Měl jsem v 70. letech minulého století zvláštní štěstí – byl jsem členem dramaturgické rady brněnského Vysokoškolského klubu, který byl nepochybnou jedničkou v husté síti jihomoravských klubů. Zajímavé je, že tomu tak bylo i v Bratislavě – do VŠ klubu v samém centru města chodili zpěváci, muzikanti, herci, hvězdy z Elánu, pánové Lasica i Satinský, mladé sestry Vášáryovy…

 Titulní fotografie, jež na mne vypadla při hledání něčeho jiného, zachycuje na pódiu brněnského VŠ klubu část tamní zlaté mládeže, jak jsme si s jistou nadsázkou říkali. V čem byla ta nadsázka? Zlatá mládež jsou obvykle ničeho si nevážící potomci bohatých rodičů. Byli jsme zlatá mládež bez bohatých rodičů. Možná jsme nebyli ani to ostatní, ale mládež, to jsme dočasně byli.

Na dobové fotografii sedí (zprava) silák Franta Kocourek s houslemi, vedle Pavel Holub a Víťa Slouka (Menší bratři), s leporelem rocková kytarová hvězda Pavel Váně (Progress Organization, Collegium Musicum, Synkopy 61, Progres 2). S kontrabasem stojí disc-jockey Libor Trejtnar (lamželezo Kocourek vzal do mocných rukou něžné housle, tintítko Trejtnar si vybral basu… No, zlatá mládež),  vedle tvůrci slavného klubu Šelepova Jiří Sedláček a Miloš Bernátek, dále Vašek Renč, kapelník Menších bratrů. Bylo ta pozoruhodná skupina studentů brněnské konzervatoře, hrající latentně katolické texty Vaškova otce, zakázaného básníka Renče. Byly to hvězdy Porty i redakce Portýra, kterého jsme tehdy připravovali s Kobrou Kučerou, Honzou Dobiášem a dalšími, hvězdy  X. Světového festivalu mládeže a studenstva v Berlíně.

Za pánem v saku (všimli jste si, že o pánech v saku už obvykle není co jiného říct?) stojí folkařské duo Bodlák – Vondrák, zcela na kraji se zobcovou flétnou pak autor těchto řádků. Právě hraji zhudebněnou báseň J.W. Goetha Rὂsslein. Sah´ein Knabe Rὂsslein stehen, Rὂsslein auf der Heiden…

Byla to divná doba. Blbá doba, avšak prozářená časem našeho mládí.

Foto: archív