Server Infobaden uveřejnil před časem text svého redaktora Jana Přeborovského http://www.infobaden.cz/author/jp-ibn/ , který rozrušil především trampskou veřejnost. Tento text koluje po internetu s jistým otazníkem. Je to možné v době, kdy je možné vlastně úplně všechno? Stává se opravdu tramping národním kulturním dědictvím?

Je to zásluha spolupráce s Národním muzeem v Praze? Nejezdila ministryně kultury Hanáková nakonec zamlada na tramp? Ví o tom vůbec ministryně Hanáková? Co všechno ví ministryně Hanáková? A kreslíř Reflexu by se zeptal – co na to Jan Tleskač? Co na to kreslíř Rychlých šípů Marko Čermák? Už mu někdo sdělil, že je národní kulturní dědictví? Text redakce Infobadenu uveřejňujeme jen s malou úvodní opravou: český tramping nemá letos 95 let, tolik let má osada Ztracená naděje. Nemělo by se to už nikdy zaměňovat. Pokud je nám známo, připravuje Česká televize natáčení dokumentárního seriálu ke století existence trampingu. Hmatatelně tady byl před první světovou válkou, dokonce už pár let před jejím vznikem.

Pěkný dárek je připraven pro všechny české příznivce trampského hnutí. Ministerstvo životního prostředí schválilo novou prováděcí vyhlášku, která označuje tramping za součást českého kulturního dědictví. Často diskutovaná a pro mnohé kontroverzní forma pobytu v přírodě se tím plně legalizuje. A to včetně povolení vstupu do soukromých lesů a na chráněná území.

Trampské hnutí bylo uznáno jako součást nehmotného kulturního dědictví České republiky.

Legalizace trampingu je významnou změnou pro početnou skupinu občanů, na jejichž zájmovou činnost bylo dosud pohlíženo s despektem. „Jsem tvrdej chlap, ale dneska bych radostí brečel jako želva,“ říká šerif T. O. Mladé sny Ing. Bohumil Křížek (71), v komunitě známý pod přezdívkou Bill Stín. Stojíme spolu v bývalých Svatojánských proudech, kde se před sto lety začaly rýsovat základy koncepce trampského hnutí a bavíme se o novém vládním nařízení.

Kontroly trampů budou spolu s policisty zajišťovat myslivci, jejichž nestrannost garantuje odborný dohled úředníků Lesů ČR. Českomoravská myslivecká jednota si od zavedení společných hlídek slibuje snížení počtu smrtelných zástřelů osob způsobených myslivci, neboť policisté jsou vybaveni neprůstřelnými vestami a alkoholtestery.

Psanci moderní doby

„Všichni nás pronásledovali,“ vzpomíná Ing. Křížek na mnohá příkoří, prováděná za první republiky četníky, později nacisty a po válce komunisty, které po sametové revoluci vystřídali ochranáři. „Vůbec nejhorší byli myslivci a hajní, ti po nás šli pořád, za každého režimu, ovšem tomu je teď konec. Můžu jít dolů do osady s hlavou hrdě vztyčenou a silným, pevným hlasem říct ženě: Marry, sbal mi usárnu, jedu do lesa, protože jsem tramp! Nikdo už mě nebude uprostřed noci budit a pokutovat,“ dodává s úlevou Křížek.

Naděje starého muže potvrzuje i tiskový mluvčí Ministerstva životního prostředí Matyáš Vitík: „Aktuální vyhláška plně legalizuje tzv. tramping a přidružené jevy, jako je například pořádání potlachů, budování srubů v rezervacích a drobný lesní pych.“ Ministerský mluvčí však současně varuje, že vyhláška se vztahuje pouze na členy trampského hnutí jako součásti nehmotného kulturního dědictví České republiky. „V legislativní úpravě nyní navazujeme na precedent s myslivci, kterým je umožněno vstupovat na soukromé pozemky, jsou-li součástí honitby. Musí ale prokázat, že jsou členy hnutí – a podobně tomu bude s trampy. Jinak by si mohl rozdělávat ohně v lesích skutečně každý,“ konstatuje Vitík.

Tramping je především stav duše

Vyhláška inspirovaná požadavky pražských trampských intelektuálů byla připravena ve spolupráci s krajskými zastupiteli, výklad definice trampa ale zůstává nejasný. „Popravdě, tohle jsme neřešili a při kontrolách necháváme prostor pro regionální zvyklosti,“ přiznává jedna z autorek, právnička Carmen Borová, které mezi trampy nikdo neřekne jinak než Zrzka. „Ale čekáme, že příslušné orgány budou tolerantní, tramping je přeci především stav duše. Pokud dříve dokázali trampa poznat a pokutovat, dnes by ho přeci měli poznat a nepokutovat,“ předpokládá Borová.

Stánky s homologovaným trampským vybavením rostou na frekventovaných stezkách poblíž stálých kontrolních bodů jako houby po dešti. Na snímku provozovna rodinných příslušníků myslivce Karla Mareše z Poličky, kde se od letošní sezóny nabídka rozšíří o lopatky, celty a zpěvníky, aby si mohl kontrolovaný tramp nahradit problematické části výbavy. Po zaplacení správního poplatku lze požádat o certifikaci hned na místě bez nutnosti vracet se do kamenného obchodu ve městě.

Mluvčí MŽP Vitík ale subjektivní výklad vyhlášky odmítá: „Orgány státní správy nemohou postupovat na základě nějaké dojmologie, paní Borová jako právník to musí vědět.“ Od začátku roku ministerstvo rozesílá do regionů podrobnou informační brožuru, podle které kontrolní orgány rozpoznají, kdo je trampem a kdo se za něj jen vydává. „Brožura vznikla po konzultaci s předními trampskými autoritami, se kterými jsme v kontaktu přes internet. Kontroly budou probíhat už na nádražích a v restauračních objektech, aby skuteční trampové nebyli v lesích rušeni nějakými kovbojíčky,“ upřesňuje Vitík a nabízí jeden výtisk publikace zdarma pro potřeby naší redakce.

Nový systém v provozu, pilotní oblastí je Český ráj

Letmé nahlédnutí do informační brožury potvrzuje, že ministerstvo bere chystané změny vážně. Policisté a členové lesní stráže mohou nyní při odhalování falešných trampů zhodnotit řadu faktorů, jako je například délka nožů, styl zabalení usárny nebo umělecká kvalita provedení domovenek. Nový systém se osvědčuje v dosud problematické oblasti Českého ráje, která byla vybrána jako testovací. „Jen za minulý týden jsme poslali domů na dvacet falešných trampů,“ bilancuje šéf stráže ochrany přírody Petr Šoltys z Jičína. „Devíti z nich jsme museli z rukávů strhat vadné domovenky, které neobsahovaly znak woodcraftu a výstroj pěti kontrolovaných osob obsahovala oděvní součásti neamerického původu, včetně neoriginálních usáren.“

Petra Šoltyse jsme zastihli uprostřed práce v jeho jičínské kanceláři, kde sídlí centrální evidence trampů pro oblast Českého ráje. Při implementaci nové náročné agendy pomáhá zaměstnancům úřadu moderní výpočetní technika.

Poblíž Kozákova byla dokonce odhalena skupina mladíků, kteří se pokoušeli proniknout do lesa s goretexovými bundami, nafukovacími karimatkami a mobilními telefony. „Když se o tom doslechli oba opravdoví trampové, které evidujeme v oblasti Příhrazských skal, velice nám děkovali,“ ohlíží se Petr Šoltys za největší aférou z minulého týdne, o které informovala televize Nova i většina celostátních deníků.

Legální tramping má i své odpůrce

Zavádění trampské vyhlášky do praxe přináší vedle většinového kladného přijetí také první problémy s radikálnějšími členy hnutí. Několik trampů, kteří v Českém ráji neprošli kontrolami, se místo sebereflexe a investic do homologované výbavy raději vydali cestou obstrukcí. Hromadně se odvolali ke krajskému ředitelství v Hradci Králové a vesměs všichni si stěžují na nestandardní průběh testů.

Ještě tvrdší kroky, podle právních expertů už na hraně zákona, zvažuje skupina rebelů, operující na území CHKO Křivoklátsko. „Tramping je svoboda, je to náš odpor proti paďourům a měšťákům,“ sdělil v tiskové zprávě vůdce rebelů, skrývající se pod smyšlenou internetovou identitou Višňák, který ihned začal zprávu šířit prostřednictvím sociálních sítí. „Nenecháme se svázat nějakým vnuceným nařízením. Vyrazíme z města v zeleném a s usárnami, ale jakmile budeme za kontrolním bodem a dostaneme se do lesa, schováme to a natruc si oblečeme pestrobarevné nepromokavé bundy, pustíme nahlas rádio a oheň si rozděláme benzínem,“ uvádí se v prohlášení křivoklátských radikálů, které nese jasné známky organizovaného odporu.