Geniální obouruký kytarista, trochu černoch a trochu indián, syn matky alkoholičky – a už to začíná mít náběh na sociální drama. Jimi byl levák, ale jeho otec to považoval za ďáblovo znamení. Jimi se proto naučil hrát oběma rukama. Znám pár takových kytaristů, ale nikdo z nich nebyl génius.
Hendrix uváděl publikum i odborníky v úžas tím, jak si přehazoval sólující kytaru z levé ruky do pravé. Oběma hrál stejně dobře. Geniálně. Asi nejlíp, jak to kdo kdy v tomto žánru dokázal. Rovněž hrál s kytarou za zády – ale to uvidíte v kdekteré trampské hospodě. Neposmívám se, Jimi jen v sobě zcela samozřejmě absorboval zdánlivě povrchní efekty a spojil je puncem geniality.
Neznal noty, tak si je nahrazoval barevnými putníky. Zpívat začal až poté, co uslyšel trochu krákoravý hlas Boba Dylana. Je považován za jednu z největších osobností rockové hudby. Za nejlepšího kytaristu v tomto žánru – a to se dožil necelých 28 let. Mohl svůj divoký život uzavřít jakkoliv, zemřel ale po požití prášků na spaní. Dnes by měl sedmdesát pět let, ale v jeho případě to nebylo pravděpodobně. Ďáblem štvaný génius, možná měl jeho bigotní otec v něčem pravdu.
Johnny Allen Hendrix se narodil 27. listopadu 1942 v americkém Seattlu, zemřel 18. 9. 1970 v Londýně. Posmrtně mu byla udělena řada poct a ocenění, ale trvalo to dlouho. Teprve v roce 1992 byl uveden do rock´n´rollové síně slávy, další ocenění pak s odstupem následovala. Jakoby svět napřed musel zapomenout na divocha Jimiho a pak si teprve začal všímat jeho díla.