Vzkazy

  • Silvestrovské zvyky ve světě

    Novoroční zvyky ve světě jsou různé, některé z nich i poměrně neznámé a kuriózní. Co tedy můžete očekávat na Silvestra a Nový rok v různých zemích světa?

     

    Španělsko

    Ve Španělsku patří k tradici o silvestrovské půlnoci sníst s každým úderem odbíjení věžních hodin jednu kuličku hroznového vína, což jim má přinést štěstí v následujícím roce. Španělé na Nový rok nosí červené spodní prádlo, což jim má dle tradice také přinést štěstí.

     

    Anglosaské země

    V anglosaských zemích je vhodné na Silvestra věnovat blízkým malý talisman pro štěstí: čtyřlístek, malou minci, marcipánové prasátko.

     

    Skotsko

    Ve Skotsku se Silvestr společně s Novým rokem oslavuje celé 4 dny. 31. prosince se vyráží společně do ulic a popíjí se skotská whisky. Celé oslavy se nesou ve festivalovém duchu.

     

    Irsko

    Irové klepou na Nový rok chlebem na dveře pro štěstí a zahnání zlých duchů.

     

    Rakousko

    Naši geografičtí sousedé mají ve zvyku lití olova a darování talismanů v podobě malých prasátek či jiných obdobných figurek z marcipánu či čokolády. Tradičně odpočítávání do Nového roku doprovází z televize a rádia Straussův valčík – Na krásném modrém Dunaji. Rakušané tak do nového roku doslova protančí.

     

     

    Řecko

    V Řecku se na Silvestra hrávají v domácnostech karetní hry.

     

    Itálie

    V Itálii věří, že do nového roku se má vkročit v červeném spodním prádle.  Pak vás čeká spokojený a šťastný nový rok. Proto je červené prádlo naprostou nezbytností, čehož velice rádi využívají obchodníci. Výlohy jsou plné rudých podprsenek, body, trenýrek, boxerek. V rudé barvě seženete opravdu cokoli. Vyzkoušejte rudé prádlo na Silvestra i vy. Minimálně tím partnera potěšíte (případně rozesmějete).

     

    Bulharsko

    Rituál zvaný kukeri se odehrává na Nový rok, Bulhaři vyhánějí zlé duchy, tancují ve strašidelných kostýmech a zahánějí tak temné bytosti i upíry. To jim má zajistit zdraví í úrodu v následujícím roce. Kostým tvoří dřevěná maska a kožešina se zvučnými zvonky.

     

    Rumunsko

    Mezi zvyky, které mají Rumunům přinést v následujícím roce štěstí, patří nošení jehněte v náručí. Kdo takové jehně pohladí, bude mít v novém roce štěstí. Za pohlazení je však nosiči (nejčastěji dítěti) nutné dát nějakou drobnost.

     

    Jihoafrická republika

    Přicházející nový rok se v J.A.R. slaví karnevalovou oslavou.

     

    Chile

    Na Silvestra se lidé v Chile scházejí na hřbitově, aby Nový rok a jeho příchod přivítali ve společnosti mrtvých příbuzných.

     

    Filipíny

    O Silvestru skáčou dospělí i děti do co nejvyšší výšky, což jim má zajistit úrodu, blahobyt zase zajišťují otevřená okna i dveře, rozsvícená světla a mince na parapetech. Z období španělského koloniálního partnerství se zachovala tradice pojídání dvanácti kuliček hroznového vína. Trs hroznového vína se také pro štěstí věší na dveře.

     
  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
Dnes má svátek Zdeněk Zítra má svátek Milena


Taxmeni s Karlou Vosmanskou

První polovina sedmdesátých let byla velmi důležitá nejenom pro vývoj Porty samotné, ale celého žánru folkové, country a trampské písně. Byla to léta experimentů, jejichž skutečný význam jsme asi schopni s odstupem času plně ocenit až dnes.


