Vzkazy

  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
  • Symbolika svíček na adventním věnci

    První svíčka, kterou zapalujeme první adventní neděli je svíčkou naděje a očekávání. Často se také nazývá svíčkou proroků, kdy Izaiáš předpověděl narození Ježíše Krista.

     

    Druhá svíčka se zapaluje na bronzovou neděli. Bývá dle některých tradic označována jako svíčka betlémská, má být symbolem jesliček a je považována za svíčku lásky.

     

    Třetí svíčka na adventním věnci je jediná v jiné barvě, a to v růžové. Představuje radost a často je pojmenována jako svíčka pastýřská

     

    Čtvrtá svíčka se nazývá jako svíčka andělská a je představitelkou pokoje a míru.

     

    Pátá svíčka (u věnců s pěti svícemi) se zapaluje na Štědrý den, kdy slunce zapadne a je v bílé barvě. Symbolizuje samotného Krista.

     
  • Adventní věnec zdraví hosty

    Advent správně začíná čtvrtou neděli před Vánocemi, každý rok je tak datum jiné.

     

    Je to období plné očekávání a těšení. Věřící se těší na příchod Spasitele a ostatní na nejpříjemnější svátky v roce.

     

    Katolická církev, z jejíhož repertoáru advent pochází, mu dala základní motto i barvu. Původní barvou adventu je fialová, podle barvy kněžského roucha. Fialová však bývala v minulosti velkou vzácností, a tak ji v domácím prostředí nahradila všudypřítomná, lehce dostupná červená.

     

    Pro adventní týdny křesťané doporučují pmírný půst, protože střídmost v jídle bystří rozjímání. Také touto tradicí se ateisté mohou inspirovat: k duhu půjde zejména těm, jimž Vánoce přinášejí mnoho neodolatelných gurmánských pokušení.

     
Dnes má svátek Blanka Zítra má svátek Svatoslav

Tomáš Berka

Byl pátek, pršelo a v pražských tramvajích panovala nervózní nálada z nadcházejícího víkendu. Zvoní telefon, volá mi Stáňa. Všichni vědí, že nerad zvedám telefon, jsem-li vnitřně soustředěn na nějakou pro mě  důležitou věc. Vzhledem k tomu, že mě již chvíli okopávala jedna španělsky mluvící turistka a já přemýšlel, jak se jí pomstít, zvedl jsem ten hovor a hlasitě jsem zařval do mobilu té turistce u ucha „ahoooj, to jsem rád, že voláš …“.

Zvítězil jsem, turistka sebou trhla a spěšně opustila dopravní prostředek. Jenomže ouha, některá vítězství jsou pomíjivá. V tu chvíli totiž vystřídal jeden naléhavý ženský hlas ve španělštině  druhý, i když v češtině … a hned,  jestli prý mám čas… a co večer dělám… a spousty dalších přemotivovaných vět, které na mě v tu chvíli vychrlil můj telefon Stániným  hlasem. Nebudu to protahovat, prostě jsem odevzdaně přislíbil dostavit se na určené místo. Na druhou stranu sedět doma, když mohu vyrazit „za kulturou“ a k tomu ještě zdarma, mi přišlo hloupé. To že jsem nevěděl, do čeho jdu, patřilo v tu chvíli tak trochu k věci.

Byl jsem pozván na večer s názvem Zašití písničkáři do hospůdky s výmluvným názvem Zašité občerstvení. Do místa, kam se občas každý chodí zašít před hřmotným světem. Do místa, kde bych koncertní večer nečekal.

K mému milému překvapení bylo nabito do posledního místa a sedělo se i na schodech. Atmosféra jak za totáče, když přijel koncertovat nějaký disident. Polovinu přítomných tváří jsem okamžitě poznal. Fotografka a písničkářka Stanislava Koucká Nodlová si mě hned obsadila jako autobus a vysvětlila mi, kde jsem se to vlastně ocitl a co že je to tady za vesmír… Deset minut trvalo, nežli jsem informace vstřebal a na utvrzení své příčetnosti si objednal pivo. Zasyčelo do mě a začalo tlumit roztočený kolotoč mých mylných představ o nadcházejícím večeru. Po chvíli se přiřítil David Alfik Dewetter – praotec celého projektu a hlavně písničkář, muzikant a bůh ví co ještě, rozdal úsměvy všude dokola a položil na stůl plastový pytel se slovy „tady to je, tak za chvíli začínáme“, a zase zmizel. 

V tomto momentu se dostávám k titulku tohoto článku. Obsahem toho vaku byla totiž trička s logem Zašití písničkáři, na kterém je notová osnova a jehla s nití. „Vem si prosím to tričko, ať je jasné, že patříš k nám“ vybafla na mě Stáňa. Neodporoval  jsem a natáhl triko přes košili, i když jsem s daným stavem nebyl zcela ztotožněn a cítil fintu v zádech.      

Všechny obavy smazal Luboš Stráník, který se zjevil ve dveřích i se svojí ženou Verunkou, připomínající dobrou vílu z indiánských pohádek. Obavy z toho, co já si tady počnu, okamžitě zmizely. „ Sedni si někam k nám“ zahřměl s úsměvem. Dle rozkazu jsem si sedl vedle něj. Rozhlédl jsem se po židlích okolo a byla to vskutku vybraná společnost. V rohu seděl Petr Rímský – autor knížky plné akordů, kterou jsme v devadesátých letech měli všichni ve futrálu od kytary hnedle vedle svého zpěvníku. O kousek blíž fotograf Jiří Šámal se svým „hangdrumem“, perkusním nástrojem připomínajícím UFO. Márty – ředitelka festivalu Vyšehraní , Láďa Frič – všestranný kytarista s krásným hlasem a k tomu můj ortoped, Bubák - muž s blues na dlani… Pokračoval bych takhle ještě asi deset řádků. Co člověk to silný příběh…

Večer to byl nádherný, prosycený vzájemností a milou, vlídnou náladou od srdce k srdci. Takhle se hrávalo na festivalech a různých akcích ještě před revolucí. Prostě jen tak, bez honorářů, smluv a kampaní. Jenom pro ten pocit být u toho. A hlavně pokud to jde, tak třeba do rána…. Překvapilo mě, že polovina diváků si vzhledem ke svému mladému věku ty doby prostě pamatovat nemohla. A to je dobře… moc dobře… to mě na tom možná bavilo nejvíc. Vědomí, že to nikde nezaniklo, že ten genius loci písničkaření jen tak s kytarou žije dál.

Ten večer jsem na pódium nevylezl, ten večer ještě ne… to až ten další, na který jsem se přiřítil s ohromnou chutí a nutkáním zahrát si na vypůjčenou kytaru (kdo mě zná, tak ví, že hrát na cizí nástroje již mnoho let není můj šálek čaje), kterou mi podal právě Luboš Stráník. Skvěle, ano skvěle jsme si zahráli… To až v ten moment jsem se stal zašitým písničkářem i já a s úsměvem a hrdě od té chvíle nosím svoje tričko s notama.

Až jednou nebudete někdy v pátek vědět co se svým volným časem, koukněte se v počítači na http://zasitipisnickari.klanweb.cz/, možná to bude zrovna ten pátek, co se toto společenství někde schází a koncertuje. Stojí to za to. A zeptejte se Stáni, která to nejspíše bude moderovat, na své nové vlastní tričko s notama .

Přeju všem krásné léto.

Tomáš Berka

Foto: Jana Morávková a archiv

Foto týdne

Železná neděle zahájila

28. listopadu letošní advent

 

Jste náš host číslo

7625090

Melanž

  • Tři recepty na perníčky, které jsou hned měkké

    Měkké medové perníčky I

     

    Suroviny na těsto

    400 g hladké mouky,

    2 vejce,

    1 lžička jedlé sody,

    2 lžičky perníkového koření,

    140 g moučkového cukru,

    100 g Hery,

    2 lžíce medu

     

    Postup přípravy receptu

    Cukr utřeme se 2 vejci a změklým tukem na pečení, poté přidáme med a koření. Do této kašičky vmícháme mouku se sodou. Medu nedáváme víc, perníčky by byly tvrdé!

    Vypracujeme těsto a necháme 30 minut odpočinout v lednici.

    Těsto rozválíme na silnější plát a vykrajujeme libovolné tvary, které klademe na plech vyložený pečicím papírem.

    Medové perníčky pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C asi 8 minut.

    Měkké medové perníčky užijeme při každé příležitosti. Můžeme je péct o Vánocích, Velikonocích nebo takhle krásně zdobené třeba na Valentýna.

     

    Měkké medové perníčky II

     

    Suroviny na těsto:

    200 g máslo (může být i olej, nebo jiný tuk)

    900 g hladká mouka (dát napřed 800 g a postupně přidávat)

    4 ks vejce

    300 g moučkový cukr 250 g med teplý

    1 lžička jedlá soda

    1 balení koření do perníku

     

     Poleva:

     Rozmixujeme přesátý moučkový cukr s bílkem a přidávám šťávu s citronu. Hustota se musí vyzkoušet. Poleva by neměla ze lžičky stékat, jen mírně jakoby padat.

     

    Postup přípravy receptu

    Důkladně zpracujeme všechny ingredience a necháme odležet v chladu do příštího dne. Pokud nevydržíte, stačí nechat i 1hod.

    Potom si na vále rozválíme placku silnou asi 2-3mm a vykrájíme tvary, které klademe na pomoučený plech, nebo na plech s pečícím papírem.

    Pečeme při 200C/7-10min, potíráme rozšlehaným vejcem.

     

    Měkké medové perníčky III


    Suroviny na těsto

    50 g másla

    650 g hladké mouky

    6-7  lžic mléka 

    250 g moučkového cukru

    4 ks žloutků

    150 g medu

    2 lžičky perníkové koření

    2 lžičky jedlé sody

    1 žloutek na potření těsta

     

    Poleva

    170 g moučkového cukru

    1 bílek

    pár kapek citrónové šťávy

     

    Postup přípravy receptu

    Do mísy dáme mouku, cukr, sodu, a perníkové koření. Vše promícháme, přidáme máslo, žloutky, med a mléko a vypracujeme těsto. Nemusíme ho dávat do chladna rozležet, můžeme ho hned vyválet na asi 0,5 cm tlustý plát a vykrajovat nejrůznější tvary. Pečeme na 170 °C asi 10 minut.

    Upečené perníčky hned potřeme žloutkem. Zdobíme bílkovou polevou.

    Perníčky se dají konzumovat hned po upečení, aniž by se musely nechat 14 dní rozležet.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz