Vzkazy

  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
  • Symbolika svíček na adventním věnci

    První svíčka, kterou zapalujeme první adventní neděli je svíčkou naděje a očekávání. Často se také nazývá svíčkou proroků, kdy Izaiáš předpověděl narození Ježíše Krista.

     

    Druhá svíčka se zapaluje na bronzovou neděli. Bývá dle některých tradic označována jako svíčka betlémská, má být symbolem jesliček a je považována za svíčku lásky.

     

    Třetí svíčka na adventním věnci je jediná v jiné barvě, a to v růžové. Představuje radost a často je pojmenována jako svíčka pastýřská

     

    Čtvrtá svíčka se nazývá jako svíčka andělská a je představitelkou pokoje a míru.

     

    Pátá svíčka (u věnců s pěti svícemi) se zapaluje na Štědrý den, kdy slunce zapadne a je v bílé barvě. Symbolizuje samotného Krista.

     
  • Adventní věnec zdraví hosty

    Advent správně začíná čtvrtou neděli před Vánocemi, každý rok je tak datum jiné.

     

    Je to období plné očekávání a těšení. Věřící se těší na příchod Spasitele a ostatní na nejpříjemnější svátky v roce.

     

    Katolická církev, z jejíhož repertoáru advent pochází, mu dala základní motto i barvu. Původní barvou adventu je fialová, podle barvy kněžského roucha. Fialová však bývala v minulosti velkou vzácností, a tak ji v domácím prostředí nahradila všudypřítomná, lehce dostupná červená.

     

    Pro adventní týdny křesťané doporučují pmírný půst, protože střídmost v jídle bystří rozjímání. Také touto tradicí se ateisté mohou inspirovat: k duhu půjde zejména těm, jimž Vánoce přinášejí mnoho neodolatelných gurmánských pokušení.

     
Dnes má svátek Blanka Zítra má svátek Svatoslav

Skromnost a pokora, to jsou vlastnosti, jimiž bych charakterizovala Patricii Sýkorovou - šikovnou, drobnou banjistku z úspěšné českobudějovické kapely CB Dědows.

Ačkoliv vyrůstala v muzikantské rodině a hudba pro ni byla přirozenou domácí kulisou, mimoškolní hudební výuka ji nějakým podivuhodným řízením osudu minula.

Otec - Jan Jakeš, multiinstrumentalista a zručný hudební aranžér, který hrával především taneční hudbu a po přestěhování z Písku do jihočeské metropole i s různými dechovými kapelami, prostě na pilu netlačil. Věděl, že pokud muzikantský gen v dceři je, že si svou cestu dříve nebo později najde. A měl pravdu.

Prvním impulsem k aktivnímu muzicírování bylo to, že se Patricii zalíbilo, jak její kamarádka hrála na kytaru. A tak někdy ve čtrnácti vstoupila do jejího života kytara, která přišla ke slovu zejména pak v internátních letech na keramické škole v Bechyni. Banjo oslovilo Patricii až po čase, a to díky Jardovi Kohoutovi z tehdejší kapely Arizona, pozdějšího kapelníka Landaueru.

„Koupila jsem si pak banjo v bazaru, podařilo se nám sehnat tabulatury, což jsou takové názorné noty, a učila jsem se doma. První uskupení, se kterým jsem hrála, byli Rejdaři. Chodívali jsme tehdy hrát na Čínu, což je okrajová čtvrť Budějovic. Pak jsem asi rok hrála jako záskok za banjistu v kapele Frmoll, tenkrát se ještě jmenovali Kamarádi. Teprve v roce 1994 se uvolnilo místo v Landaueru, se kterým jsem hrála až do roku 1998, kdy se kapela náhle rozpadla,“ probírá se muzikantskou minulostí Patricie, která mezitím ukončila školu a začala pracovat v českobudějovické štítkárně jako kreslička, archivářka a nyní coby technolog.

Muzikanti mají „čich“ na muziku, a tak vždycky najdou cestu tam, kde se hraje. Patricie s tatínkem objevili takové místo na kanále v Českém Vrbném a netrvalo dlouho a stali se součástí tamějšího neformálního hudebního uskupení. „Tam jsem poznala Honzu Paraniaka, Evu Buriánovou, Láďu Tvrzického – Brtníka, ale i svého muže – Ivana Sýkoru, taky muzikanta,“ vzpomíná Patricie. A vznikli tu CB Dědows, kterým tenhle zvláštní název vlastně přiklepl další banjista Bajza, před jejich prvním oficiálním vystoupením na Želvím bále ve Věžovatých Pláních.

Pak se už jako sněhová koule nabalovala další pódiová hraní, třeba na Ražickém pražci, Táborském koktejlu, v roli hostů na Portě, v plzeňské Besedě apod. Dodnes ale dávají přednost spíše komornímu prostředí před velkými scénami. Proto si třeba chodí jednou za čtrnáct dní zahrát na rudolfovskou Ameriku.

Letošní březnový koncert Dědows ve studiovém sále českobudějovického rozhlasu byl celý natáčen pro využití ve vysílání. Kromě toho má kapela na kontě i jiné nahrávky – demosnímek z vyšebrodského studia Honzy Friedla a album Trampský poklad 1z České muziky. Ale nepochybně v dohledné době přibude i další.

Sestava se v průběhu let měnila pramálo. Pouze basistu vystřídal na chvíli Milan Lepší a pak Zdeněk Sládek. Ale po Zdeňkově nenadálém odchodu na nebeské pódium se Brtník zase vrátil. A navíc přibyl Jan Kuliš z někdejší netolické Ztuhy. Taky Patriciin život nabral jiné obrátky – vdala se, odstěhovala do Týna, porodila dvě dcerky Andulku (nyní 12) a Rozárku (5). A přes tyto radikální změny z kapely nevypadla. Když to bylo nutné, brala dcerky s sebou na zkoušky, na hraní nebo natáčení.

Ostatně Andulka chytla hudební slinu už v útlém dětství. Chodí do houslí a do hudební školy a navíc společně s rodiči a dědečkem funguje v rodinné kapele. Ale krásné dvojhlasy zpívané s maminkou nejsou jedinou prezentací téhle muzikantské rodiny. Už ve třech letech se Andulka ocitla na prknech, která znamenají svět. A to na otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou, kde tatínek Ivan funguje jako šéf areálu i tamního divadelního spolku Vltavan. Tak se do muzikálového ansáblu zapojuje nejen rodina (např. Balada pro banditu), ale i kapela Dědows (Noc na Karlštejně), což je poměrně náročná záležitost.

„To všechno mě baví, ale mým přáním je ještě se naučit hrát na klarinet,“ prozrazuje Patricie své muzikantské plány. „Občas to doma zkouším i s flétnou, která je takovou průpravou na klarinet. Zkoušela jsem to i se saxofonem, protože na něj mimo jiné hraje tatínek, ale víc mě bere klarinet. Ráda bych si někdy v budoucnu zahrála na klarinet s kapelou – třeba swingovky a nějaké staré hity, co se mi líbí...“

Foto: Hanka Hosnedlová

Foto týdne

Železná neděle zahájila

28. listopadu letošní advent

 

Jste náš host číslo

7625225

Melanž

  • Tři recepty na perníčky, které jsou hned měkké

    Měkké medové perníčky I

     

    Suroviny na těsto

    400 g hladké mouky,

    2 vejce,

    1 lžička jedlé sody,

    2 lžičky perníkového koření,

    140 g moučkového cukru,

    100 g Hery,

    2 lžíce medu

     

    Postup přípravy receptu

    Cukr utřeme se 2 vejci a změklým tukem na pečení, poté přidáme med a koření. Do této kašičky vmícháme mouku se sodou. Medu nedáváme víc, perníčky by byly tvrdé!

    Vypracujeme těsto a necháme 30 minut odpočinout v lednici.

    Těsto rozválíme na silnější plát a vykrajujeme libovolné tvary, které klademe na plech vyložený pečicím papírem.

    Medové perníčky pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C asi 8 minut.

    Měkké medové perníčky užijeme při každé příležitosti. Můžeme je péct o Vánocích, Velikonocích nebo takhle krásně zdobené třeba na Valentýna.

     

    Měkké medové perníčky II

     

    Suroviny na těsto:

    200 g máslo (může být i olej, nebo jiný tuk)

    900 g hladká mouka (dát napřed 800 g a postupně přidávat)

    4 ks vejce

    300 g moučkový cukr 250 g med teplý

    1 lžička jedlá soda

    1 balení koření do perníku

     

     Poleva:

     Rozmixujeme přesátý moučkový cukr s bílkem a přidávám šťávu s citronu. Hustota se musí vyzkoušet. Poleva by neměla ze lžičky stékat, jen mírně jakoby padat.

     

    Postup přípravy receptu

    Důkladně zpracujeme všechny ingredience a necháme odležet v chladu do příštího dne. Pokud nevydržíte, stačí nechat i 1hod.

    Potom si na vále rozválíme placku silnou asi 2-3mm a vykrájíme tvary, které klademe na pomoučený plech, nebo na plech s pečícím papírem.

    Pečeme při 200C/7-10min, potíráme rozšlehaným vejcem.

     

    Měkké medové perníčky III


    Suroviny na těsto

    50 g másla

    650 g hladké mouky

    6-7  lžic mléka 

    250 g moučkového cukru

    4 ks žloutků

    150 g medu

    2 lžičky perníkové koření

    2 lžičky jedlé sody

    1 žloutek na potření těsta

     

    Poleva

    170 g moučkového cukru

    1 bílek

    pár kapek citrónové šťávy

     

    Postup přípravy receptu

    Do mísy dáme mouku, cukr, sodu, a perníkové koření. Vše promícháme, přidáme máslo, žloutky, med a mléko a vypracujeme těsto. Nemusíme ho dávat do chladna rozležet, můžeme ho hned vyválet na asi 0,5 cm tlustý plát a vykrajovat nejrůznější tvary. Pečeme na 170 °C asi 10 minut.

    Upečené perníčky hned potřeme žloutkem. Zdobíme bílkovou polevou.

    Perníčky se dají konzumovat hned po upečení, aniž by se musely nechat 14 dní rozležet.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz