Vzkazy

  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
  • Symbolika svíček na adventním věnci

    První svíčka, kterou zapalujeme první adventní neděli je svíčkou naděje a očekávání. Často se také nazývá svíčkou proroků, kdy Izaiáš předpověděl narození Ježíše Krista.

     

    Druhá svíčka se zapaluje na bronzovou neděli. Bývá dle některých tradic označována jako svíčka betlémská, má být symbolem jesliček a je považována za svíčku lásky.

     

    Třetí svíčka na adventním věnci je jediná v jiné barvě, a to v růžové. Představuje radost a často je pojmenována jako svíčka pastýřská

     

    Čtvrtá svíčka se nazývá jako svíčka andělská a je představitelkou pokoje a míru.

     

    Pátá svíčka (u věnců s pěti svícemi) se zapaluje na Štědrý den, kdy slunce zapadne a je v bílé barvě. Symbolizuje samotného Krista.

     
  • Adventní věnec zdraví hosty

    Advent správně začíná čtvrtou neděli před Vánocemi, každý rok je tak datum jiné.

     

    Je to období plné očekávání a těšení. Věřící se těší na příchod Spasitele a ostatní na nejpříjemnější svátky v roce.

     

    Katolická církev, z jejíhož repertoáru advent pochází, mu dala základní motto i barvu. Původní barvou adventu je fialová, podle barvy kněžského roucha. Fialová však bývala v minulosti velkou vzácností, a tak ji v domácím prostředí nahradila všudypřítomná, lehce dostupná červená.

     

    Pro adventní týdny křesťané doporučují pmírný půst, protože střídmost v jídle bystří rozjímání. Také touto tradicí se ateisté mohou inspirovat: k duhu půjde zejména těm, jimž Vánoce přinášejí mnoho neodolatelných gurmánských pokušení.

     
Dnes má svátek Blanka Zítra má svátek Svatoslav

Rozhovor s mluvčím Nezmarů.

Neoficiálním kapelníkem Nezmarů je od počátku Pavel Zajíc, organizátorskou stránku má pak na starosti Pavel Jim Drengubák, který je i jakýmsi mluvčím skupiny. A tak není divu, že jsem si ho vybrala i pro dnešní jubilantské bilancování:

Které nezmarské období považuješ za nejšťastnější?

Asi hned ty počátky, kdy jsme byli plní nadšení, odhodlání a plánů, hráli jsme sedm dní v týdnu – na zkouškách, na vystoupeních, na zpívaných, na vandrech... Lehkomyslně a s nadhledem. A potom druhé nejšťastnější údobí bylo asi po těch Portách, kdy přicházely úspěchy a my ke všemu začali přistupovat nějak odpovědněji, profesionálněji. Ale za štěstí všichni doteď považujeme skutečnost, že nás to baví, že máme jako zaměstnání vlastně svého největšího koníčka...

Čemu přičítáš to dlouhodobé spojení členů kapely?

Kromě výše uvedeného nejspíš takové zvláštní chemii okolností, kdy se vytvořila parta, která si vyhovuje nejen muzikantsky, názorově, ale i lidsky. Jak říkal Vlasta Redl, kdyby se někdo z muzikantů chtěl dostat k Nezmarům, musí počkat, až někdo z nich umře.

Ještě jezdíte společně na dovolené, na Silvestry a podobně?

Už zdaleka ne tolik jako dříve. Podnikali jsme kdysi mimo jiné i takové spanilé jízdy na sever – my chlapi s dětmi, ale ty jsou už dneska velké. A protože spolu trávíme hodně času při zájezdech a zkouškách, je logické, že v rámci takové duševní hygieny je třeba se stýkat taky i s jinými lidmi, kteří mají jiné zájmy, názory a zabývají se jinými problémy...

A co váš vztah k trampingu?

Ten samozřejmě přetrvává, u každého z nás, to je neodložitelná niterná záležitost... Přesně tak, jak se zpívá v písničkách od Wabiho a Mikiho Ryvolových, které také hrajeme.

Máte svou domovskou scénu?

Po kratším období na Malé scéně DK Metropol se jí stala Koncertní síň Otakara Jeremiáše, která je důstojným a velice příjemným prostředím. Fungujeme tady už třiadvacet let s pravidelnými pořady Na návštěvě u Nezmarů, ve kterých představujeme také svoje hosty.

Jak se vlastně postupem doby profiloval váš repertoár?

Zpočátku jsme z velké části hráli věci převzaté, později začaly přibývat písničky autorské nebo přímo nám na tělo dělané kamarády muzikanty, třeba Míšou Röhrichem... Když s námi byla Pavlína, zařazovaly se dost do programu její písničky, kterými jsme se kapku vzdalovali od naší někdejší linie, ale po jejím odchodu jsme se začali víc vracet k původnímu soundu. Samozřejmě, že s postupem času se i ten pomalu měnil a zaznamenával jistý posun, to je zákonité.

Kdo se tedy nyní podílí na vaší repertoárové skladbě?

V sestavě repertoáru necháváme vždy část starých hitů, to si prostě tlak publika vynucuje. Jinak co se týká nových věcí, tak hodně melodií dělá Šárka a většinu její muziky jsem otextoval já, pár melodií pochází z Tondovy dílny a něco od Zajdy, ale daleko míň, než bychom my chtěli. A ty novinky by se měly objevit v albu, které právě vzniká. Asi šest písniček už máme natočených v rozhlase, ostatní se připravují, takže nové CD by mohlo spatřit světlo světa snad ještě letos, nejpozději v první půlce roku příštího. Nové věci si totiž musíme nejdříve na publiku otestovat, hrát je několikrát naostro, až si sednou...

A nabízejí se vám nějací jiní skladatelé a textaři?

Taky nám přicházívaly různé nabídky od neznámých autorů, ale jsme už natolik vyhranění, že nám hned tak něco nesedne - jak muzika, tak texty musí totiž hovořit za nás, v našem duchu... Ale když se nám hodně zalíbí nějaká méně známá věc, tak ji převezmeme a třeba otextujeme.

Vystupovali jste také v zahraničí?

Tak cizinu máme vyřešenou jednou provždy – tudy pro nás cesta nevede. Naše písničky jsou z poloviny postavené na síle textu, a to prostě v zahraničí nefunguje. Zkusili jsme to, naše muzika se tam líbila a publikum ji oceňovalo, ale to propojení přes text tady prostě chybělo – jim i nám.

Velký rozruch svého času způsobilo vaše vystoupení s filharmonií. Co chystáte dál?

Takovým prapočátkem tohohle projektu bylo vystoupení na vernisáži výstavy keramiky Mikiho Ryvoly ve Zlatém kříži v Českých Budějovicích v roce 1998. Tam jsme s kvartetem Jihočeské komorní filharmonie zahráli Bednu od whisky. V návaznosti na to jsme pak připravili koncert už s celou touto filharmonií, pod taktovkou Stanislava Vavřínka. Byla to fakt bomba a úžasný zážitek, naše písničky tak dostaly naprosto jiný rozměr a sílu, v publiku nechyběly slzy a my z toho měli doslova husí kůži. Musím dodat, že nás to opravdu nesmírně obohatilo. Tyhle koncerty se pro velký zájem opakovaly, zahráli jsme si i se zlínskou a hradeckou filharmonií a dalšími... Taky jsme mimo jiné zkoušeli hrát s Cimbal Classicem. A teď připravujeme koncert s Big Bandem jihočeského rozhlasu, premiérově v květnu a pak 17.srpna na pláži Ostende u třeboňského rybníka Svět, v prostředí s kouzlem vančurovského léta. Uvidíme, jestli to posluchači unesou, a já věřím, že ano – pak zvažujeme, zda Big Band nevzít příští rok na nějaké festivaly.


Ale hráváte i s Mikim Ryvolou, ne?

Toho jsme vtáhli na scénu na počátku osmdesátých let, občas vystupuje na našich koncertech jako host, ale máme také takové trio s ním a Zajdou, se kterým jezdíme po menších scénách a klubech.

Neexistovaly i jiné interní formace?

Tak třeba Zajda měl před časem výchovně-hudební pořady s Lubošem Hrdličkou a Tonda se Šárkou hrávají se Žalmanem ve formaci „a hosté“. Nepsaným pravidlem ovšem je, že přednost má vždycky domovská kapela.

Jsou stále součástí vašich vystoupení humorné scénky nebo čtené Zajdovy povídky?

Vždycky se snažíme program proložit nějakou ptákovinou, ať už v podobě písničky nebo mluveného slova. Našim cílem je nejen přinést lidem pěknou muziku, ale i je pobavit, aby odcházeli s vyčištěnou hlavou a odlehčení, protože problémů má dneska každý víc než dost a není třeba je tahat ještě na pódium.

Jaká je věková skladba vašeho publika?

Možná se mnozí domnívají, že to naše původní publikum bude stárnout s námi, takže budou většinu návštěvníků tvořit naši vrstevníci, ale pravdou je, že se mezi posluchači najde i spousta mladých, dokonce děti, rodiny s dětmi – a to je pro nás to nejlepší vysvědčení...

Pod kým vznikají a jak se distribuují vaše alba?

Zjistili jsme, že nejjednodušší je vydávat desky pod vlastní firmou, což je dneska Jim-Art, a za naše peníze (pokud se nepodaří aspoň na část nákladů získat nějakého sponzora). To nám umožňuje vlastní rozhodování jak o obsahu, tak o formě a nejsme tlačeni do ničeho, co bychom sami nechtěli. A navíc se nám to prodejem vrátí. CD si prodáváme sami přes naše webové stránky, ale hlavně na našich koncertech - jednak se ušetří za marže prodejcům a jednak je to tak nějak při přímém prodeji osobnější a vřelejší.

Uvažujete o nějaké tiskovině – třeba o zpěvníku?

Jeden zpěvník na kontě máme, vydal ho kdysi Folk a country, ale asi bychom měli o něčem takovém uvažovat, třeba k naší čtyřicítce. Zatím se mohou zájemci podívat na naše stránky, kde je jak historie, tak aktuální věci, dokonce i fotky a přehled koncertů...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto: Lucia Nováková

 

 


 

Foto týdne

Železná neděle zahájila

28. listopadu letošní advent

 

Jste náš host číslo

7625118

Melanž

  • Tři recepty na perníčky, které jsou hned měkké

    Měkké medové perníčky I

     

    Suroviny na těsto

    400 g hladké mouky,

    2 vejce,

    1 lžička jedlé sody,

    2 lžičky perníkového koření,

    140 g moučkového cukru,

    100 g Hery,

    2 lžíce medu

     

    Postup přípravy receptu

    Cukr utřeme se 2 vejci a změklým tukem na pečení, poté přidáme med a koření. Do této kašičky vmícháme mouku se sodou. Medu nedáváme víc, perníčky by byly tvrdé!

    Vypracujeme těsto a necháme 30 minut odpočinout v lednici.

    Těsto rozválíme na silnější plát a vykrajujeme libovolné tvary, které klademe na plech vyložený pečicím papírem.

    Medové perníčky pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C asi 8 minut.

    Měkké medové perníčky užijeme při každé příležitosti. Můžeme je péct o Vánocích, Velikonocích nebo takhle krásně zdobené třeba na Valentýna.

     

    Měkké medové perníčky II

     

    Suroviny na těsto:

    200 g máslo (může být i olej, nebo jiný tuk)

    900 g hladká mouka (dát napřed 800 g a postupně přidávat)

    4 ks vejce

    300 g moučkový cukr 250 g med teplý

    1 lžička jedlá soda

    1 balení koření do perníku

     

     Poleva:

     Rozmixujeme přesátý moučkový cukr s bílkem a přidávám šťávu s citronu. Hustota se musí vyzkoušet. Poleva by neměla ze lžičky stékat, jen mírně jakoby padat.

     

    Postup přípravy receptu

    Důkladně zpracujeme všechny ingredience a necháme odležet v chladu do příštího dne. Pokud nevydržíte, stačí nechat i 1hod.

    Potom si na vále rozválíme placku silnou asi 2-3mm a vykrájíme tvary, které klademe na pomoučený plech, nebo na plech s pečícím papírem.

    Pečeme při 200C/7-10min, potíráme rozšlehaným vejcem.

     

    Měkké medové perníčky III


    Suroviny na těsto

    50 g másla

    650 g hladké mouky

    6-7  lžic mléka 

    250 g moučkového cukru

    4 ks žloutků

    150 g medu

    2 lžičky perníkové koření

    2 lžičky jedlé sody

    1 žloutek na potření těsta

     

    Poleva

    170 g moučkového cukru

    1 bílek

    pár kapek citrónové šťávy

     

    Postup přípravy receptu

    Do mísy dáme mouku, cukr, sodu, a perníkové koření. Vše promícháme, přidáme máslo, žloutky, med a mléko a vypracujeme těsto. Nemusíme ho dávat do chladna rozležet, můžeme ho hned vyválet na asi 0,5 cm tlustý plát a vykrajovat nejrůznější tvary. Pečeme na 170 °C asi 10 minut.

    Upečené perníčky hned potřeme žloutkem. Zdobíme bílkovou polevou.

    Perníčky se dají konzumovat hned po upečení, aniž by se musely nechat 14 dní rozležet.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz