Vzkazy

  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
  • Symbolika svíček na adventním věnci

    První svíčka, kterou zapalujeme první adventní neděli je svíčkou naděje a očekávání. Často se také nazývá svíčkou proroků, kdy Izaiáš předpověděl narození Ježíše Krista.

     

    Druhá svíčka se zapaluje na bronzovou neděli. Bývá dle některých tradic označována jako svíčka betlémská, má být symbolem jesliček a je považována za svíčku lásky.

     

    Třetí svíčka na adventním věnci je jediná v jiné barvě, a to v růžové. Představuje radost a často je pojmenována jako svíčka pastýřská

     

    Čtvrtá svíčka se nazývá jako svíčka andělská a je představitelkou pokoje a míru.

     

    Pátá svíčka (u věnců s pěti svícemi) se zapaluje na Štědrý den, kdy slunce zapadne a je v bílé barvě. Symbolizuje samotného Krista.

     
  • Adventní věnec zdraví hosty

    Advent správně začíná čtvrtou neděli před Vánocemi, každý rok je tak datum jiné.

     

    Je to období plné očekávání a těšení. Věřící se těší na příchod Spasitele a ostatní na nejpříjemnější svátky v roce.

     

    Katolická církev, z jejíhož repertoáru advent pochází, mu dala základní motto i barvu. Původní barvou adventu je fialová, podle barvy kněžského roucha. Fialová však bývala v minulosti velkou vzácností, a tak ji v domácím prostředí nahradila všudypřítomná, lehce dostupná červená.

     

    Pro adventní týdny křesťané doporučují pmírný půst, protože střídmost v jídle bystří rozjímání. Také touto tradicí se ateisté mohou inspirovat: k duhu půjde zejména těm, jimž Vánoce přinášejí mnoho neodolatelných gurmánských pokušení.

     
Dnes má svátek Blanka Zítra má svátek Svatoslav

Bob Brozman na Dobrofestu s cenou Johna Dopyery (1995)

Legendární charizmatický kytarista, zpěvák a etnomuzikolog Bob Brozman se narodil v New Yorku 8. března 1954. Jeho prarodiče přišli do Ameriky z Ukrajiny a Rakouska. Od útlého dětství ho fascinovala hudba. Na kytaru začal hrát v šesti letech a ve třinácti objevil a zamiloval si zvuk kovových kytar značky National. Tato láska ho provázela celý život. Byl velice hrdý na svého strýce Barney Josephsona, který vedl v newyorské Greenwich Village první klub, kde vystupovali  společně černí i bílí muzikanti – Café Society.

Vystudoval hudbu a etnomuzikologii na Washingtonské univerzitě.  Specializoval se na historii Delta blues. Na svých četných cestách na jih se seznamoval s bluesovými muzikanty a zdokonaloval se ve své hře.

V sedmdesátých letech již pravidelně vystupoval v Duff´s Clubu v St.Louis. Obecenstvo bylo nadšené jeho hrou, zpěvem i osobitým humorem, kterým doprovázel každé vystoupení. Později se přestěhoval do Santa Cruz v Kalifornii, do blízkosti  svých milovaných obřích  redwoodových lesů. Živil se jako pouliční muzikant a záhy se z něho stala místní celebrita. Policie mu posléze zakázala hrát na hlavní třídě Pacific Avenue, protože prý přilákal takové množství diváků, že tam neměla šanci projet auta.

V roce 1981 vydal své první cédéčko a dalších asi třicet následovalo. Zhruba polovina z nich je sólových. Nejraději ale natáčel s hudebními přáteli a vzory, se kterými se seznamoval na svých cestách po světě. Cestování bylo – kromě muziky – jeho další velká vášeň. Vznikaly tak nahrávky z Indie, Japonska, Havajských ostrovů, Karibiku, Oceánie, Afriky…

V roce 2010 mu čtenáři časopisu Guitar Player udělili titul World Best Guitar Player – Nejlepší kytarista na světě. Rok předtím ho označili čtenáři časopisu Acoustic Guitar jako Best Acoustic Slide Guitar Player. O tuto čest se stejným dílem dělil s velikánem bluegrassu a country music Jerry Douglasem. Na cestách trávíval většinu roku a vystupoval s výjimkou Antarktidy snad všude.