První ročníky Porty v šedesátých letech znamenaly spíše mapování, než přímo již ovlivňování naší scény. Přesto samotná existence Porty jako festivalu, umožňujícího souborům veřejně se představit na významnějším fóru, přispěla ke stmelení muzikantského zázemí, do té doby více či méně regionálně izolovaného, ke vzájemnému sblížení a poznání interpretů a autorů různých žánrů. Byla impulzem a inspirací pro vznik řady nových souborů. Zkušebním kamenem nástupu nové generace písničkářů, hudebníků a skupin, ze kterých postupně vyrůstaly pozdější osobnosti naší scény, se staly Porty v prvním období sedmdesátých let, zvláště Porta 71 a po ní Porta 72.

Ve skupině moderní country Sepie se objevil později „multiskupinový“ (dnes již bohužel nehrající) kytarový virtuos Bohouš Sýkora, s Pacifikem zazářil Tony Linhart, bluegrass získal posilu ve skupině Severní hvězda (z níž vyrostl držitel porty 73, kapela Bluegrass Nova), objevili se Kantoři, Termiti, na jejichž tradici později navázal Hop Trop, a v sokolovském Plížáku i Wabi Daněk, který na své „oficiální“ uznání čekal celých následujících deset let, i když jeho písničky již dávno zdomácněly u táborových ohňů.

Tak, jak se souběžně s rozvojem Porty měnila celá scéna, na které začaly vyrůstat žánrově specializované akce typu pražského Folk a country festivalu či festivalu Folk songu, měnila se i orientace Porty samotné, kde si jednotlivé oblasti žánru začaly vyměňovat své role. Oblast folkové a country hudby, která dominovala prvním ročníkům, se nyní v podobě přehlídky dostala spíše do pozadí, a na její místo nastoupila dřívější „Popelka“ Porty, trampská píseň. Tento důraz na trampskou píseň přispěl nejen k jejímu kvantitativnímu rozvoji, ale i k hlubším kvalitativním změnám. Jestliže na Portě 71 upevnila své pozice moderní trampská písnička, pak Porta 72 ukázala, že veteráni trampské písně, jako třeba Stopa z Pardubic, nezůstali spát na vavřínech, výrazně zmodernizovali pojetí klasické trampské písně a dali tak nejlepší odpověď na vzrušené diskuze o charakteru trampské písně, které bouřily trampskou veřejností ještě na karvinské Portě. K tomu, aby se předešlo „fanouškovským“ sporům, i k tomu, aby obě větve trampské písně dostaly - tehdy tak důležitý - prostor pro své svébytnější rozvinutí, hodně přispělo dočasné, dnes již překonané rozdělení soutěžní kategorie na moderní a tradiční trampskou píseň. Oproti této tendenci k určité preferenci trampské písně na ústředních kolech Porty v prvních ročnících sedmdesátých let, však její krajská kola ukazovala něco jiného. V zázemí naší scény se - alespoň početně - snad ještě více rozvinuly folkové a country soubory, byť na své výraznější kvalitativní uplatnění si musely ještě chvíli počkat. Tuto příležitost dostaly na VII. ročníku Porty v roce 1973. Žánrové rozkošatění vedlo nejen k vnitřní kategorizaci „moderny“ a „tradice“ v country a trampské písni, ale dokonce až k přímému žánrovému rozdělení Porty na samostatné festivaly. Díky jejich jednotnému zastřešení nejen symbolem Porty, ale i programově, formou doplňujících přehlídek z ostatních oblastí k danému soutěžnímu žánru, nedošlo k jejich protikladnému rozdělení, ale naopak tato žánrová diferenciace a specializace téměř až do nuancí stylových odstínů se ukázala být velmi důležitá pro plnohodnotný vývoj uvnitř žánru směrem k bohaté paletě směrů a stylů.

Ahoj kamarádi muzikanti ! Určitě se na fotografii poznáte a byli bychom rádi, kdybyste nám napsali, co teď děláte !

