraní zcela věrohodná. Věřím jim i to, že patřili na pláž Omaha, když se slavilo výročí spojenecké invaze.
V nakladatelství Venkow tehdy ještě Zdeňka Kovaříka začínají vydávat (včetně samplerů skoro doslovně) jednu desku za druhou. Generačně souznící Fešáci se trápí nemocemi a únavou z nich, umírá zpěvák a autor Jindra Šťáhlavský. Zelenáčům to ještě docela slušně hraje, avšak odchází fenomén Mirek Hoffmann, Honza Vyčítal se znovu a znovu obklopuje výbornými mladými hráči, než je zase vyháže – ale doba zájmu o tuto muziku, o tyto tváře, je nenávratně pryč.
Jen Taxmeni sedí tu s přilbami, tu stetsony na hlavách v nastartovaném džípu zatím nehasnoucí popularity. Nejsou okoukaní, nejsou spojováni s minulou dobou. Nejsou minulost. Myslím, že mají ještě velký potenciál sdělení.
Pro posluchače pražského Country rádia natočili letos sampler podle výběru posluchačů. Ten výběr je strašlivý, avšak Taxmeni se s tím povýtce nablým repertoárem vyrovnali s nadhledem a nadmíru se ctí. Znějí rockově, z Na Okoř je cesta udělali opravdu pochod, spíš vojenský marš, občas v nich slyšíte Kabáty, baví mne Čvančarům nápad ve slavné Japonečce… Dílo vyzrálé kapely a skvělého aranžéra Jindry Vrbenského, letitého kapelníka Michala Tučného. Ostatně s Tučňáky pořád občas hrají.
Slyšel jsem Taxmeny nedávno na 80. výročí slavné osady Askalona na Hadí řece Kocábě. Už jsme pobalili televizní nářadí a ještě si chvíli počkali na jejich koncert. Pršelo, bylo vlhko, zima, vstával jsem v půl páté, zato pivo nám čepoval mistr světa v nohejbalu… Stálo to za to. Hudba Taxmenů má – s prominutím - koule. Ovšem má i důležitější orgán – má i srdce.
Současné složení Taxmenů:
Vratislav Vyskočil - kytarista, sólový zpěvák, zakládající člen
Pavel Kaiser - baskytara
Jaroslav Čvančara - kapelník a otec zakladatel, hráč na pětistrunné bendžo
Milan Krištov - kytara
Luděk Kodrle - bicí
Jindřich Vrbenský - skladatel a aranžér, klávesista
Karel Mrkvička - kytarista a zpěvák
Foto Dušan Dostál a archiv