Neodvažuji se popsat jeho styl, hrál nejen rukama, ale i tělem. Musí se to vidět. Také si nejsem jista, zda se dostal i k vám do Čech.

Vždycky prohlašoval, že vlastně hraje zadarmo, peníze dostane jen na cestování. Mluvil několika jazyky, ale byl přesvědčený o tom , že univerzální řeč je hudba. S tou se domluvil opravdu všude. Vycházel sice z tradičního amerického blues, ale dovedl se otevřít všem možným hudebním vlivům a kulturám. Výsledek spolupráce s muzikanty různých národů nazýval „ Hybrid music“.

S Bobem Brozmanem jsem se pravidelně potkávala na Dobrofestu v Trnavě.Tento  naprosto jedinečný virtuozní hráč hrál na všechny možné rezofonické nástroje . Jako zpěvák a showman se okamžitě stal miláčkem trnavského publika. Uváděl se pochopitelně slovensky, jeho typická hláška byla

„Som Záhorák, Slovák, silný ako Bujak“.

V roce 1995 tam obdržel za svou  dlouholetou interpretační a publicistickou činnost, spojenou s propagací rezofonických nástrojů, výroční cenu Johna Dopyery . Na plaketě, vyrobené uznávaným trnavským umělcem Williamem Schifferem, žijícím v Paříži, bylo napsáno: „ Bob Brozman  - král trnavského Dobrofestu „.

 

Bob Brozman s Peter Bonzo Radvanyi

Bob byl neuvěřitelně vitální, nabitý pozitivní energií a rozdával ji všude kolem. Skoro vždy měl při ruce nějaký nástroj, kdyby jenom ukulele, vyrobené ze zvířátka pásovce. Hrál a hrál. Na koncertech, na nočních sejšnech, které trvaly do bílého rána, dokonce i na cestách autobusem, nebo u oběda či večeře. Jeho pracovní den míval prý až sedmnáct hodin. Říkával „Všude kolem je tolik hudby…Na to, abych se vyspal, budu mít dost času v příštím životě…“

Na svých toulkách světem mimo jiné zastupoval firmu National Reso-Phonic Guitar Company, vyrábějící dnes nové celokovové rezofonické nástroje, a také je prodával. V roce 1981 mu napsal John Dopyera, tehdy osmaosmdesátiletý, aby ho přijel navštívit. Od té doby se stali s celou jeho rodinou dobrými přáteli. Začal se o nástroje zajímat ještě víc a v roce 1993 vydal knihu The History and Artistry of National Resonator Instruments, která měla velký ohlas v hudebním světě. Také publikoval v různých hudebních časopisech a vydal i několik instruktážních videí. Svůj čas spravedlivě rozděloval mezi koncertování, worshopy a hudební výzkum. Jeden čas také vyučoval etnomuzikologii na Macquarie University v Sydney.

Velmi ho fascinovala havajská hudba a v roce 1988 se setkal se svými idoly – Tau Moe Family – a nahrál s nimi album Remembering the Songs of Our Youth (Vzpomínku na písně našeho mládí) s melodiemi, které oni nahráli před šedesáti lety.

V roce 1980 měl vážnou autonehodu a od té doby míval čas od času silné bolesti páteře a končetin.Vystupňovalo se to natolik, že asi před rokem a půl zjistil, že už nemůže hrát na havajskou kytaru. A býval to nejlepší havajský kytarista od dob Tau Moe.

Když natáčel své poslední album  Fire in the Mind musel znovu a znovu přestávat kvůli bolestem hrát. Nedávali mu naději, že se to zlepší. Snažil se představit si svůj život bez nástroje v ruce…

Boba Brozmana našli mrtvého v jeho domě v Santa Cruz 23. dubna. Už nechtěl dál žít. Bylo mu přitom teprve 59 let.

Zanechává po sobě dceru Zoe z prvního manželství a manželku Haley, která s nim trávila posledních patnáct let.Pochopitelně statisíce fanoušků po celém světě.

Ve své hudbě bude žít věčně a snad se časem najde i někdo, kdo vstoupí do jeho kolejí.Takový talent a osobnost se ale často nerodí. Neznám nikoho, kdo by se jeho umu aspoň částečně přiblížil. Zůstává jediný svého druhu. Kdo jednou zažil jeho živý koncert, nikdy na něho nezapomene.

Foto: Lilly Pavlak

 

 

 

Foto týdne

Železná neděle zahájila

28. listopadu letošní advent

 

Jste náš host číslo

7625195

Melanž

  • Tři recepty na perníčky, které jsou hned měkké

    Měkké medové perníčky I

     

    Suroviny na těsto

    400 g hladké mouky,

    2 vejce,

    1 lžička jedlé sody,

    2 lžičky perníkového koření,

    140 g moučkového cukru,

    100 g Hery,

    2 lžíce medu

     

    Postup přípravy receptu

    Cukr utřeme se 2 vejci a změklým tukem na pečení, poté přidáme med a koření. Do této kašičky vmícháme mouku se sodou. Medu nedáváme víc, perníčky by byly tvrdé!

    Vypracujeme těsto a necháme 30 minut odpočinout v lednici.

    Těsto rozválíme na silnější plát a vykrajujeme libovolné tvary, které klademe na plech vyložený pečicím papírem.

    Medové perníčky pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C asi 8 minut.

    Měkké medové perníčky užijeme při každé příležitosti. Můžeme je péct o Vánocích, Velikonocích nebo takhle krásně zdobené třeba na Valentýna.

     

    Měkké medové perníčky II

     

    Suroviny na těsto:

    200 g máslo (může být i olej, nebo jiný tuk)

    900 g hladká mouka (dát napřed 800 g a postupně přidávat)

    4 ks vejce

    300 g moučkový cukr 250 g med teplý

    1 lžička jedlá soda

    1 balení koření do perníku

     

     Poleva:

     Rozmixujeme přesátý moučkový cukr s bílkem a přidávám šťávu s citronu. Hustota se musí vyzkoušet. Poleva by neměla ze lžičky stékat, jen mírně jakoby padat.

     

    Postup přípravy receptu

    Důkladně zpracujeme všechny ingredience a necháme odležet v chladu do příštího dne. Pokud nevydržíte, stačí nechat i 1hod.

    Potom si na vále rozválíme placku silnou asi 2-3mm a vykrájíme tvary, které klademe na pomoučený plech, nebo na plech s pečícím papírem.

    Pečeme při 200C/7-10min, potíráme rozšlehaným vejcem.

     

    Měkké medové perníčky III


    Suroviny na těsto

    50 g másla

    650 g hladké mouky

    6-7  lžic mléka 

    250 g moučkového cukru

    4 ks žloutků

    150 g medu

    2 lžičky perníkové koření

    2 lžičky jedlé sody

    1 žloutek na potření těsta

     

    Poleva

    170 g moučkového cukru

    1 bílek

    pár kapek citrónové šťávy

     

    Postup přípravy receptu

    Do mísy dáme mouku, cukr, sodu, a perníkové koření. Vše promícháme, přidáme máslo, žloutky, med a mléko a vypracujeme těsto. Nemusíme ho dávat do chladna rozležet, můžeme ho hned vyválet na asi 0,5 cm tlustý plát a vykrajovat nejrůznější tvary. Pečeme na 170 °C asi 10 minut.

    Upečené perníčky hned potřeme žloutkem. Zdobíme bílkovou polevou.

    Perníčky se dají konzumovat hned po upečení, aniž by se musely nechat 14 dní rozležet.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz