Paní Nagyová dělala napřed prodavačku v kantýně fabriky Chodos, kde jsem také pracoval.  Kvůli Chartě 77 jsem musel odejít z Karlových Varů na Sokolovsko. Na příkaz Státní bezpečnosti jsem nikde jinde nedostal práci. Za politiku si už netroufli tolik zavírat a tak měl býtpoužit § 203 – příživnictví. Odmítl jsem se vystěhovat do Rakouska a tak jsem dostal nádenickou práci ve firmě Chodos v Chodově.

Poprvé jsem se s paní Nagyovou setkal v kantýně, ale nikdo ji skoro neznal a ona se také s nikým nebavila. Asi měla jiné ambice. Protože se stala velkou funkcionářkou KSČ, postoupila na lepší místo. V roce 1985 jsem dostal předvolání, abych se dostavil do zasedací místnosti fabriky. Když jsem tam došel, bylo tam několik funkcionářů KSČ a ti se spolu s paní Nagyovou do mě obuli. Prý jsem si pouštěl pusu na „špacír“ a před zaměstnanci jsem urážel naše socialistické zřízení. Měl bych vědět, že já se svou minulostí si takovéto řeči nemůžu dovolit, a když se to stane znovu, pošlou hlášení na StB. Stál jsem před nimi a mlčel. Pak jsem slušně poděkoval a odešel.

To bylo mé seznámení s paní Nagyovou. Když někdo dnes říká, že to byla vcelku hodná paní a změnila se až po příchodu do pražského prostředí, říkám, že je to nesmysl! Za to nemůže Praha, ale vrozená povaha a touha po kariéře. V Praze dostala větší šance, předtím vstoupila do ODS, jako řada dalších bývalých funkcionářů KSČ.

Frank Nykl (zpěvák uprostřed) s karlovarskou skupinou Pekelníci na Portě 1972

 Na jméno Nagy už kdysi napsal Egon Ervín Kisch malou reportáž. Vyšla v německém originálu v Mexiku pod názvem „Marktplatz der Sensationen – Tržiště senzací“ v r. 1942. (Česky u nás vyšla po válce, pozn. red.)

Jak jistě víte, nebyli jsme 300 let jen pod Rakouskem, ale později i pod Uherskem. Maďarská  šlechta utiskovala sice Slováky, Chorvaty, Rusíny, Sedmihradské Srby a Sasy z Banátu, přesto však Maďaři trpěli vrchovatou měrou národním stihomamem.

V době popisované události

Na začátku 1. světové války cestoval Kisch vlakem v Uhrách a přisedli si k němu tři podnapilí vozatajští důstojníci, kteří se domnívali. že je Maďar zapírající svou národnost. Představil se jim totiž jménem Kisch. Když se jim to snažil vysvětlit, poslouchali s nevolí a začali ho poučovat -“Kis je nejrozšířenější maďarské jméno a znamená malý. Deset procent všech Maďarů se jmenuje Kis a dalších deset procent Nagy, což zase znamená veliký. Ale ve světě prý není Nagy, aby nebyl Maďar a stejně tak nikdy neslyšeli o nemaďarském Kisovi“, říkali důstojníci.

Nakonec se ho zeptali: „Že je tomu tak, pane kadete, že váš dědeček byl Maďar?“ Na to jim odpověděl, že ne, protože jeho rodina žije od patnáctého století v Praze. Velitel se do Kische zostra pustil: „Neodmlouvejte, pane kadete! Poroučím vám, aby váš dědeček byl Maďar!“

A kdo je vlastně paní Nagy?

Ladislav Frank Nykl v současnosti

(autor je badatel a trampský publicista)