Důležitým momentem ve vývoji Porty i celého žánru se stala autorská soutěž jako základna autorského zázemí a původního domácího repertoáru. O původní repertoár se do té doby opírala především trampská písnička. Ta však v té době již měla na své straně padesátiletou tradici na to, aby překlenula své první počátky asimilace převzatých vzorů. Folk a country s mnohem menší tradicí na tom už z tohoto hlediska byly hůře. Díky písničkářskému hnutí a pro něj příznačné vlastní tvorbě se podařilo poměrně brzy překlenout nadšené revivalistické zúžení folku na tradicionály, spirituály a folkové evergreeny Peteho Seegera, Boba Dylana, Weavers či tria Peter, Paul & Mary, s nimiž u nás folk začínal. V country hudbě, moderní i tradiční, již byla situace horší a přes nepříliš úspěšné „textařské“ kategorie autorské soutěže v prvních letech, později opuštěné, lze teprve až daleko později hovořit o zárodku skutečně kvalitní vlastní tvorby country písniček a instrumentálek. Významným přínosem autorské soutěže Porty, vlastně již od jejího vzniku, je dovršení prolínání a ovlivňování žánrů nejen v interpretační, ale i tvůrčí rovině. Jistě je možné, že i bez autorské soutěže by třeba trampští písničkáři typu Wabiho Ryvoly dospěli sami k obsahově závažnějším, přemýšlivějším „folkovým“ trampským písním, které si dodnes ve skladbách Wabiho Daňka a ostatních následovníků získávají zaslouženě takovou pozornost. Je však zásluhou autorské soutěže Porty, že svým výběrem i hodnocením vznik těchto písniček do značné míry inspirovala. Někdy zdánlivě třeba až jednostranně, když ceny získávaly - jak je zvykem asi všech odborných porot nejrůznějších soutěží - umělecky náročné a výlučnější skladby osobitě autorských výpovědí nad těmi prostšími, kolektivně zpěvnými, které právě proto zlidověly a zpívají se dodnes. Ale důležité je, že autorskou soutěží byly jak v trampské písni, tak ve folku stimulovány obě tyto polohy tvorby.

Ohaři s Vráťou Vyskočilem

Porta, její umělci i diváci, tak získali možnost seznámit se blíže s daleko širším spektrem folkové, country a trampské písně a kromě toho tímto vývojem na autorské a interpretační frontě byla připravena cesta pro rychlejší uplatnění mladých talentů nové generace. Podobně jako hnutí nashvillských rebelů v americké country hudbě v těchto letech otevřelo cestu novým talentům a myšlenkám nejen na nashvillské scéně samotné, ale i v jiných hudebních centrech mladých muzikantů, které by jinak asi dodnes byly Nashvillem zastíněny: Emmylou Harrisové, objevené v Kalifornii rockovou osobností Grama Parsona, jižanskému country rocku Bandu Charlieho Danielse a zvláště písničkářům tzv. „austinské“ scény, Jerry Jeffovi Walkerovi, Stevemu Fromholzovi, Marcii Ballové, Joemu Ellymu a celé řadě dalších, kteří svým nekonvenčním svěžím talentem, zrozeným v hudebních klubech, tančírnách a mladých nahrávacích studiích texaského Austinu prokázali, že country není jen hudba pro horalské farmáře či usedlou střední generaci. A snad díky tomuto vývoji, přijetí country hudby jako takové mladou generací, došlo zpětně i k přijetí bluegrassu a ocenění zemitých tradičních hodnot jako základu nového trendu. Heslem rebelů se stalo „back to basics“, tedy zpátky k základům, ke kořenům. Toto heslo výstižně vyjádřil Waylon Jennings ve své písni věnované osobnosti western swingu třicátých let, Bobu Willsovi: „Nezáleží na tom, kdo je právě v Austinu u moci, pro nás je Bob Wills stále král“. A možná, že bez své popularity jako country rockové hvězdy by si Emmylou Harrisová nemohla dovolit natočit striktně bluegrassové album Roses in the Snow, které se k úžasu gramofonových producentů stalo jejím nejprodávanějším albem vůbec. To ale již trochu předbíháme historii. Důležité je to, že v době svých počátků, v první polovině sedmdesátých let, hudba nashvillských rebelů položila základy pro to, aby se v jeden celek spojila dravá hudba technické civilizace Severu s nostalgií skřipek jižanského farmářského zápraží. Právě tak jako u nás: díky syntéze žánrů v jejich společném vývoji, respektujícím zároveň žánrovou specifičnost, se v sedmi letech historie Porty podařilo spojit intelektuální folk, zemitou country a romantickou trampskou píseň v nedílnou jednotu, hovořící jako celek jedním jazykem.

Foto: František Heřman

Foto týdne

PF 2022

Jste náš host číslo

7756586

Melanž

  • Na novoroční kocovinu zkuste osvědčené bylinky

    Bolest hlavy, žaludek jako na vodě, zpomalené reakce a únava, to všechno jsou důsledky bujarých oslav, které bývají spojené s vítáním nového roku. Velmi účinné prostředky, které pomáhají odbourávat alkohol a mírnit nepříjemné projevy nadměrného popíjení neboli kocovinu najdeme v přírodní lékárně. Které byliny byste měli mít po ruce?

     

    Máta peprná

    Máta peprná (Menthae piperitae) je na kocovinu velmi účinná, proto je dobré mít tuhle voňavou rostlinu doma po ruce. Tyhle zelené lístečky dokážou působit na zrychlení metabolismu, tedy rychlejší odstranění alkoholu. Zároveň snižuje kyselost těla, která se alkoholem navyšuje. Mátový nálev zklidňuje žaludeční sliznice obzvláště efektivně, když ho osladíte medem.

     

    Ostropestřec mariánský

    Ostropestřec mariánský (Silybum marianum) obsahuje vysoce účinný silymarin, která obnovuje jaterní tkáň. Po nadměrném pití alkoholu tělu uděláte dobře odvarem, tinkturou nebo olejem z ostropestřece mariánského. Aby se semena ostropestřce správně vylouhovala, musí se nejdříve rozdrtit: 1 lžičku semen přelijte 200 ml vroucí vody a nechte 10 – 20 minut vyluhovat, sceďte. Čaj se pije teplý po malých doušcích.

     

    Vrba bílá

    Vrba bílá (Salix alba) může také pomoci svým obsahem salicinu, vrbový odvar působí na tělo obdobně jako byste si dali šumivý acylpyrin. Nejlepší je když si odvar dáte ještě před tím, než jdete do postele, budete mít lepší ráno. Z kůry vrby bílé byla poprvé izolovaná kyselina salicylová.

     

    Petržel

    Petržel (Petroselinum) naťová i kořenová velmi účinně pomáhá s detoxikací těla. Nejlepší je připravit si petrželový vývar.  Stačí si vzít přibližně pět stonků  a povařit ve čtvrt litru vody. Nakonec  můžete přidat rozmělněný stroužek česneku. Dodáte tak tělu ztracené minerály, aby mohlo lépe pracovat na odbourávání alkoholu. Vývar z petržele je dobré si dát jako prevenci, než začnete pít, protože obsahuje vitamíny řady B, které tělu pomáhají s detoxikací.

     

    Rakytník řešetlákový

    Preventivně působí  odvar z plodů i listů rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides) hlavně díky vysokému obsahu vitaminů C a B i řady stopových prvků. Rakytník je totiž vitaminovou bombou, která tělo celkově posílí.

     

    Meduňka lékařská

    Meduňka lékařská (Melissa officinalis) zklidní rozbouřený žaludek i nervy. Stačí si z ní připravit klasický odvar. Chybu neuděláte, když si čaj přisladíte medem. Meduňka zpravidla také odstraňuje bolest hlavy. Použít se dá čerstvá i sušená bylina.

     

    Heřmánek pravý

    Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla) působí na zklidnění žaludku nejlépe formou odvaru. Kdy jednu lžíci heřmánkových květů zalijete čtvrt litrem vody a necháte deset minut odstát, scedíte a popíjíte vlažné po doušcích. Účinky heřmánku umocníte, když přidáte lžičku medu. Heřmánek také pomůže, když vás začne pálit žáha z nadmíry pití (a jídla).

     

    Eleuterokok ostnitý

    Eleuterokok ostnitý  (Eleutherococcus senticosus) nebo také se mu říká černý kořen, je méně známou bylinkou na odbourání následků alkoholu. Dokáže tělo očistit do nežádoucích látek, má stimulační účinek na nervovou soustavu, celkově posiluje organismus, obsahuje řadu vitamínu a minerálů včetně vápníku, který ovlivňuje žaludeční šťávy. Užívá se ve formě tinktury.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz